Určitě si ze Švejka pamatujete historku o panu Znamenáčkovi a zešílevším soudci, který Znamenáčka – v civilním řízení – odsoudil k trestu smrti a po poučení, že proti rozhodnutí nejsou žádné opravné prostředky přípustné, nařídil soudnímu sluhovi rozsudek na dvoře soudu vykonat.

Něco podobného se stalo v Ostravě, kde (patrně rovněž příčetnosti chvilkově pozbyvší) trestní soudce uložil v adhesním řízení nahradit škodu právnické osobě, Autoklubu ČR. Ten proti rozsudku podal odvolání, ale Krajský soud v Ostravě ho odmítl s odůvodněním, že výrok o náhradě škody je sice nezákonný, ale protože trestní řád nepočítá s tím, že by mohl být k náhradě škody odsouzen někdo jiný než obžalovaný, není taková osoba oprávněna podat proti tomuto výroku ani odvolání. Autoklub, který nebyl účastníkem řízení, tak měl na stole pravomocný rozsudek a jedinou možností, jak se bránit, bylo podat ústavní stížnost.

Ústavní soud (zpravodaj Vojen Güttler) vyhověl a s komentářem, který si ostravští soudci vskutku za rámečky ve svých pracovnách nevystaví, obě rozhodnutí v příslušných výrocích zrušil. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani státní zastupitelství, které bylo k napadení zjevně vadného výroku rovněž oprávněno, avšak zůstalo nečinné, ačkoli je k odvolání vyzýval sám soud, který malér zavinil; jak víme, v české justici (či spíše parodii na ni) platí, že die ich rief, die Geister werd' ich nun nicht los – a to občas i pro soud.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)