Zveřejněním ministerských seznamů soudců a státních zástupců, kteří se zapletli s komunistickou stranou, jakkoli jsou zřejmě nekompletní, se uzavírá bez jednoho měsíce čtyři roky trvající boj o informace
: žádost o ně jsem ministerstvu zaslal 14. února 2007.
Objevují se výtky, že v celé záležitosti jde jen o snahu ministra za ODS zakrýt Drobilovu affairu a předhodit veřejnosti dalšího obětního beránka. Nemyslím si to, korupční skandál táhne ODS spolehlivě ke dnu bez ohledu na jakékoli zastírací nebo diversní manévry, a až lidem dojde, co se vlastně od Michálka dozvěděli, z ODSky bude malá pravicová strana, šťastná, jestliže ji její skalní voliči vůbec dostanou do parlamentu. Ale chce to čas, zatím probíhá postupné, pro mnohé bolestivé prozírání
.
Informace tedy byly vydány, soudní spor může být ukončen, a je otázkou, co se získanými jmény.
Nepříliš realistické jsou plány na debolševisaci
justice, to je věc, kterou tradičně konservativní a v neměnnosti si libující česká společnost zčásti nedokáže a zčásti si ani nebude chtít na své justici vynutit. Spíš se bude jen o trochu víc nadávat po hospodách, a skutek opět uteče.
Zveřejnění seznamů bude mít pro mě velmi konkrétní dopad v tom, že do konce života mohu s úspěchem namítat podjatost všech, kteří jsou na seznamech, a námitce podjatosti by mělo být vyhověno, protože jsem těmto soudcům a státním zástupcům způsobil hmatatelnou újmu, která u nich může vůči mně vyvolat aversi; proto budou dány důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti, jež by měly dostačovat k požadavku na jejich vyloučení. To je lákavá možnost, už proto, že budu jediným člověkem v této zemi, který toto privilegium bude mít, ale zda jí budu chtít skutečně využít, je věc jiná: jsem konservativní člověk a nejsem příliš srozuměn s představou, že bych měl, oproti všem ostatním, speciální, osobní, komunistů zbavenou justici.
Další otázkou, a ta už se netýká zdaleka jen mě, je možnost přezkumu pravomocných rozhodnutí. Civilní rozsudky, pokud nejsou starší tří let, lze napadnout žalobou pro zmatečnost, trestní rozsudky lze revidovat bez časového omezení po podání návrhu na povolení obnovy, je ovšem nejisté, zda si ten, kdo tak učiní, skutečně pomůže, protože základní vlastností české justice je vedle nízké kvality rozhodování též naprostá neomylnost: jen vzpomeňme na přezkum
případu Rostislava Roztočila!
Jeden positivní dopad ale zveřejnění seznamů má, třebaže to může být přínos ilusorní: občan si teď ve vztahu ke své justici připadá přece jen o trochu méně jako blbec.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Co dál
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 3167
Komentáře
Nic vám nebrání o informaci požádat.
Nejde však jen o dotyčné, ale i o jejich potomky, vychované tímtéž způsobem, které v hojném počtu zaujímají místa svých rodičů, v některých případech i více dětí z téže komunistické rodiny. Komunisté uplatňovali kádrovou politiku, ale po převratu nejsme jako oni, tak to tady dneska vypadá ... Výsledek celého počinu je tedy pane Pecino vskutku iluzorní, protože oni mají hroší kůži a jenom jim se nesmějí snižovat platy, i když není na hasiče, mladé policisty, zdravotnictví, silnice atd. atd.
„Běsů, jichž jsem vyvolal, nemohu se zbýti“, mohl by s Macbethem volat ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, omlouvající se soudcům, které jeho ministerstvo „omylem“ uvedlo na zveřejněném seznamu soudců - předlistopadových členů KSČ, a vyjadřující překvapení nad tím, že mezi bývalými „zveřejněnými“ členy je i profesor Šámal, dnes náš nejlepší znalec trestního práva (polistopadového!).
Svatá prostoto! Jakoby tyto skutečnosti spolu nějak souvisely…
I když jistě část společnosti bude zveřejnění seznamu dnešních soudců, kteří byli do r. 1989 členy tehdejší KSČ, považovat za příspěvek k „očistě“ justice a k „vyrovnání se“ s minulostí, jsem přesvědčen, že nález jednoho ze senátů Ústavního soudu o tom, že předlistopadové členství v tehdejší komunistické straně nějak souvisí s dnešním rozhodováním soudců, je jedním z nejvíce kontroverzních nálezů ÚS. A podle mého názoru dokonce věcně nesprávných. Senát ÚS totiž zcela přehlédl zásadní skutečnost, že totiž v nedemokratické, totalitní společnosti není členství ve vládnoucí politické straně výrazem přesvědčení nebo dokonce souhlasu s politikou oné strany, ale jedině a pouze jakousi „pracovní knížkou“, umožňující dotyčnému vykonávat práci, kterou dělat chce. Můžeme tedy dnešním mužům a ženám v talárech „vytýkat“, že se v tehdejších dobách rozhodli vykonávat soudcovské povolání i za cenu členství v KSČ, ale rozhodně je zcela vyloučeno domnívat se, že toto členství nějak souvisí s úrovní nebo kvalitou jejich rozhodování tehdy, a natož pak dnes.
Ti soudci, kteří soudili podle pokynů stranického sekretariátu a ti, kteří např. ještě v r. 1989 odsuzovali Václava Havla, již dávno v justici nejsou. Nebo jsme již zapomněli, že v r. 1990 probíhali prověrky soudců, a to nikoliv podle jejich „členství“, ale podle toho jak se kdo choval? Já si na to, jako tehdy kooptovaný poslanec ČNR, dobře pamatuji a ujišťuji každého, že lidé, kteří se vrátili z komunistických kriminálů nebo lidé, kteří mnoho let trpěli šikanováním tehdejší moci, nebyli nikterak shovívaví k provinivším se soudcům. Ale byli, se znalostí věci, rozhodně spravedlivější, než dnešní „aktivisté“, dnes tvrdě bojující proti „komunistickému nebezpečí“.
Nechci problém nijak zlehčovat, ale kladu otázku, zda náhodou příslušnost k nějaké církvi nemůže mít na rozhodování soudce větší vliv, něž členství v čemkoliv před 20 lety. Nemůže snad přísný názor církve na rozvody, interrupce, krevní transfuze a na cokoliv jiného ovlivnit rozhodování jejího věrného a aktivního člena? Jaké seznamy budeme ještě zveřejňovat? Jistě nám to Ústavní soud vysvětlí, až se na něj opět některý z „aktivistů“ v roli potrefené husy obrátí.…
JUDr. Stanislav Křeček, Blisty 11.1.2011
Z oboru civilního práva je v rychlosti možno uvést, že takoví soudci např. v restitučním sporu téměř vždy stranili povinné osobě. Z toho pak vyplývaly dlouhé spory a následná povinnost
státu odškodněnit účastníka, uložená ve Štrasburku. Jde zde jen o heslovité a neúplné vyjádření.
RSS kanál komentářů k tomuto článku