Nečekaný obrat nabírá případ Rathovy kauce: policie nechala zajistit finanční prostředky složené u Rathova advokáta Adama Černého, určené na její zaplacení.

Předesílám, že vazbu v Rathově případu pokládám od samého počátku za nedůvodnou a účelovou: pokračování v trestné činnosti je vyloučeno (jen naprostý blázen by dal stíhanému exhejtmanovi další úplatek), kolusnímu jednání vazba stejně nezabrání, má-li obviněný prostředky dostatečně motivovat obhájce, a útěk je nepravděpodobný – i když na druhou stranu, kdyby k němu došlo, mohlo by se po institutu uprchlého podnikatele objevit i světově unikátní a mediálně ještě vděčnější novum v podobě uprchlého poslance.

Cíl vazby byl nejspíš jen politický: dostat před volbami hlasitého a prominentního oposičního poslance do tepláků a ukázat jeho stranu v co nejnepříznivějším světle.

Rathův případ, pokud jde o peněžitou kauci nahrazující vazbu, ukazuje na dvě problematická místa české právní úpravy: za prvé není racionálně vyřešen vztah mezi kaucí a majetkem zajištěným v přípravném řízení, takže theoreticky může policie sebrat peníze na kauci osobě, která je právě přináší do pokladny soudu, za druhé se kaucí, bez ohledu na to, zda pochází z majetku obviněného nebo ji poskytla třetí osoba – říkejme jí třeba vazební ručitel –, nezajišťuje pouze součinnost obviněného s OČTŘ (a po skončení trestního řízení a případném nástupu trestu se automaticky nevrací), ale v celé řadě situací propadá (§ 73a odst. 4 TrŘ) a může být použita i k jiným účelům než jako vazební substitut (§ 73a odst. 6 a 7 TrŘ), konkrétně k zaplacení peněžitého trestu a k uspokojení nároků poškozených.

Tato deficitní úprava, směřující zřetelně in favorem vazby, staví osobu obviněnou z trestné činnosti s majetkovým prospěchem do prekerní posice, protože chce-li kauci zaplatit ze svého majetku, musí ho včas převést do bezpečí, mimo moc OČTŘ (a tím potenciálně ohrozit další osobu obviněním z podílnictví nebo jiného trestného činu), a extremně ztížená je i možnost jednat o složení kauce s vazebním ručitelem, protože u něj nepostačuje, aby obviněnému uvěřil, že neuprchne, ale musí se připravit na to, že jeho peníze budou použity k různým dalších úhradám, tedy fakticky tak, jako by je obviněnému poskytl bez omezení účelu, a s vyhlídkou na to, že splatit půjčku mu obviněný nebude mít z čeho. Těžko si představit, že by na něco takového přistoupila například banka.

Fakticky to znamená, že banky jsou ze hry a pokud v této zemi kdy vůbec vzniknou privátní a specialisovaní bail bondsmen, jejich business bude fungovat daleko spíš jako prostředek legalisace výnosů trestné činnosti, protože kauci budou moci zaplatit pouze ti zločinci, kteří mají výnosy své trestné činnosti dobře a bezpečně ukryty.

Zkrátka další institut, jehož přenesení do České republiky se nezdařilo a který se ukazuje být kontraproduktivní.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)