Na NALUSu bylo zveřejněno první usnesení Ústavního soudu týkající se vazebně stíhaného poslance Davida Ratha. Ústavní soud se odmítl zabývat jeho námitkami proti usnesení o zahájení trestního stíhání, proti nepříslušnosti soudu a proti vzetí do vazby pro nevyčerpání řádných opravných prostředků, námitku proti domovním prohlídkám odmítl jako zjevně neopodstatněnou a námitkou odepření nahlížet do spisu se odmítl zabývat s odkazem na svou prejudikaturu, podle níž lze takové právo v přípravném řízení omezit, a to i v případě stíhání vedeného vazebně. Rovněž tak jako předčasnou posoudil Ústavní soud námitku omezení výkonu poslaneckého mandátu vazebním stíháním poslance.

V usnesení na mne působí nepřesvědčivě zejména dvě pasáže:

1. Ústavní soud opětovně odmítl poskytnout ochranu obviněnému, jemuž je policejním orgánem upírán přístup k jeho trestnímu spisu, a to s argumentací, že – zjednodušeně řečeno – je na policii, aby posoudila, které části spisu obhajoba potřebuje pro účely argumentace před vazebním soudem, a tyto jí dá k disposici k nahlédnutí. To je ovšem stejná svévole jako případ selekce odposlechů na tzv. zájmové a nezájmové. Policejní orgán zde rozhoduje, fakticky na základě vlastní libovůle, o tom, v jakém rozsahu a jakými prostředky umožní obviněnému se hájit. Není obtížné představit si, že pro policii nebude žádný problém takto stopit právě ty důkazy, které by obviněnému umožnily u soudu uspět – například proto, že některý procesní úkon byl nezákonný. Co obhajoba neví, nepoví. To je ovšem flagrantní pošlapání principu rovnosti zbraní a pevně věřím, že se některé z obětí této Ústavním soudem opakovaně posvěcované policejní zvůle podaří uspět u ESLP.


2. Je zcela správné, že Ústavní soud vyžaduje vyčerpání procesních opravných prostředků, avšak činí tak mechanicky, bez reflexe specifických okolností. Rathovi bylo znemožněno účastnit se jednání sněmovny ještě předtím, než bylo o jeho stížnostech proti zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby nadřízeným státním zastupitelstvím, resp. soudem rozhodnuto. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavní soudu hovoří o opravném prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, avšak ani v odst. 2 není expressis verbis vyřešena situace, kdy k újmě dojde ještě předtím, než by tento opravný prostředek mohl do situace stěžovatele příznivě zasáhnout. Konkrétně neexistuje žádný způsob, jak by se D. Rath mohl domoci (předběžného) propuštění z vazby nebo pravidelných eskort do sněmovny, dokud krajský soud jeho stížnost neprojedná. Za těchto okolností bylo na místě ústavní stížnost meritorně projednat, a to už proto, že vazební stíhání v tomto případě zasahuje do práva nejen samotného poslance, ale všech voličů strany, za kterou kandidoval.

Protože o stížnosti proti vzetí do vazby bylo již rozhodnuto, můžeme se vbrzku těšit na další usnesení Ústavního soudu, kde se například dozvíme, jak by mohl Rath ve své trestné činnosti po propuštění z vazby pokračovat anebo jakým kouzlem se podařilo jeho případ poslat tomu správně nezávislému státnímu zastupitelství.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)