Ještě dýchají, ale konec se zdá být neodvratný. Kdo? Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách a podvodné arbitrážní soudy, o nichž čtenáři mých blogů vědí, že jsou horší než trpaslíci (a než soudní exekutoři), protože místo spravedlnosti přinášejí svým obětem předem určený výsledek sporu a nemožnost brojit proti jeho nespravedlivosti soudní cestou.
Svůj článek jsem sepsal přesně před půltřetím rokem, a judikatura od té doby ušla velký kus cesty, nikoli, pravda, prosté odboček, slepých ramen a bifurkací. Další ránu zasadil rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách Ústavní soud, jehož II. senát sice nevyslovil naplno, že král je nahý, tedy že celý tuzemský rozhodčí průmysl
je, jak by řekli ctění brněnští kolegové, jedná velká fligna, avšak zpřísnil podmínky pro platnost rozhodčí doložky tak, že České podvodnické
budou muset stávající praxi podstatnou měrou revidovat, nechtějí-li o svůj miliardový business přijít.
Ústavní soud vyšel ze Směrnice Rady 93/13/EHS a na jejím základě dovodil celou řadu omezení, jimiž je platnost arbitrážní klausule podmíněna, judikuje při tom, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel – podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení.
Protože kýžená věta Rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě ve prospěch jiného než zákonem zřízeného stálého rozhodčího soudu je vždy neplatná
zatím nepadla, bude to znamenat, že nové rozhodčí doložky opustí praxi vagních odkazů na seznamy rozhodců a zavedou institut odvolacího rozhodčího tribunálu – který bude přirozeně stejně (systémově) zkorumpovaný jako rozhodce prvního stupně – avšak stávající doložky budou o poznání lépe zneplatnitelné a zisky arbitrážních podvodníků a známých firem
Sokola, Brože, Kunáška, Choděry a dalších přece jen o trochu poklesnou.
Není to ovšem velké vítězství, uvědomíme-li si, že v typickém případě bude rozhodčí nález vzešlý z vadného řízení soudem stejně uznán za platný exekuční titul, aniž by se postižení spotřebitelé dozvěděli, že by arbitráž mohli napadnout: pro obecné soudy je totiž daleko jednodušší exekuci nařídit než složitě zkoumat a odůvodňovat, proč konkrétní rozhodčí doložka nemůže ve světle nálezu sp. zn. II. ÚS 2164/10 obstát jako platná.
Takže: trocha odborného vzrušení, trocha hodnotné právní argumentace, ale praktický význam nálezu pro spotřebitele prozatím rovný vlnce způsobené vážkou na dokonale rovné hladině rybníka Puškvorce. Na skutečnou revoluci si budeme muset ještě chvíli počkat; doufejme, že ne příliš dlouho.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavní soud k arbitrabilitě spotřebitelských sporů
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2294
Komentáře
Pěkný článek na dané téma vyšel v aktuálním čísle Bulletinu advokacie.
Myslím, že Vám tady bude brzy vedro. Nejdříve Maasel, Uhl, teď další podvodní advokáti. Bude srandy kopec na tomto webu
Jinak ona kýžená věta (dokonce bez výjimky pro stálé rozhodčí soudy) už padla u Vrchního soudu v Praze. A myslím, že se to s trochou dobré vůle dá říci pouze na základě ObčZ a nepotřebuji ani směrnici.
A zajímalo by mě, proč se obouváte do Sokola a Brože. Nechci je hájit, asi tam vstřícnost k chlebodárci bude, ale řekl bych, že rozhodují obdobně jako obecné soudy. Problém vygradoval s tribunály obsazenými bílými koňmi, kteří jsou využíváni k bezostyšnému okrádání lidí. Zmínka o nich mi ve článku chybí.
Obdobně exekutoři. Zažil jste nějakou soudem nenařízenou exekuci? Boj se odehrává až v souvislosti se zastavením. Nařízení je formalita.
Jiří Štancl ml.
Přesně tak, o tom píšu v odkazovaném článku: soudům tím ubývá práce, což jim vyhovuje.
Jinak ona kýžená věta (dokonce bez výjimky pro stálé rozhodčí soudy) už padla u Vrchního soudu v Praze.
Jistě, ale neprosadila se, a v nálezu není.
A zajímalo by mě, proč se obouváte do Sokola a Brože. Nechci je hájit, asi tam vstřícnost k chlebodárci bude, ale řekl bych, že rozhodují obdobně jako obecné soudy. Problém vygradoval s tribunály obsazenými bílými koňmi, kteří jsou využíváni k bezostyšnému okrádání lidí. Zmínka o nich mi ve článku chybí.
To je pravda, ovšem v principu není rozdíl mezi quasiodůvodněním nálezu od Sokola/Brože nebo od maringotkové arbitráže. U soudu se můžete bránit, u rozhodce ad hoc ne. Předpokládám, že nějaké malé procento neúspěšných žalob podnikatele tam ze statistických/P.R. důvodů bude, ale finančně naprosto nevýznamné.
Boj se odehrává až v souvislosti se zastavením. Nařízení je formalita.
Pokud se povinný proti nařízení brání, což se většinou nestane: je to celkem složité a vyžaduje to právníka. Kdyby soudy návrhy exekucí podle pochybných doložek zamítaly sua sponte, nedocházelo by k tomu a lidé by se dostali k soudu. OSŘ nestojí za mnoho, ale na rozdíl od "jednacích řádů" různých arbitrážních spolků dává žalovanému aspoň nějaká reálná procesní práva.
Jde o to, jestli je minimum neúspěchů důsledkem pasivity žalovaných, a nebo excesů rozhodců. Myslím, že stávající stav nepřinesl Sokol (byť možná proto, že není hloupý, zatímco jeho následovníci ano).
Samozřejmě souhlasím, že by takovou exekuci soudy nařizovat neměly. Jen tvrdím, že nařizují a nic se nemění, když si jí stejně nařídí exekutoři.
Jiří Štancl ml.
Jistě, ale judikát VS-P je proti nálezu ÚS daleko slabší, a ÚS onu větu nevyslovil.
Myslím, že stávající stav nepřinesl Sokol (byť možná proto, že není hloupý, zatímco jeho následovníci ano).
Pro Sokola každopádně plynou z "rozhodčího průmyslu" nepředstavitelné a prakticky bezpracné zisky. Byli první a využili toho, aby jim mohly konkurovat maringotkové firmy, musejí nabízet ještě lepší – a tedy pro spotřebitele nevýhodnější – podmínky. To je trh.
Samozřejmě souhlasím, že by takovou exekuci soudy nařizovat neměly. Jen tvrdím, že nařizují a nic se nemění, když si jí stejně nařídí exekutoři.
Soudu je jedno, jak rozhodne, kdežto exekutor má zájem nařídit, protože když návrh zamítne, nevydělá si (nebo jen nominální částku nákladů).
RSS kanál komentářů k tomuto článku