Autorem blogu je 
Poté, co jsem víceméně úspěšně naprogramoval sledování řízení v infoSoudu, pustil jsem se, abych si zkrátil čekání na data od ministerstva spravedlnosti, do úřední desky Nejvyššího správního soudu. Ta nabízí výrokovou část rozhodnutí včetně všech osobních údajů, avšak pouze za posledních 14 dnů. Já všechna tato rozhodnutí denně archivuji a nabízím v nich možnost fulltextového vyhledávání podle jména účastníka.
Výsledek vyvolává určité nikoli nepodstatné otázky týkající se ochrany osobních údajů. Provoz takového systému, má-li být ponechán veřejně přístupným, je bezesporu zpracováním osobních údajů podléhajícím registraci u ÚOOÚ, přičemž je sporné, zda je agregace dat obsahujících osobní údaje s fulltextem vůbec souladná se současnou – podotkněmež, že poněkud hypertrofovanou – praxí v této oblasti.
Např. pan Kubát, jehož přestupek byl projednáván a patrně k jeho nelibosti o něm bylo rozhodnuto. Tím, že byla výroková část rozsudku vystavena na úřední desce, může si jeho adresu a poté, co se objeví v databasi, i celé znění rozsudku, jemuž arci už anonymisace nepomůže, kdokoli vyhledat v mé databasi – a když ne v mé, tak ve kterékoli jiné, případně i v zahraničí, kam ÚOOÚ nemůže, dle zásady, že co Internet schvátí, více nenavrátí.
Úřadu jsem poslal žádost o stanovisko, jež zatím zůstala bez odpovědi (nejde o žádost o informace podle InfZ a ÚOOÚ odpovědět ani nemusí). Nejsem v této věci fundamentalistou, pokud jde o technickou stránku, ta je tak nenáročná, že budu-li chtít, aplikaci vložím do containeru a spustím třeba v Hong Kongu, pročež si, milý Úřade, trhni pravomocí, ale o obecnější problém nezvratné a trvalé ztráty anonymity na Internetu.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Úřední deska
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Právnické výpočty
- Počet zobrazení: 7395
Komentáře
Petr V
Petr V
Petr V
„Zobrazovaná data mají pouze informativní charakter“
/Nejčastější dotazy
„Nemůže dojít k úniku osobních informací?“ „Ne. Žádné osobní údaje v aplikaci InfoSoud nejsou.“
Jak je to s pravdivostí informací poskytovaných soudy a odpovědnosti za ně? Soudy samy zveřejňují na svých stránkách žádosti o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., resp. své odpovědi na ně. Také nikoli všechny. Lze soud nějak donutit něco zveřejnit? Jak se domůžete nápravy při poskytování informací nesprávných? (Stížnost je prostředkem nápravy jen u průtahů, nevhodného chování anebo narušování důstojnosti, na lhaní nebo nečinnost ze strany soudů si stěžovat nelze.)
A co ta jména a příjmení účastníků řízení? To nejsou osobní údaje
Petr V
„V prvním případě je poskytnutí požadované, byť nepravdivé informace, správným postupem povinného subjektu.“... „Požadavek na pravdivost informací však v zákoně nenajdeme, tzn. že poskytnutím nepravdivé informace povinný subjekt neporušil své povinnosti plynoucí z InfZ.“
Stížnost, že (pravdivá) informace nebyla poskytnuta, použijete, když správnou informaci prokazatelně znáte, pak ale žádost o ni postrádá smysl. Jedinou sankci udělenou za „nepravdivou“ informaci jsem našel zde
Ad nepravdivá informace - s odkazovaným názorem otevrenaspolecnost.cz se nemohu ztotožnit. Jednak absence explicitně vyjádřeného požadavku na správnost (pravdivost) informace v zákoně fakt neznamená, že by bylo zákonné poskytnout místo požadované informace např. tabulku vyplněnou generátorem náhodných čísel. A dále argument, že žadatel stejně není s to poznat, zda ho povinný subjekt tahá za nos, je nesmyslný hned dvojím způsobem - 1) i kdyby tomu tak bylo, je to jen konstatování faktického stavu, nikoliv důvod správnosti/zákonnosti takového postupu povinného subjektu a 2) situace, že žadatel požadovanou informaci sice v úplnosti nezná, ale je schopen vcelku rychle ověřit, že mu byly poskytnuty nesmysly, je velmi častá a běžná.
(Vím, stejně jako oni, že legitimní důvody neexistovaly. Ale koncovkou ve stylu "sami nevíme proč přijímáme negativní stanoviska k žádostem občanům" mě dostali na lopatky. Jaký měl být můj další krok ?)
Soud samozřejmě ví, kdo se ptá, a přinejmenším tuší proč. Dá se odhadnout, jaké možnosti odhalit trik tazatel má. Chce-li justice něco skrýt, má řadu možností. Může říct, že informace nebyla nalezena (aniž by ji hledal). Může vám dokola podávat podobné jiné informace, než jste žádal. Může opakovaně požadovat doplnění, upřesnění a nesmyslné náklady, uvádět nesprávná poučení a lhůty, namítat neurčitost a odkládat podání pro (údajně) urážlivý obsah. Od jistého postavení výše za tázaného odpovídají jiné osoby. Od ještě vyššího postavení nefungují efektivně žádné opravné prostředky. Info soud „zapomene“ zveřejnit (na InfoSoudu), „zmýlí“ se ve spisové značce, bude chybět důležitá příloha, podstatné místo bude nečitelné, atd. Změna je nutná ve třech směrech:
1) Prostředek nápravy musí existovat nejen proti „postupu při vyřizování žádosti o informace,“ ale také proti „postupu při opatřování a vytváření sdělované informace.“
2) Zda se vyskytly obstrukce při poskytování informace musí zkoumat jiný subjekt, než je poskytovatel informace (vč. jeho odvolacího orgánu), a musí fungovat citelný postih.
3) Poskytnout (podepsat) dokument s informací musí ten, kdo je o ni žádán.
Soud vám informace v 99% poskytne v pořádku a včas. Právě to chybějící procento jsou věci, které by vás asi dovedly k něčemu, co mělo zůstat neveřejné. Změnit zákon se vám nepodaří, když
oficiální právní autority budou tvrdit, že 100% nenastane nikdy, a přínos změny v řádu desetin procenta je nepatrný. Má to svoji logiku a zní to věrohodně, a v tom je ten hlavní trik.
Jedinou výjimkou je žádost o informace o stížnostech na konkrétního soudce. Zde soud vždy odpoví, že žádná podána nebyla, i kdybyste mu ji předtím poslal vy sám. Vyřešit tuto záhadu se mi dosud nepodařilo.
Jak jsem zmínil výše, stížnost je prostředkem nápravy jen u průtahů, nevhodného chování anebo narušování důstojnosti. Na porušování tisíců dalších povinností soudních osob, které také nejsou rozhodovací činností, si stěžovat nesmíte. Zákon to neumožňuje. Povinnosti jsou uvedené v instrukcích Ministerstva spravedlnosti (MS), což jsou závazné podrobné pokyny, hlavní je instrukce č. j. 505/2001–Org (kancelářský řád). Je zde všechno možné, ale jeden § chybí. Ten, který říká, že opravným prostředkem při porušování povinností uvedených v instrukci je stížnost. Pohledem MS možnost stížnosti vlastně nechybí, protože žádné stížnosti na porušování k.ř. ministerstvo při kontrolách nenachází. To je ale v rozporu s mými osobními zkušenostmi, i s tím, co nacházím ve vyjádřeních na netu.
Pár stížností na porušování k.ř. jsem sám podal. Soud mi vždy odpověděl, že stěžovat si lze jen na 3 věci, a mé stížnosti řešit nemůže. Myslel jsem, že soud má podání založí do složky se stížnostmi (§ 238 (1) b) k.ř.), a dřív nebo později na ně narazí nějaká kontrola z MS. Pokud bude podobných stížností víc, bude se to z úřední povinnosti muset řešit. Zkusil jsem se tedy soudu zeptat, kolik takových stížností eviduje. Sdělil mi, že žádnou. Nenechám se snadno odbýt, takže nakonec museli s pravdou ven: Stížnosti na porušování k.ř. soud prý dle obsahu vyhodnotil jako žádosti o právní pomoc, což mi není povinen sdělovat. Veškeré mé stížnosti tak stížnostmi být úředně přestaly.
Právní pomoc je sice o něčem trochu jiném, ale žádný zákon do takové složky nezakazuje dávat ani uvedené dokumenty. Protože nejsou stížnostmi, nejsou ani evidované k předmětu stížnosti, ale evidují se k osobě, které byla právní pomoc poskytnuta. Což osoba netuší, a proto proti poskytnuté právní pomoci také nic nenamítá. Soud tedy faktické stížnosti na nedostatky ve své činnosti prezentuje orgánům dohledu a kontroly jako „právní pomoc,“ kterou poskytl právně tápajícímu občanovi, dobrovolně, zdarma a nad rámec svých zákonných povinností, a nic nenapovídá, že by občan nebyl s tímto postupem zcela spokojen.
Dohledové a kontrolní orgány musí nutně konstatovat, že nikdo si na nic nestěžuje, že soud pracuje naprosto vzorně, dokonce vychází veřejnosti vstříc. Stěžovatelé si nutně myslí, že ony orgány MS nepracují dobře, když na stížnosti ve složce Stížnosti nereagují. MS je ujistí, že se nic nezanedbalo, což je vlastně pravda, a tím věc vždy skončí. A protože žádné poznatky o porušování k.ř. ministerstvo nikdy nenajde, stížnost jako opravný prostředek vlastně třeba není. Což nás vrací na začátek a kruh se tím uzavírá. Nazval bych to Princip trvale udržitelného podvodu.
Petr V
Ale budiz, pripustme ze mate pravdu, proc tedy nejsou aspon vsechny trestnepravni veci online?
Petr V
Petr V
RSS kanál komentářů k tomuto článku