Na frontě datových schránek klid, ba letní pohoda, chtělo by se říct. Pošta rozesílá přihlašovací údaje, orgány veřejné moci je zatím vesměs ignorují: aktivovaných datových schránek je dosud jen pár, např. ji má ombudsman, Úřad městské části Praha 1 nebo Český statistický úřad.

Nahlédneme-li však do zákona, zjistíme, že ten není letnímu klidu vůbec nakloněn.

Především totiž má-li adresát aktivní datovou schránku, musí ji orgány veřejné moci povinně používat pro doručování všech způsobilých písemností (§ 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb.) – s možností, že by orgán veřejné moci sám neměl datovou schránku a proto nebyl elektronického doručování schopen, zákon nepočítá. Doručuje-li se adresátovi, který má schránku, klasickou poštou, takové doručení nebude sice neúčinné, avšak neúčinná by byla např. fikce náhradního doručení – a to už není vůbec legrace, protože nesprávně vyznačená doložka vykonatelnosti může stát, případně územní samosprávný celek, přijít na pěkné peníze.

Zákonodárce také vůbec nepomyslel na situaci, že orgán veřejné moci nedokáže datovou schránku adresáta správně identifikovat. To bude zcela běžné v případě soudů, neboť ty znají datum narození účastníků jen v některých případech a pracují s adresou bydliště, nikoli s adresou trvalého pobytu, podle níž se identifikuje datová schránka. Ať by tedy soud chtěl sebevíc, datovou schránku mnoha účastníků prostě nedohledá.

Pro doručování opačným směrem platí ustanovení § 18 odst. 1 zákona: "Fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky."

To je především případ špatné legislativní techniky, neboť z textu není jasné, kdo má mít aktivní datovou schránku, zda odesilatel nebo adresát. Logickým výkladem bychom patrně mohli dovodit, že adresát, ale jediná alternativa to není: jazykový výklad naopak hovoří pro možnost, že se míní datová schránka odesilatele.

Vyjdeme-li z této hypothesy, nezbývá než dovodit, že odesilatel si může za každou zásilku, kterou nemohl odeslat orgánu veřejné moci elektronicky, nárokovat náhradu podle zákona č. 82/1998 Sb., protože se tu jedná o nesprávný úřední postup (úřad měl mít aktivní datovou schránku a neměl). Kromě poštovného to mohou být náklady na tisk, obálku, mzdové náklady osoby, která musela připravit podací arch a odnést zásilku na poštu…

Datové schránky zkrátka potvrzují, že jsou nedostatečně připraveným, podceněným projektem, a to jak technicky, tak i legislativně.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)