Tisková konference po vyhlášení rozsudku ve věci rozpuštění Dělnické strany prozradila tak málo, jak se dalo očekávat, snad jen to, že hlasování senátu nebylo jednomyslné. Snažil jsem se vyčíst nějaké dodatečné informace z gestikulace soudců, zda se mi to podařilo, si nejsem jist.

Vojtěch Šimíček mi při vyhlášení i na tiskovce dal vzpomenout na Jaroslava Duška a na dnes už okřídlenou frasi jeho Horsta Prohasky Musíš denně cvičit takový bezúhonný, loyalní výraz! Jak hlasoval, nevím, jeho nadšení pro rozsudek se však zdálo nefalšovaným a loyalita vládě bezbřehou. Každopádně: zklamal mě.

Zdeněk Kühn se celou dobu mračil a nepronesl jediné slůvko. Předpokládám, že hlasoval proti, a že si také jako možná jediný ze soudců plně uvědomil, co včerejší rozsudek pro prestiž soudu znamená.

Josef Baxa manifestoval na tiskové konferenci několik návalů náhlé žvanivosti, a mám za to, že hlasoval pro zrušení (myslím si, že spolu s Janem Passerem tak hlasoval i v případě rozsudku Dělnická strana I).

Jan Passer, soudce zpravodaj, jehož rukopis je v textu odůvodnění patrný, zářil optimismem. O jeho názoru nebylo pochyb dávno předtím, než byl vládní návrh podán.

Jakub Camrda je snaživý mladý soudce, velmi konformní a dychtivý úspěchu a uznání (snad je to vůči němu kruté, ale v této fasi jeho profesního života na něj sedí označení důležitan blbičnatý). Ani on neskrýval na tiskovce triumfální výraz, takže: pro rozpuštění.

Radan Malík a Petr Průcha rovněž mlčeli. Oba jsem před jednáním tipoval na hlas proti zákazu, a myslím si to stále.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)