Παραγραφος byla ve staré řečtině poznámka – někdy jen typografická značka, někdy celý doplňující text – která se zapisovala vedle textu. Až mnohem později se tohoto výrazu začalo užívat pro označení odstavce (a zkracovat symbolem §, jehož původ je dodnes předmětem sporů) a ještě později – a jen v některých zemích – jako jednoho z ikonických symbolů práva.
Chápejte moje texty jako ryze subjektivní poznámky na okraj toho, co se v českém právu a okolo něj děje.
Další můj blog, věnovaný obecnějším thematům, se jmenuje Slepecká hůl, a od r. 2014 mám ještě jeden blog, nazvaný Retro, na němž jsou traktovány staré, převážně československé, osmibitové počítače.
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Holovská
Radost nám udělal Nejvyšší správní soud, an zveřejnil volební stížnostTerezie Holovské, úhledně a logicky sepsanou Janem Kalvodou. Argumenty v ní traktované jsou zhruba ty, které jsme nastínili před dvěma týdny: Holovská tvrdí, že by bývala získala podporu dostatečného počtu senátorů, ale ti její žádost s odkazem na možnost použít svoje nominační právo toliko jednou odmítli.
Dle názoru navrhovatelky je platná pouze první aplikace nominačního oprávnění; neřeší arci, jak určit, která to je, pokud má více podpisů stejné datum. Patrně by bylo nezbytné vyslýchat svědky, kteří by dosvědčili, v kolik hodin poslanec nebo senátor podpis na listinu umístil: Pane předsedo, já vážně nevím, v jakém pořadí jsme ty papíry podepisovali, byli jsme úplně namol: to víte, po náročném pracovním dnu v Senátu…
Nyní si tedy počkáme, jak budou loyalně nadskakovat a vrčet soudci NSS v čele se zpravodajem Josefem Baxou.
Pane Kalvodo (čtete-li to tu), děkuji vám, vaše argumentace půldruhou kvadriliardou potenciálních prezidentských kandidátů navrženou různými dvacetičlennými skupinami poslanců mě skutečně pobavila. Škoda, že jste to nedotáhl ještě o krok dál a nespočítal, kolik lesů by bylo potřeba vykácet na výrobu potřebného počtu hlasovacích lístků. Jsem si jist, že takový zásah do ekosystému by nejen definitivně zlikvidoval život na Zemi (a možná i na několika dalších planetách...), ale především by představoval nepřípustné porušení mezinárodních smluv o ochraně přírody, kterými je ČR vázána...
Mimochodem, těch "poslaneckých" kandidátů by mohlo být ještě o několik řádů víc: nejen že kandidáty mohou navrhovat i více než dvacetičlenné skupiny (jak je zmíněno v podání), ale každý poslanec může následně na svůj mandát rezignovat a na jeho místo nastoupí jiný, který v součinnosti s ostatními 199 dokáže vygenerovat další gaziliony kandidátních listin.
Podle mých výpočtů lze z 200 poslanců vybrat cca 1,60694 decilionů různých skupin obsahujících nejméně 20 poslanců, tedy Kalvoda se s kvadriliardami drží značně při zemi, nicméně pro účely argumentace plně postačí, jestliže lze nominovat všechny pasivně legitimované kandidáty, tzn. přibližně pět milionů osob. Mimochodem, má-li jeden volební lístek hmotnost 2 gramy a počítáme s 8 miliony sad, bude potřeba potisknout 80 milionů tun papíru, což odpovídá produkci českých papíren asi za 150 let. Ale je přirozeně možný dovoz.
Abch nebyl nařčen z nepřesnosti, je to přesně 1606938044258990275541962092341162403595902377483057803352300 skupin. U senátorů 2417851639228961468193658.
Jen doplňuji, že fakticky asi nejsložitější by byla otázka, jak umístit volební lístky ve volební místnosti. Protože jedna sada by měla hmotnost 10 tun, patrně by bylo nutné postavit u každého volebního místa zvláštní sklad. A o praktických obtížích spojených s dopravou volebních lístků za plentu ani nemluvím.
Já to laicky chápu tak, že 20 poslanců má váhu 50 000 občanů. Jelikož petent může podepisovat archy všech, dovozuji z toho, že i jednotlivý poslanec může podepisovat návrhy více kandidátů. Jen to těleso 20kusů poslanců (odpovídající jedné petiční krabici), by mělo být pokaždé jiné, aspoň formálně.
Proto když počítáte kombinace 20 nad 200, tak tomu odpovídající je 50 000 nad počtem oprávněných voličů.
Takové číslo vysoce převyšuje počet občanů. Dokonce si myslím, že by takový konfigurační prosto neměl daleko ke statistické fyzice a mohli bychom na ně užít Planckovu statistiku. Jen si to představte - mít půl molu presidentských kandidátů, aspoň z hlediska konfiguračního prostoru! A pokud by byli kandidáti vzájemně nerozlišitelní (což, ruku na srdce, politici bývají), pak by se mohly uplatnit i metody kvantové fyziky. Zbývá otázka, zda použít rozdělení Boseho nebo Fermiho. To by asi vyžadovalo zevrubnější zkoumání symetrií a jejich chování při obsazování postů.
Jen to těleso 20kusů poslanců (odpovídající jedné petiční krabici), by mělo být pokaždé jiné, aspoň formálně.
Jenže to není pravda. Lišit se musí jen navrhující občan, množina petentů může být identická. Jinak vaše úvahy o kvantomechanických důsledcích volby jsou chybné, protože sedm milionů nad padesáti tisíci je spolehlivě víc než objem vesmíru vyjádřený v kubických Fermiho délkách.
Takže občanská nominace může vygenerovat maximálně počet kandidátů rovný počtu občanů? Tj. každý člověk jednoho a každý kandidát právě jednoho navrhovatele? Tak to by znamenalo kolaps celé mé teorie
Přesně tak. Ledaže byste namítl, že čl. 56 odst. 5 Ústavy takové zúžení nepředpokládá a příslušný prováděcí zákon (VolPr) je tedy v předemětném ustanovení neústavní. To by mohl být zajímavý spor.
Kalvodovo číslo κ ≈ 1,6 × 10²⁷ odpovídá kombinačnímu číslu 200 nad 20, zdá se tedy, že vyjadřuje počet možných dvacetičlenných navrhovatelských teamů. Počet „nejméně dvacetičlenných“ teamů dle dikce ústavy bude samozřejmě patřičně vyšší.
BTW, kde je vlastně omezeno, že na jedné kandidátní listině nesmí být navrženo více kandidátů? Singulár použitý v § 25 (1) a) je IMHO dost slabý argument.
ad gogo: „Jen si to představte - mít půl molu presidentských kandidátů,…“: Myslím, že pro české prezidentské volby by bylo žádoucí zavést novou fyzikální jednotku „kandidát na mol“.
Komentáře
Mimochodem, těch "poslaneckých" kandidátů by mohlo být ještě o několik řádů víc: nejen že kandidáty mohou navrhovat i více než dvacetičlenné skupiny (jak je zmíněno v podání), ale každý poslanec může následně na svůj mandát rezignovat a na jeho místo nastoupí jiný, který v součinnosti s ostatními 199 dokáže vygenerovat další gaziliony kandidátních listin.
KZ
Proto když počítáte kombinace 20 nad 200, tak tomu odpovídající je 50 000 nad počtem oprávněných voličů.
Takové číslo vysoce převyšuje počet občanů. Dokonce si myslím, že by takový konfigurační prosto neměl daleko ke statistické fyzice a mohli bychom na ně užít Planckovu statistiku. Jen si to představte - mít půl molu presidentských kandidátů, aspoň z hlediska konfiguračního prostoru!
A pokud by byli kandidáti vzájemně nerozlišitelní (což, ruku na srdce, politici bývají), pak by se mohly uplatnit i metody kvantové fyziky. Zbývá otázka, zda použít rozdělení Boseho nebo Fermiho. To by asi vyžadovalo zevrubnější zkoumání symetrií a jejich chování při obsazování postů.
Jenže to není pravda. Lišit se musí jen navrhující občan, množina petentů může být identická. Jinak vaše úvahy o kvantomechanických důsledcích volby jsou chybné, protože sedm milionů nad padesáti tisíci je spolehlivě víc než objem vesmíru vyjádřený v kubických Fermiho délkách.
Tak to by znamenalo kolaps celé mé teorie
BTW, kde je vlastně omezeno, že na jedné kandidátní listině nesmí být navrženo více kandidátů? Singulár použitý v § 25 (1) a) je IMHO dost slabý argument.
ad gogo: „Jen si to představte - mít půl molu presidentských kandidátů,…“: Myslím, že pro české prezidentské volby by bylo žádoucí zavést novou fyzikální jednotku „kandidát na mol“.
Ano, zhruba 10^33 krát.
Zbyšek Zezdisral
neviditelnypes.lidovky.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku