Autorem blogu je 
Jsou výjimečné situace, kdy prestižní cenu tohoto blogu Osel měsíce neudělím z úcty k oslům: to jsou skromná a užitečná zvířata, na rozdíl od mnohých velikánů místní justice, kteří sice spotřebovávají z veřejných rozpočtů nemalé prostředky, ale výsledky jejich práce nestojí za nic.
Soudkyně Městského soudu v Praze Jaroslava Lobotková (bývalá členka KSČ, přirozeně!) se takto vyznamenala rozsudkem, jímž zamítla tři roky starou žalobu Davida Kundli a Lucie Šlégrové týkající se toho, že jim policie v souvislosti s obviněním z držení praporu se symbolem Dělnické strany odebrala DNA a sejmula otisky prstů.
Žaloba byla poměrně obsáhlá, rozsudek se tradičně omezil na hypertrofovanou rekapitulaci a poté na závěr, který nenechává nikoho na pochybách, jak vážně bere soudružka soudkyně ochranu porušených ústavních práv sprostých žalobců:
Pokud se žalobci cítí poškozeni, je to pouze jejich subjektivní pocit. V zájmu celospolečenské ochrany proti trestné činnosti je nutno, aby subjektivní zájmy či názory jedince byly korigovány obecně závaznými předpisy. Pokud se jedinec pohybuje v rámci vymezeném obecně závaznými předpisy, nedostane se do střetu s nimi, pokud se v nich nepohybuje, vědomě je porušuje, musí si být vědom následků.
Psát proti takové perle právního myšlení odvolání je nevděčné a demotivující, a člověk si říká, že české soudy jsou institucionální demonstrací druhého thermodynamického zákona: ať jim dodáte cokoli, díky personálnímu substrátu, na němž jsou vypěstovány
, vyprodukují stejně jen odpad, karikaturu na spravedlnost.
Potvrzuje se závěr, k němuž jsem dospěl již před mnoha lety: má-li se kvalita soudnictví zvýšit, musí být soudci podobných kvalit jako J. Lobotková zbaveni taláru, i za cenu, že tím bude krátkodobě ohrožena nezávislost justice.
Komentáře
Kdyby byli odmítli, samozřejmě bychom byli v jiném postavení, ale na důvodnosti žaloby ničeho nemění.
Pro úplnost dodávám, že identické úkony lze provést i jako úkony trestního řízení, ale v tom případě např. není bez dalšího přípustné zařadit záznamy do databasí, protože se mohou týkat i třetích osob, jejichž biologický materiál je nutné identifikovat z jiných důvodů.
A, rekl bych, ze byste mel byt rad, ze soudkyne skoro nic nenapsala. Podle toho, co napsala, by Vas z toho trefil slak (a polovinu ctenaru taky).
To je pravda, první hodinu po přečtení jsem byl opravdu hodně konsternován (ač výsledek samotný jsem znal už cca měsíc). Uznávám, že kdyby Lobotková svou hutnou argumentaci dále rozvedla, mohlo by to se mnou seknout.
z prověřování a vyšetřování skutku a není běžně přístupná obviněným ani obhájcům)". Není možné žádat její zpřístupnění na základě zákona o svobodném přístupu k informacím?
Je-li požadovaná informace v souladu s právními předpisy označena za utajovanou informaci, k níž žadatel nemá oprávněný přístup, povinný subjekt ji neposkytne.
§ 11 odst. 4
Povinné subjekty dále neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků,
O utajovanou informaci se nejedná, utajovanou informací je informace utajovaná na základě zvláštního právního předpisu, což toto není; stejně tak se nejedná o "informace o rozhodovací činnosti soudů", protože již z citované pasáže na čl.3 rozsudku jednoznačně vyplývá, že se jedná o informace ze spisu Policie České republiky (policejního orgánu), nikoli ze soudního spisu, prima facie.
Žádat je jedna věc, dostat druhá věc. S ohledem na kassační princip zásahu soudů ve správním soudnictví do správního rozhodnutí stricto sensu, není v tomto světě moci, která by donutila správní orgán (povinný subjekt) vydat přezkoumatelné rozhodnutí.
Potencionální žadatel se tak dostane do ping-pongu rozhodnutí - odvolání - zrušení - rozhodnutí - odvolání - zrušení, či rozhodnutí - odvolání - zamítnutí - žaloba - zrušení - zrušení - rozhodnutí - odvolání - zamítnutí - žaloba - odmítnutí - kassační stížnost - zrušení - zamítnutí - kassační stížnost - zrušení - zrušení - zrušení - rozhodnutí - odvolání - zamítnutí ..., či jejich kombinace.
Otázka, zda-li žadatel pak obdrží informace ještě ve svém životě, je předem zbytečná, protože bude záležet na tom, kdo bude mít pevnější nervy - zda povinný subjekt, či žadatel.
V každém případě, u takového druhu informace lze, s ohledem na skutečnosti, důvodně předpokládat, že se policie jejich vydání bude bránit zuby nehty a dostat informaci třeba po pěti letech boje většinou k ničemu není.
Ale ano, podle informačního zákona lze žádat (téměř) cokoli. Není snad druhého zákona, který by byl všemi (povinnými) tak ostentativně obcházen a ignorován, jako zákon informační.
Soudružka soudkyně Vám jasně napsala, že Strana a Lid ví, na čí straně je zákon a právo (právo je přece vůle lidu povýšená na zákon). Lidově demokratické orgány bezpečnosti jsou tu pro to, aby chránily lid (a zejména pak jeho zástupce) proti takovým individuím, jako jsou Vaši klienti, per fas et nefas.
Orgány bezpečnosti jsou, v zásadě, neomylné, vysoce spravedlivé, a znají zákon i právo a nepotřebují o tom nikoho přesvědčovat. Kdyby se, čistě náhodou, která snad ani není možná, dopustily chyby, je zde všemocná Prokuratura, která, jako nejmocnější orgán v zemi, zjedná právo a soud už je jenom potřebným "kladívkem".
Ač nebyli zprostí obžalovaní dosud odsouzeni, platí, že když o nich jednou orgány bezpečnosti ví, dokonce je obvinily a dostali prokurátora, jsou zprostí obžalovaní na věky věků, i kdyby nějaký nepříčetný soudce třeba tvrdil opak (však si na něj Prokuratura došlápne...), a s takovými se lidově demokratický soud bavit nehodlá.
Ono je vyložit podstatu žalobních bodů této soudružce soudkyni stejně snadné, jako to vyložit průměrnému divákovi, který píše rozhořčený komentář nad tím, že obviněným (třeba z vraždy) orgány bezpečnosti málo naložili... Prostě to nelze.
No výtečně, to se nám ta databáze plní!!!
RSS kanál komentářů k tomuto článku