O žalostné úrovni rozhodování českých soudů svědčí rozsudek Městského soudu v Praze, jímž tento soud potvrdil zamítnutí žaloby ve věci náhrady škody za škodu na reproduktorech, které si strážníci Městské policie Praha v r. 2005 usmysleli odebrat účastníkům řádně ohlášeného shromáždění občanů na Václavském náměstí, protože ti na ně "neměli povolení".

Místo, aby město škodu na reproduktorech v tichosti uhradilo a snažilo se na faux pas svých strážníků co nejrychleji zapomenout, nárok odmítlo – a soud mu nyní dal za pravdu. Občan je povinen uposlechnout i nezákonného pokynu, jinak si za škodu způsobenou svévolí orgánu veřejné moci odpovídá sám. Když se mu něco nelíbí, může si stěžovat, avšak nezákonně jednajícímu strážníkovi nebo policistovi se postavit nesmí.

Samostatnou kapitolou je postup soudu I. stupně, který omylem zahájil jednání o 10 minut před ohlášenou dobou, takže zmocněnec žalobce se nemohl vyjádřit k důkazům ani přednést závěrečný návrh, protože po celou dobu – spolu s veřejností – marně čekal na vyvolání věci před jednací síní; ani to však pro odvolací soud nebylo důvodem rozhodnutí zrušit, žalobci přece musí stačit, že směl být přítomen odvolacímu jednání. Občane, drž hubu a krok a buď rád, že se s tebou justiční panstvo vůbec baví…

Ústava i s Listinou nad takovým rozhodnutím usedavě pláčou; není divu, že žalobce proti rozsudku podává ústavní stížnost.

Tři páry oslích uší ve tvaru paragrafů za leden 2009 nemohou mít jiné nositelky než soudkyně senátu 15 Co Městského soudu v Praze, k jejichž talárům jako doplněk náramně padnou. K ocenění laureátkám Mgr. Jiřině Jislové, JUDr. Heleně Koucké a JUDr. Zoje Dvořákové srdečně blahopřejeme! A aby to nebylo líto soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Libuši Fritzové, která ve věci rozhodla v prvním stupni, zcela mimořádně udělujeme jeden pár oslích uší i jí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)