Znepokojen volební stížností Terezie Holovské, presidentský kandidát za Realisty Jiří Hynek uspořádal tiskovou konferenci, kde spolu se svým advokátem Alešem Gerlochem poučil Nejvyšší správní soud, jak by měl o stížnosti jmenované dámy správně rozhodnout.

Troufáme si tvrdit, že kdyby volebnímu senátu předsedal Vojtěch Šimíček, nebyl by k obavám důvod, ten by zvolil nejjednodušší možnou cestu a judikoval by, že T. Holovská není žalobkyní hodnou pozornosti soudu, a věc by byla vyřízena jedním škrtnutím pera a problém zameten pod koberec.

Nyní se složení senátu změnilo a přestože ani tento výsledek nelze vyloučit, je prostor pro sofistikovanější řešení. Je nám arci konstatovat, že NSS nestojí před jednoduchou úlohou.

Zopakujme si fakta: Ústava v čl. 56 odst. 5 nespecifikuje zcela jasně, zda je přípustná pluralita návrhů, textualistický výklad svědčí spíše pro tuto možnost než proti ní, výklad teleologický lze vést oběma způsoby. Zákon o presidentské volbě v § 21 odst. 2 pluralitu stricte vylučuje u občanských návrhů, leč pokud jde o návrhy privilegovaných navrhovatelů-zákonodárců, je jeho text rovněž nejasný: buď může být vyložen tak, že nesmí být identická celá navrhující skupina (vyloženo textualisticky, avšak s poněkud absurdními důsledky a konotacemi), nebo má každý zákonodárce jen jeden návrhový hlas (logický a teleologický výklad). K tomu, aby nebylo nejasností málo, ministerstvo vnitra před letošní volbou zastávalo jeden výklad a poté, zcela překvapivě, přišlo s výkladem opačným.

Nejčistší by bylo prohlásit zákonnou úpravu za nejasnou a navrhnout Ústavnímu soudu derogaci první věty § 21 odst. 2 VolPr a požádat ho o interpretativní výrok ve vztahu k čl. 56 odst. 5 Ústavy. To by, pokud by ÚS návrhu vyhověl, vedlo k tomu, že volba by se musela uskutečnit v jiném než původně vyhlášeném termínu, a bylo by zde několik týdnů, možná i měsíců, bezpresidentí – což by mohlo být užitečné, protože by si tím víc lidí uvědomilo zbytečnost tohoto úřadu.

Druhou možností je přesunout břemeno na Ústavní soud zamítnutím návrhu: je téměř jisto, že T. Holovská by podala ústavní stížnost, protože její možnost účastnit se volby byla zmařena a místo rovnosti podmínek pro všechny by byli zvýhodněni ti, kteří zákon ignorují.

Třetí možnost je návrhu vyhovět, avšak pak by měli u Ústavního soudu stejně legitimní postavení ti kandidáti, kteří by takto byli vyřazeni, tedy mj. Mirek Topolánek a Pavel Fischer. Protože mnohým se – dle našeho soudu arci lehce naivně – jeví být zejména prvně jmenovaný horkým kandidátem minimálně na účast ve druhém kole volby, na hlavy soudců by se snesly hromy a blesky.

Tři ze čtyř alternativ, tedy Plán koberec (nevyhovění pro absenci aktivní věcné legitimace stěžovatelky), zamítnutí i vyhovění stížnosti otevírají snadnou cestu k Ústavnímu soudu a dávají ústavním stěžovatelům do rukou – arci různě silnou – ústavněprávní munici. Jedině možnost obrátit se na Ústavní soud přímo tuto alternativu, minimálně v tomto kole, uzavírá, avšak nejsme si jisti, zda se k ní ve volebním senátu najde dostatek hlasů: pro mnohé soudce NSS je bohužel prioritou být s orgány veřejné moci, a s ministerstvem vnitra tím víc, zadobře a klást mu překážky toliko symbolické, podobající se příslovečnému stéblu přes cestu přeloženému, a tak se bude hledat takové řešení, které se bude nejvíc zamlouvat právě tomuto ministerstvu.

V každém případě, konečné slovo bude mít soud Ústavní, a tam jsou priority, troufáme si odhadovat, předem dány.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)