Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V řadě medií byla publikována zpráva o pirátu-paličovi, který nelegálním šířením DVD způsobil škodu za 52 milionů korun.

Počítejme: činí-li škoda způsobená jedním vypáleným filmem v průměru 500 Kč, znamená to, že pirát musel nelegálně vypálit 104 tisíc DVD. Celková hmotnost "výpalu" by byla, s úvahou 15 g/DVD, půldruhé tuny. Ve skutečnosti, jak se ze zprávy dozvíme, bylo vypáleno cca 600 DVD, a prodáno bylo jen 138 kusů.

A tak, jestli skutečně, jak stojí ve zprávě, "ve spolupráci s Českou protipirátskou unií vyčíslila policie škodu na 52 milionů korun", nebylo by na místě koupit policistům z příslušného útvaru kalkulačky, resp. poslat je na doškolovací kurs v oblasti základů mathematiky? Obávám se, že v 21. století není bezchybná obsluha pendreku jediným kvalifikačním předpokladem, který je k policejní práci potřeba… Něco jiného je, co si myslí "protipirátská unie", a něco zcela jiného oficiální policejní údaj.

A další otázka, samozřejmě, co dělal dozorující státní zástupce, že dovolil policejnímu orgánu takovou přitroublost vypustit do světa? Mozek musel mít ten den volno.

(O problematice výše náhrady za pirátsky šířené autorské dílo jsme na tomto blogu nedávno psali.)

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2744

Určitým rysem "odezdikezdismu" se vyznačuje judikatura Nejvyššího soudu ohledně odpovědnosti advokáta, který opomene podat za klienta opravný prostředek nebo zmešká lhůtu pro jeho podání.

Zatímco dříve se judikovalo, že poškozený klient nemá nárok na náhradu škody, neboť neprokázal, že by opravný prostředek byl úspěšný, nejnovější judikatura dovodila, že soud rozhodující o žalobě musí šanci opravného prostředku na úspěch posoudit jako předběžnou otázku.

Pomíjí ovšem, že okresní, nejvýš krajský soud tak může dedukovat, jak by rozhodl soud o dvě až tři instance vyšší, anebo rovnou Ústavní soud. V extremním případě by nárok mohl být přiznán pouze v případě, že by soud přezkoumal své vlastní rozhodnutí a shledal je chybným: což je, mezi námi, událost s pravděpodobností zhruba stejnou jako srážka Země s tělesem velikosti tunguského meteoritu.

O této otázce přemýšlím řadu měsíců a postupně jsem dospěl k závěru, že jediným spravedlivým řešením by byla presumpce, že nepodaný opravný prostředek by byl vždy úspěšný. Tato praxe by jednak posílila dodržování práva ze strany advokátů, kteří by věděli, že zmeškání lhůty pro ně může mít citelné následky, posílila by se jí ochrana klientů a v neposlední řadě bychom nevyžadovali od soudů rozhodování o hypothetických předběžných otázkách, k jejichž posouzení nejsou a nemohou být způsobilé, eventuálně nejsou s to posoudit je nestranně.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1617

Anonymisační manie Nejvyššího soudu, zdá se, dostoupila nových výšin. Na to, že se anonymisují jména předsedů některých senátů (nechvalně tím proslul např. J. P. aka Jiří Pácal), jsme si zvykli – ostatně bývá proč – ale co mi vyrazilo dech, je "usnesení Vrchního soudu v O." a "žalovaná Česká republika – Ú. p. z. s. v. v. m.". V dalším kroku to zřejmě bude "O. s. v H. B." a "Č. r. – M. v. Č. r.".

Podotýkám, že Ústavní soud v publikované judikatuře již několik let neanonymisuje právnické osoby (v souladu s právním názorem Úřadu pro ochranu osobních údajů, že právo na ochranu osobních údajů svědčí jen fysickým osobám), šílenou myšlenku anonymisovat státní orgány nepojal tento soud nikdy.

Kapitolou pro sebe je pak masivní anonymisace kárné judikatury, kterou na svém webu praktikuje ministerstvo spravedlnosti. Nejspíš v zájmu skutečně účinné veřejné kontroly nad kvalitou soudnictví.

Přidat komentář
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 1872

Znáte to, scéna jako z grotesky: přijdou hosté a najednou se nic nedaří, jak by mělo. Z příborníku začne vypadávat neumyté nádobí, které jste tam na poslední chvíli narychlo naskládali, ze skříně vylétne hejno molů, pohovce se ulomí noha a když si host nedejbože potřebuje umýt ruce, v koupelně se vytrhne vodovodní baterie nebo upadne bojler. Nic z toho ale nestačí k přiblížení nehody, která tento týden postihla českou justici v cause Čunek – jedinou přijatelnou paralelou je snad situace, kdy se zpoza dveří, za nimiž hostitel předstíral existenci svátečního pokoje, ozve zabučení, pak se objeví hlava s rohy a bytem se počne linout odér chlévské mrvy.

Ostuda, kterou senát Vrchního soudu v Praze za předsednictví Naděždy Žákové utrpěl, když rozhodl, že "justiční mafii" nesmí soudit Vojtěch Cepl ml., je vskutku fenomenální. Vrchní soud svým rozhodnutím překonal vše, co bylo užaslé veřejnosti v této mýdlové opeře dosud naservírováno – a nebylo toho málo.

Podezřelý byl už samotný počátek vyšetřování. Připomeňme, že jím byl pověřen stejný tým, který se předtím blýskl nedůvodným trestním stíháním důstojníka BIS Vladimíra Hučína a jehož členové, místo aby byli za svůj výkon odměněni pochvalnou zmínkou v učebnicích trestního práva, kapitola Trestné činy veřejných činitelů, a dlouhodobým pobytem v místě se zamřížovaným výhledem do krajiny, byli v intencích české spravedlnosti povýšeni a "nasazeni" na další citlivý případ. [Pozn.: Kursivou vyznačená část neprošla v Lidových novinách redakční censurou.]

Další peripetie Čunkovy aféry jsou všeobecně známy, proto jen stručně: řešení faux pas "dvojitým odpíchnutým salichovem", kdy jedna nezákonnost byla napravována nezákonností další, ostrá mediální kritika tohoto zasahování do nezávislosti vyšetřovacích orgánů, proslulý výrok Marie Benešové o zákulisních machinacích a justiční mafii a nakonec žaloba sedmi hlav řečené justiční mafie na M. Benešovou, již – s výjimkou jednoho žalobce – soudce Krajského soudu v Praze Vojtěch Cepl ml. zamítl, když dospěl k závěru, že slova stínové ministryně spravedlnosti nebyla právě vhodná, rozhodně však jsou natolik dobře podložena prokázaným jednáním žalobců, že o omluvě nemůže být řeči.

Ceplův rozsudek, jemuž předcházelo velmi zevrubné dokazování, je dobře a přesvědčivě odůvodněn: namísto úmorných rekapitulací a mlácení prázdné slámy, jimiž jsou české rozsudky typické, soudce vysvětlil, kterým z provedených důkazů uvěřil a proč, jaké závěry si z nich udělal a proč se v případě šesti žalobců rozhodl žalobě nevyhovět. Celé to navíc bylo doprovázeno maximální otevřeností a veřejností celého řízení, včetně přímých přenosů z jednání. "Kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem nechodil!", museli si říkat žalobci, kteří od krajského soudu odešli, obrazně řečeno, s ostudou ne na kabát, ale na celý šatník.

Justiční mafie nyní vrací úder: je těžko uvěřit, že usnesení vrchního soudu je vůbec míněno jako pokus o hledání spravedlnosti a nikoli jako otevřený akt instanční šikany.

Rozhodnutí převrací naruby zásady procesního práva, když bere soudci právo rozhodovat o tom, které důkazy provede, a princip koncentrace řízení vykládá v příkrém rozporu s jeho účelem, jímž je zrychlení a zefektivnění řízení. Naprosto bezprecedentní je výrok o odnětí věci zákonnému soudci: porušuje se jím ústavně zakotvené právo a navíc se řízení vrací do bodu nula, neboť nový soudce bude muset veškeré dokazování zopakovat a mimo jiné znovu vyslechnout navržené svědky. Chyby v řízení v žádném případě nebyly toho druhu, aby odůvodňovaly odvolání soudce: to je opatření vyhrazené pro vůbec nejtěžší excesy a v praxi se s ním lze setkat jen naprosto výjimečně, navíc nikdy v případě prvního zrušovacího rozhodnutí.

Není to první a zřejmě ani poslední případ, kdy pražský vrchní soud odbornou i laickou veřejnost šokoval. O osobnostním senátu, který se v Čunkově cause tak horlivě angažoval, a o vpravdě strašidelné úrovni jeho rozhodování kolují mezi advokáty nesčetné "městské legendy", mimo jiné o tom, že některé jeho členky získaly právnické vzdělání v rychlokursu pro dělnické kádry a tyto nedostatky později kompenzovaly loajalitou ke komunistické straně, o jejíž legitimaci svou kariéru opřely.

Usnesením vrchního soudu spor fakticky končí: žalobci by klidně mohli vzít svou žalobu zpět – o tom, že jsou součástí justiční mafie, která dokáže ze zákulisí ovlivnit libovolnou causu, nás přesvědčili způsobem, na němž nic nezmění ani omluva zvící Karlštejna.

Otázkou je, co s justicí, která nám tuhle trapnou frašku předvedla. Nedozrál po letech ujišťování, že situace v resortu spravedlnosti sice není optimální, ale pomalu se zlepšuje, a hlavně nesmíme sáhnout na posvátnou krávu soudcovské nezávislosti, přece jen čas k radikálnějšímu systémovému řešení?

(Psáno pro Lidové noviny, vychází 12. 3. 2009; z důvodu zachování authenticity je ponechána původní vulgární orthografie)

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2656

Jen pro úplnost informuji o další exekuci kvůli neposkytnutým informacím, která postihla obec Žďár u Mnichova Hradiště.

Mediální reakce žďárského starosty je ovšem kouzelná: poté, co jeho úřad téměř rok ignoroval rozsudek Krajského soudu v Praze, s vážnou tváří prohlásí, že za exekucí je úmysl poškodit obec a mlží cosi o ztraceném e-mailu, ve kterém "část informací" poslal. Rád panu starostovi osvěžím paměť. Dne 19. 11. 2007 mi napsal tohle:


Vážený pane Pecino,
k Vaší žádosti Vám musím s politováním sdělit, že není v našich časových a personálních možnostech připravit požadované informace. Jestliže na nich i nadále trváte, poskytneme Vám prostor a podklady na našem obecním úřadě, kde Vám bude umožněno si pořídit opis či kopie. Naše úřední hodiny a další užitečné údaje naleznete na www.obec-zdar.eu.

S pozdravem
ing. Josef Housa, starosta

Poskytnutí informací věru jen částečné…

Aktualisováno.
Ve zpravodajství České televise zazněly ještě explicitnější narážky na konspirační charakter mé žádosti o informace: není vyloučeno, že jsem jednou z hlav tzv. žďárské protistátní skupiny, ale díky bdělosti starosty a jeho věrných zastupitelů budu brzy dopaden.

Aktualisováno.
Informace jsem oskenoval a vystavil na svém webu. Žďárskému starostovi tak aspoň ulehčím práci se splněním povinnosti podle § 5 odst. 3 InfZ.

16 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3489