faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení(ať již toto podivné vymezení znamená cokoli).
K přetížení datových schránek vskutku nedošlo: statistiky hovoří o tom, že mezi soukromými subjekty jsou odesílány nejvýš jednotky zpráv denně.
Důvody jsou jak na straně zákonodárce, který věnoval doručování soukromé korespondence do datových schránek jen okrajovou pozornost, tak na straně České pošty, který svými obchodními podmínkami učinila tento druh služby v nejvyšším stupni nevýhodným, resp. nezajímavým.
Základní vlastností běžného, tj. neelektronického doručování je jeho nedobrovolnost: nikdo nemůže dosáhnout toho, aby se Česká pošta na adresu místa, kde se zdržuje nebo kde má sídlo, nepokoušela doručovat zásilky. Může si sice zvolit speciální služby, jako např. dosílku nebo nájem P.O.Boxu, ale zcela vyloučit doručování je nemožné.
U datových zpráv je naproti tomu na adresátu, a to jak na
dobrovolnémdržiteli datové schránky, tak na držiteli schránky zřizované ze zákona, zda umožní příjem soukromé korespondence (§ 18a odst. 1 ZEÚ). Taková úprava je ovšem nesmyslná, nerozumná a nepraktická, nemá minimálně u povinných držitelů žádné racionální opodstatnění a do budoucna by ji bylo na místě změnit.
Dále je tu otázka fikce doručení, jež se de lege lata uplatňuje výhradně při doručování korespondence ve směru OVM→soukromý adresát. Jak sice správně upozorňuje František Korbel na Jiném právu, vzhledem k ustanovení § 45 odst. 1 ObčZ není v soukromoprávních vztazích doručení zásilky ve všech případech nezbytné, ale postačí, aby zásilka došla do adresátovy disposiční sféry, avšak nezdá se být moudré ponechat na výkladu budoucí judikatury, co znamená
disposiční sférav případě datové schránky. Ta je totiž theoreticky přístupná 24 hodin denně z kteréhokoli místa na Zemi, avšak prakticky může být přístup k ní nemožný i v případě banálního výpadku připojení ADSL nebo několikadenního pobytu oprávněné osoby v nemocnici. Právní úprava je na tomto místě kusá a zjevně nedostatečná, a k řadě důležitých otázek zákon mlčí.
Tolik k legislativě. Další dva problémy, proč je soukromoprávní doručování do datových schránek takovým flopem, jsou na straně České pošty. Ta neumožňuje doručovat adresátu identifikovanému jinak než kodem (identifikátorem) datové schránky. Není přitom důvodu, proč by neměla být doručena zpráva označená např. pouhým jménem a bydlištěm fysické osoby nebo IČ osoby právnické. Dohledání datové schránky by musela pošta provést ručně, jenže to je naprosto v pořádku: jde přece o placenou službu a to samé dělá i v případě zásilek listovních!
Alibistický je přístup k adresářům datových schránek. Jak bylo opakovaně judikováno, ani právnickým osobám, ani podnikajícím fysickým osobám nesvědčí právo na ochranu osobních údajů, a není proto nejmenšího důvodu, proč neprovozovat veřejně přístupný datově-schránkový
telefonní seznam, do něhož by se vedle těchto subjektů (a OVM) mohli dobrovolně zapsat i držitelé datových schránek-nepodnikající fysické osoby.
A konečně je tu otázka paušálu za využívání služby. Tento paušál, jehož výše závisí na poštu datových zpráv odeslaných v měsíci, platí odesilatelé zpráv a je stanoven degresivně od 50 do 20 Kč (bez DPH) měsíčně. Za samotnou zprávu se přitom platí rovněž, a to 15,04 Kč (bez DPH). To je ovšem, bez ohledu na relativně nízké výše paušálu, z hlediska marketingové psychologie naprosto nerozumné: tak jako se u klasických poštovních služeb zásadně platí až za poskytnutou poštovní službu, nikoli za možnost tuto službu využívat, totéž by mělo být pravidlem u datových zpráv. Nevidím důvod, proč by odesilatelé zpráv neměli složit na účet České pošty zálohu/kredit a z této částky se při odeslání datové zprávy neodečetl příslušný poplatek.
To je tedy několik hlavních důvodů, proč je prozatím soukromoprávní doručování do datových schránek ve stadiu klinické smrti, a tento stav se stěží v dohledné době změní, zejména i s ohledem na avisovanou neochotu zákonodárce ZEÚ do konce volebního období novelisovat.
Komentáře
Opt-in seznam pro fysické osoby jsem navrhoval; zřejmě u nesprávné osoby.
V rozsahu podnikání nesvědčí, ochrana osobních údajů fysické osoby je samozřejmě zachována.
Mnou proponovaný názor sdílejí mimochodem i NSS a ÚS, které v judikatuře ponechávají jméno a sídlo advokátů bez anonymisace.
BTW, Váš nový formulář na kommentáře je naprosto příšerný.
RSS kanál komentářů k tomuto článku