Autorem blogu je 
Toto ocenění přišlo hned na začátku měsíce, ale když si prostudujete laureátův výkon, uznáte, že jsme prostě nemohli jinak.
Jak referováno, obviněné ve Velkém čarodějnickém procesu (aka RWU) podaly ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem byla nyní tato stížnost odmítnuta jako předčasná. Kdo nám vysvětlí souvislost mezi obsahem ústavní stížnosti a tímto závěrem, získá nárok na bezplatnou exkursi do redakce našeho blogu.
Do Brna blahopřejeme, oslí uši jsou již druhými, které od nás tento velikán českého práva obdržel; bude si je moci nasazovat v tandemu.
Komentáře
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale pokud si někdo dá práci (a případně investuje peníze do advokáta) se sepsáním fundovaného podání, které si pak dotyčný ctihodný soudce neráčí vůbec přečíst, tak to je naprostá svévole a pohrdání občanem, který dotyčného platí z daní.
A pokud je jeho ctihodnost natolik přetížena, že za něj všechno vyřizují asistenti, kteří jsou tak neschopní, že nejsou schopni sesmolit usnesení alespoň tak, aby se naprosto nemíjelo s obsahem stížnosti a neslo minimální znaky přezkoumatelnosti, tak to je stále problém soudce a musí za ty, který si vybral, stejně nést odpovědnost.
Konečně, pokud si ÚS hodlá vybírat, čím se chce zabývat a čím nikoliv, nechť si to politicky prosadí do zákona.
Ste Sta
Oslí uši tedy patří spíše tomu, kdo se při přípravě stížnosti vůbec nezajímá o prejudikaturu a spoléhá se pouze na vlastní genialitu.
JŠ
Na průtahy si nemůžete stěžovat, protože ještě nebylo vydáno rozhodnutí. Není jedním z obviněných někdo, kdo si říká Yossarian ? To by vysvětlovalo, proč ÚS aplikoval Hlavu 22.
To ovšem není úplně pravda, že? Vizte nález sp. zn. IV. ÚS 180/04.
ceskapozice.lidovky.cz/.../...
Pane kolego,
předmětné usnesení jsem napsal sám a neměnil bych na něm ani čárku, a to ani poté, co jsem získal předmětnou „cenu“ od pana Peciny.
Vám i jemu doporučuji se seznámit se zákonem o Ústavním soudu, s prejudikaturou (kterou jsem ostatně i citoval) a pak teprve činit takto silné závěry.
Jednou větou řečeno: Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností teprve tehdy, když stěžovatel nemá k dispozici již vůbec žádné procesní prostředky ochrany. Pokud však v daném případě Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů, neznamená to nic jiného, než že se tyto soudy budou případem zabývat v dalším řízení a stěžovatelé v něm mohou svoje práva stále uplatňovat u obecných soudů. V této procesní situaci je ústavní stížnost skutečně předčasná, na tom trvám.
Možná Vás zmátlo, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu již neexistuje žádný opravný prostředek – to je pravda, nicméně to nic nemění na přechozím závěru.
Abych Vám to více přiblížil: představte si civilní kauzu, kde se budeme my dva soudit např. o vlastnictví k nějaké věci. Třeba vyhrajete Vy, a to i v odvolacím řízení, já podám dovolání a Nejvyšší soud mu vyhoví a zruší obě předchozí rozhodnutí. V této situaci také ještě nemůžete jít k Ústavnímu soudu, nýbrž musí být pravomocně ukončeno řízení před obecnými soudy a pak teprve ten z nás dvou, který prohraje, může uvažovat o podání ústavní stížnosti.
Lapidárně řečeno: Ústavní soud nesmí vést řízení za situace, kdy o stejné kauze je stále vedeno neskončené řízení před obecnými soudy.
Takže se mějte hezky a věřte, že mi uši, oči i hlava slouží velmi dobře a vůči opakovaným atakům pana Peciny zůstávám zcela imunní.
S pozdravem
Vojtěch Šimíček
Honza
Věcně se domnívám, že jste celou záležitost nepochopil a rozumím tomu, že se to těžko přiznává v situaci, kdy na to upozornil "právní laik" Pecina. Alespoň uvnitř byste však asi mohl uznat, že na předmětné stížnosti není nic předčasného. Nezmátlo mě, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není přípustný opravný prostředek. Jak ale může být předčasná ústavní stížnost, která míří na neústavnost pokračování v trestním řízení? Taková stížnost je přípustná až poté, co řízení skončí? Není to pak krapet opožděné? (Je to podobné jako bych měl právo stěžovat si na nepřípustnost trestu smrti až po jeho vykonání.)
Odpověď V. Šimíčka:
A k Vaší replice opět jedinou poznámku: ústavní stížnost petitem požadovala zrušení předmětného usnesení Nejvyššího soudu, nejednalo se tedy o tzv. zásahovou stížnost:
"Ze všech těchto důvodů stěžovatelky navrhují, aby Ústavní soud po projednání jejich ústavní stížnosti vydal tento nález:
1. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2016, č. j. 3 Tdo 1428/2015-34,
došlo k zásahu do práva stěžovatelek na spravedlivý proces a na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě.
2. Toto usnesení se proto ve vztahu ke stěžovatelkám ruší.
Takže se velmi mýlíte, pokud tvrdíte, že stížnost mířila proti „neústavnosti pokračování v trestním řízení“, zcela jednoznačně mířila proti soudnímu rozhodnutí.
A s tou předčasností je to podobné, jako ve sportu: góly můžete dávat až poté, co rozhodčí zapíská začátek zápasu. Vše předtím je jen trénink.
No, pane Šimíčku, on ten zápas už skončil, akorát si pak bafuňáři vzpomněli, že jim výsledek nějak nevyhovuje, tak nařídili jeho opakování. Tolik asi k Vaší "analogii".
Vše předtím je jen trénink.
Ach tak; státní aparát na občanech trénuje, co si může dovolit. To je ovšem brilantní uvažování. Ještě nějaké ty kautely přihoďte a zatvařte se nesmírně moudře a seriózně pro přihlížející publikum. Bravo, ústavní soude! :-/
To bude snad nějaký nový trend extrémní tuposti na ÚS, jinak už nevím - viz kauza odposlechy. To jsou rozhodnutí, že se na to nedá říct nic jiného, než "podobné hraběcí rady si račte vetknout tam, kam slunce nesvítí." Vždyť to je naprostá rezignace na to, co by ÚS měl dělat. Oni si tam sedí za 150+kKč měsíčně a blahosklonně předstírají činnost, přičemž to, že někdo je nesmyslně obtěžován státem už nějakých 10 let, je vlastně úplně jedno, ať si počká dalších 10 let a pak už tady bude sedět někdo jiný, kdo mu třeba vyhoví.
Zato s mozkem to bude slabší...
Nicméně Ústavní soud zároveň vyslovil premisu, že "Zastavení trestního stíhání proto představuje podle Ústavního soudu spíše krajní prostředek, použitelný za předpokladu, že by obecný soud nalezl po zhodnocení všech shora uvedených skutečností podmínky pro postup dle § 223 odst. 2 trestního řádu ve spojení s § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu [resp. § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu]", neboť "ochrana práva na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. kompenzace jeho porušení může být dosažena i prostředky, jež jsou vlastní trestnímu právu". Dle mého názoru, tedy soudce zpravodaj JUDr. Vojtěch Šimíček nepochybyl, jestliže ponechal na obecných soudech, jak se problematikou délky trestního řízení vypořádají.
Jan K.
Jak by se s problematikou asi tak mohly - vázány právním názorem Nejvyššího soudu - asi tak vypořádat? Máte se Šimíčkem jeden pokus (dohromady oba). :-P
Obecně, my připouštíme, že zastavení trestního stíhání není pro obviněné optimální, ale za situace, kdy jsou roky vláčeny po soudech za něco, co je na první pohled bagatelní a co se stalo před v průměru osmi lety, je zastavení trestního stíhání i pro obviněné akceptovatelné.
Až NS zamítne dovolání, bude čas na NS, teď by bylo možné se domáhat teoreticky akorát tak určení toho, že doba řízení je protiústavní apod.
1. smrdi to karnym rizenim,
2. k nicemu to nebude - nelze presumovat, ze by do takoveho, druhostolocniho, rozhodnuti nepohnal zastupce statni dovolani. A jak myslite, ze rozhodne dovolaci soud?
Hlava 22.
Petitem ústavní stížnosti byla kassace kassačního usnesení Nejvyššího soudu, a meritem přezkumu tvrzení, že tímto usnesením došlo k zásahu do práva stěžovatelek na spravedlivý proces, a na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Přezkum toho, došlo-li napadeným usnesením k zásahu do práva na spravedlivý proces počkat může, avšak toho, došlo-li k zásahu do práva na projednání v přiměřené lhůtě, nikoli.
Uvážíme-li, že všechny soudy, které nyní budou ve věci jednat, jsou vázány právním názorem, který Nejvyšší soud v kassačním usnesení vyslovil, inter alia, že "v obecné rovině je třeba nejprve uvést, že okolnosti obsažené v § 11 odst. 1 trestního řádu jsou ty, s nimiž zákon spojuje důvody, pro které je trestní stíhání nepřípustné a v důsledku toho v něm nelze pokračovat a musí být zastaveno. Důvody pro zastavení trestního stíhání jsou zde vymezeny taxativně, pozitivně a výslovně. Představují kogentní úpravu a je zapotřebí je chápat jako průlom do zásady oficiality (§ 2 odst. 4 trestního řádu) a do zásady legality (§ 2 odst. 3 trestního řádu). To platí i pro důvod uvedený v § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu, podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Odkaz na takovou smlouvu však znamená, že v textu vyhlášené mezinárodní smlouvy musí být nepřípustnost trestního stíhání zakotvena výslovně a nelze ji dovozovat jako možný prostředek nápravy vzniklého pochybení.", celé řízení bude tímto řízeno.
To znamená, že k zastavení tr.stíhání pro předestřený zásah do práva na spravedlivý proces, a na projednání věci v přiměřené lhůtě, nedojde dříve, než se věc dostane před Ústavní soud.
Obviněným tak, skutečně, zbývá jedině podat v brzké době tzv. zásahovou stížnost ústavní, jejímž petitem bude deklarace nepřiměřené lhůty a zákaz obecným soudům, aby v toto stavu pokračovaly.
Otázka je, zda je toto souladné s právem na spravedlivý proces, a s právem na projednání věci v přiměřené lhůtě.
RSS kanál komentářů k tomuto článku