Autorem blogu je 
Jistěže by události posledních dní nabízely atraktivnější themata, např. co se stane, když se na hlavním nádraží v Praze objeví chlapík, co s vážnou tváří tvrdí, že je rychlík z Brna, nicméně ujmeme se nevděčné role a pojednáme místo toho nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16.
Autor: Vojtěch Šimíček, spoluautoři: Ludvík David, Jiří Zemánek. Motto: Veškerá doručení písemností proběhla fikcí a následně byl stěžovateli ustanoven opatrovníkem justiční čekatel, který byl ve věci nečinný, řízení se aktivně neúčastnil a práva ani oprávněné zájmy stěžovatele nehájil. Výsledek: Frapantně nespravedlivé rozhodnutí, které platné procesní předpisy neumožňovaly zvrátit, protože, jak předesláno, doručováno
bylo fikcí a stěžovatel by v řízení řádně zastoupen
. Poslední uvozovky jsou uvozovkami v uvozovkách, protože bez možnosti získat informace od opatrovance je řádné zastupování účastníka neznámého pobytu vyloučeno pojmově, a kdyby Česká advokátní komora měla byť stopové množství úcty k právu, musela by svým členům účastnit se v této roli zjevně nespravedlivého procesu stavovským předpisem zakázat. Ale když odměna za opatrovnictví je tak snadná, lákavá a sladká, jen ji utrhnout, že, milí ČAKoví činovníci?
S nálezem nesouhlasíme, a to z principiálních důvodů: nebýt dvou světových unikátů, fikce náhradního doručení a zastoupení účastníka neznámého pobytu opatrovníkem, nemohlo by k ústavní stížností traktované exekuci dojít. Byl-li by Ústavní soud věren důvodům, pro které byl ustaven, musel by zrušit (minimálně) ustanovení § 29 odst. 3 a § 50 OSŘ, protože v civilisované společnosti se soudní korespondence doručuje – a její doručení se k újmě adresáta nepředstírá –, a opatrovnictví má smysl toliko tehdy, jsou-li k jeho výkonu splněny elementární předpoklady, inter alia, má-li opatrovník možnost ve prospěch opatrovance relevantně skutkově argumentovat.
Chápeme, nad osudem slepce, jenž byl pokutován za něco, čeho se dopustit a limine nemohl, a nyní mu Ústavní soud jako poslední dostupná instance poskytl ochranu, zajisté nezůstane jediné oko prosto slz dojetí, nicméně co Šimíček a jeho melody boys vyprodukovali, není nic jiného než nic neřešící, plytký ústavněprávní kitsch.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavněprávní kitsch
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 7300
Komentáře
Jak se to řeší jinde, kde fikci doručení nemají?
Je to ale jednoduché, příčina je v rozdílné motivaci - věřitel: nenajdu jej a dluh poroste
soud: nenajdu jej a nebude se mi "plést" do jednání
exekutor: nenajdu jej a nebudu mít peníze
Dalsi 2 roky jsem mel trvale bydliste na ohlasovne na Praze 2 kvuli levne parkovacce.
Podle me takhle zije rada studentu a lidi co maji ci ocekavaji exekuce (to ze ma dluhy vi temer kazdy), spoustu lidi proste neni mozne realne sehnat.
Nutno rict ze (napr. v UK) je bezne - jak u firem, tak u osob, ze proste muzou uvest v registru jednak snadno (online), jednak jakoukoli adresu kde jsou - je proste zvykem tam udrzovat "aktualni" udaje. Ne jak v CR, kde na to musim donest najemni smlouvu a pokud bydlim ve shared byte, ktery "na sebe" ma napsany nekdo jiny, tak mam smulu.
Sama o sobe je idiocie, pokud stat vubec historicky dopustil, aby mely radove desitky tisic lidi bydliste na adresach ohlasoven - ty lidi je temer nerealne sehnat (vyjma svetlych vyjimek, co to jako ja maji kvuli parkovacce) - ja mam datovku, ale to bude tak 5% pripadu.
Spis je otazkou, proc nejsou opatrovnikem stanovovany alespon napr. pribuzne osoby, kdy podle me ve spouste pripadu existuje realna sance, ze toho dluznika znaji a jsou schopny ho o tom informovat, nebo existuje aspon hypoteticka sance, ze budou hajit jeho zajmy nejak vice vazne.
Ty totiz dostavaji u vetsiny obcanu do rukou obcanku (tedy dovedou bezpochyby identifikovat konkretni osobu) a umeji ji zparovat s adresou kam tomu clovekovi neco dorucuji.
Mozna by to byl teprv mega big brother - ale myslim ze povinnost takovych subjektu zadavat do nejakeho systemu cislo OP s adresou kam dotycnemu dorucuji, by teprv mohlo/melo soudum umoznit tomu clovekovi fakt dorucit.
Neocon
Neni to zhovadilost. Sice je to prendavani penez z jedne hromadky na druhou, ale je to mnohem jednodussi nez vymyslet neco noveho. Pokud statni zamestnanci plati dane, pak muzou uplatnovat odpocty stejne jako ostatni, coz je (v ramci nesmyslneho a nespravedliveho systemu) relativne spravedlive.
A trvalý pobyt si můžete ohlásit v podstatě kam chcete, když prokážete užívací titul k obydlí v daném místě, ideálně se má trvalý pobyt krýt prvě se skutečným bydlištěm.
1/ jeho živnost a jakékoli shady aktivity - morální;
2/ advokáti, ins. správci, soudci, státní zástupci, policajti a exekutoři, kromě těch, co mu pomáhají v bodu 1/ - nemorální.
Yossi
Evidence obyvatel je třeba i kvůli rozdělování daňových příjmů samosprávám. - co sa inspirovat opat napriklad v usa, ako to tam robia? miestne a statne dane? nebolo by to napokon lepsie a jednotlive kraje/samospravy by sa dali porovnavat v efektivnosti vybrateho voci vykonu?
Ze u lekare, v bance, pri zadosti o hypoteku, pri pojisteni a koupi vozidla atd.atd.atd. jen nahlasite, nikoliv dolozite, kde bydlite, pouze reknete, kde bydlite ( a nikoho nezajima, zda-li lzete. nelzete, nemovistost vlastnite, ci jen rentujete, nebo bydlite skutecne na druhe strane ameriky) je take fakt a nikdo s tim nemel a nema problem.
Neocon
Ne, není to fakt, zkuste si to naťukat do blbého googlu, vyjde Vám ix článků, jak skutečnost, že lidi nemají povinné ID, umožňovala v mnoha státech omezit jejich volební právo.
Yossi
Muj point byl, ze v US neexistuje evidence obyvatel a adresu nemusite nikde prokazovat, jen ji nahlasite-coz je fakt, bezohledu na to, co Vam na googlu vyskocilo...
Neocon
skutečně hodně záleží na tom, jak to ten který advokát pojme.
Souhlasím s tím, že bez možnosti skutkové argumentace je opatrovaná strana v poměrně nevýhodném postavení. Na druhou stranu je fakt, že je většinou stranou žalovanou (tj. primárně bez důkazního břemene) a i právní argumentace, kterou je advokát schopen podat (by měl být schopen) je někdy lepší, než nic.
Pokud jde o odměnu za opatrování, pak souhlasím s kolegou. Pro většinu advokátů je to fakticky ztrátová činnost. Na tu odměnu se skutečně nikdo "netřese", jak se domníváte.
Pokud jde o problematiku opatrovaných osob, málo se mluví o tom (byť to z Vašeho postu implicite vyplývá), že po to, aby jim byly poskytovány reálné právní služby není na straně soudů hlavně žádná poptávka. Když to někdo zkusí, je mu tvrdě dáno najevo, že soud vysloveně obtěžuje.
Ze svých koncipientských časů si vzpomínám na opatrovanou věc, kde jsem zájmy opatrovaného skutečně hájil a na jednání na jeho obranu (právně) argumentoval. Soudce na mě začal řvát, že on to má nařízeno na 15 minut a na tohle (myšleno zřejmě projednávání věci) nemá čas. Dlužno podotknout, že na čtvrtém jednání jsem to nakonec vyhrál, protože když si p. předseda konečně přečetl zákon a spis, musel mi dát zapravdu v tom, že je ta smlouva absolutně neplatná.
Pokud se pak hovoří o "problému exekucí", nějak mi v tom chybí to, že exekutor je jenom takový dělník práva, který za ten rozsudek fakt nemůže. A ve skutečnosti vlastně není v jeho moci cokoliv podniknout, i kdyby nakrásně chtěl.
Skutečným motorem dluhového byznysu jsou soudci na okresech, kteří si sází jednání po pěti minutách. V řádně fungujícím justičním systému by předseda soudu na takového soudce okamžitě podal kárnou žalobu. V ČR si naopak všichni pochvalují, jak se zrychlují řízení a dělají se čárky...
PV
Máte pravdu, že paradoxně na tom může být účastník neznámého pobytu zastoupený práva znalým opatrovníkem lépe než účastník nezastoupený, ale opět tu jde o princip, že za "delikt" spočívající v tom, že soud nezná místo jeho pobytu, je účastník trestán ztrátou možnosti účinné skutkové argumentace.
Tyto případy jsou různé, z praxe vím, že velmi často je žalován splněný dluh, methodou "tak to zkusíme, třeba žalovaného nenajdou", cena za nedodané nebo dokonce neobjednané zboží, nejrůznější fingované smluvní pokuty za delikt, ke kterému nedošlo apod. V těchto případech opatrovník není schopen účinně bránit opatrovancova práva a soudní systém, který to přesto dovolí, je hrubě nespravedlivý.
Nepřijde mi divné, pokud se zde za nosný důvod k nálezu bere především zdravý rozum, že kdo nemůže dlužit, nemůže být ani ekzekvován.
1. že by byl Popíšil tak samostatný, že by si fikci doručení vymyslel úplně sám a neřídil se nějakým vzorem a
2. že bychom se natolik odchýlili od "evropských hodnot." Z vašich vyjádření mám dojem, že státy, které měly ještě nedávno vězení pro dlužníky a kde bylo dobrým zvykem se při bankrotu zastřelit, najednou drží tezi, že když se někdo "stáhne do ilegality", tak se po něm prostě nepátrá a všichni jsou spokojeni.
Takže jak by třeba v Německu, Rakousku nebo v Anglii reagoval soud na skutečnost, že je dlužník "neznámého pobytu?"
RSS kanál komentářů k tomuto článku