Domníváte se, že když za odsouzeným přijde do věznice jeho obhájce, může s ním hovořit důvěrně, mezi čtyřma očima, a policie se nedozví, co si ti dva řekli? V tom případě nezbývá než řešit, z kterého ovocného stromu jste právě spadli a proč věříte všem těm nesmyslům, které se učí na právnických fakultách. Ve skutečnosti jsou tyto místnosti odposlouchávány a vyšetřovatel dostane na stůl, arciže neoficiální cestou, kompletní zvukový záznam každé důvěrné porady.

Tímto problémem se nyní poprvé zabýval i Ústavní soud. Odposlechy se týkaly kuřimské věznice a byly povoleny pod legendou, že je třeba odhalit trestný čin obhájce, který od klienta inkasoval 550 tisíc korun na úplatky svědkům, avšak místo aby tyto řádně a pokud možno na stvrzenku uplatil, peníze si ponechal. To policii dovolilo získat zvukové záznamy všech hovorů mezi obhájci a odsouzenými, které se na onom místě udály v průběhu mnoha měsíců.

Ústavní soud (Jan Filip, Josef Fiala a Radovan Suchánek) nenašel odvahu judikovat, že když zákon jednou expressis verbis zakazuje odposlouchávat důvěrnou poradu klienta s advokátem, je takový důkaz absolutně procesně nepoužitelný a odposlech proto neměl být a limine povolen, a s odkazem na to, že tato ochrana svědčí klientovi, nikoli jeho obhájci, toliko varovně pozvedl v obiter dictu ukazovák: ty-ty-ty, zlá policie, my víme, že tohle běžně děláš, ale neměla bys.

Pokud je váženým čtenářům po četbě nálezu s popisem, co se za zdmi českých věznic děje, lehce nevolno, resp. pokud skutečně věřili, že policisté porady mezi obhájci a obviněnými neodposlouchávají, a jsou nyní nuceni trapně připustit svou naivitu, omlouváme se; četba toho blogu může mít různé nepříznivé následky, a terminální ztráta ilusí o respektování kautel právního státu v České republice patří mezi ně.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)