Dnes byl ten slavný den, kdy jsem byl poprvé přinucen vyplnit formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) ve formátu ZFO, a pln čerstvých dojmů z opakovaných neúspěšných pokusů bych chtěl přičinit několik poznámek k této součásti projektu elektronické justice, jedné z nejdůležitějších složek e-governmentu.

Zatímco některé další komponenty eJustice je zatím možno hodnotit jako víceméně zbytečné (infoJednání) nebo málo užitečné (infoSoud), povinná formulářová podání, zahrnující v současné době vedle návrhů na vydání EPR ještě úkony týkající se obchodního rejstříku, měla být úlevou jak pro účastníky (resp. jejich zmocněnce), tak pro soudy. Jak však ukazuje článek plzeňského soudce Karla Svobody, pro soudy se používáním elektronických formulářů nic nezjednodušuje, spíše naopak, a pro účastníky by mohly být formuláře přínosem, kdyby byly dobře navržené, robustní a uživatelsky přívětivé: což jsou tři vlastnosti, které jim i po roce "ostrého" nasazení a vývoje frapantně scházejí.

Největší problém vidím v tom, že formuláře se vyplňují v aplikaci Software602 XML Filler, což je – buďme upřímní – enthusiatickými amatéry na koleně "zbastlené" softwarové nedochůdče, které lze bez uzardění označit nejvýš za časnou alfaversi, plnou chyb a nedodělků.

K tomu přistupuje odbytá aplikační analysa. Právo není exaktní věda a dokonalá formalisace podání typu návrhu na EPR je z principu nemožná. Místo, aby autoři formuláře byli uživateli průvodcem a snažili se mu nabízet standardní řešení, od nichž je však vždy možné se odchýlit, koncipovali formulář jako "elektronického otrokáře", jemuž uživatel musí bez reptání sloužit a jehož občasným kapricům je vystaven. Uživatel se tu stává pouhou semiinteligentní periferií informačního systému.

Příklad: Relativně složitá problematika úroku z prodlení je vyřešena tak, že zůstane-li pole pro zadání percentuální sazby nevyplněno, formulář použije variabilní sazbu, aniž by ovšem uživatel byl na tuto zvláštnost v on-line helpu nebo v dokumentaci jakkoli upozorněn. Variabilní sazba pro úrok z prodlení se přitom v těchto návrzích bude používat v 99 % případů, takže by to měla být první a standardní možnost.

Další příklad: Do některých polí, např. do žalobní narace, je třeba vepsat větší množství textu, který je proto vhodné (ba nutné) rozdělit do odstavců. Toho se dosáhne použitím klávesy Shift+Enter, aniž by se programátoři obtěžovali jakkoli to uživateli intimovat, setrvávajíce v interakci s ním sveřepě u methody "Hledej, šmudlo!".

Neméně kontraintuitivní je výběr příloh, které se volí po stisknutí "nestisknutelného" tlačítka ve formuláři. Počítačově zdatnější uživatelé si s tím poradí, ostatní patrně raději sáhnou ke klasickému podání, jehož sestavení zabere v porovnání s vyplněním formuláře odhadem třetinu času a které může být dokonale flexibilní a přehledné.

Jediné, co je oproti papírovým podáním skutečnou výhodou, je automaticky generovaný variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku: celkem vzato málo musiky za hodně peněz.

Lze tedy uzavřít, že úspora poloviny soudního poplatku je tím jediným, co uživatele může k používání těchto nepovedených formulářů motivovat: nejsou oproti klasickým podáním ani rychlejší, ani jednodušší, a vzhledem k chybějícímu softwaru pro převod návrhu na vlastní EPR nepředstavují žádné terno ani pro soudy, a tak jediným, co se v projektu eJustice skutečně povedlo, je plně elektronisované insolvenční řízení. Možná proto, že ho nevytvářeli "odborníci" ze Software602.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)