Lze sestrojit pomocí pravítka a kružítka konečným počtem kroků čtverec o stejném obsahu, jaký má daný kruh? Ústavní soud v senátě složeném z Vojtěcha Šimíčka, Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jiřího Zemánka by to jistě dokázal.

Jeho nález sp. zn. II. ÚS 2430/15 ve věci svévolného přidělování přísedících u brněnského krajského soudu je mistrovským dílem pokleslé argumentace. Jakkoli ÚS připustil, že soudci a přísedící mají v senátu stejnou váhu – ba dokonce, dodejme, mohou přísedící, jsouce dva, předsedu senátu přehlasovat – zatímco u soudců, míní Ústavní soud, musí být daná transparentní pravidla pro přidělení věcí, u přísedících postačí, není-li tento postup účelový.

Rozhodnutí je to nesprávné, a to z důvodů, které jdou k samotnému jádru právního státu, tedy systému, v němž pravidla vládnou nad lidmi. Prokázat účelovost určitého přidělení věci je z posice účastníka řízení prakticky nemožné, právě proto jsou vyžadována předem daná jasná pravidla, jimiž se vyloučí lidský faktor, potenciálně ovlivnitelný lecčíms, od prostého faktu, že daná, nyní již pensionovaná soudní úřednice H. P. si v bulváru přečetla, jaký je ten Z. S. gauner, a osolila mu to přidělením řádně ostrých přísedících, po obálku s kulatou sumou v hotovosti taktně podstrčenou za účelem přidělení přísedících mírných jako beránci.

Nikoli, ctěný senáte, ústavní právo není plastelina a nelze je tvarovat podle momentální potřeby. Jakkoli účelovou se může jevit námitka ústavního stěžovatele a jakkoli můžeme tisíckrát věřit, že se s přísedícími v Brně skutečně nešvindlovalo, právo na zákonného soudce nelze v případě přísedících jakkoli modifikovat, protože přísedící přece není soudce a musí stejně poslouchat svého předsedu (za prvé, nemusí, a za druhé, někteří to ani nedělají).

Není to, žel, první případ, kdy Vojtěch Šimíček, jeden z mála skutečných odborníků na ústavní právo v této zemi, své principy směňuje za vyhovění zájmu mocných: vzpomeňme ostudného verdiktu o rozpuštění Dělnické strany nebo neméně ostudného potvrzení správnosti presidentské volby, kdy Šimíčkův senát přehlédl frapantní nedostatky legislativy, manipulaci s peticemi i inseráty nepravdivě hanobící jednoho z kandidátů.

K čemu je ústavní soudce, který ústavnímu právu sice rozumí, ale opakovaně nenajde odvahu jeho principy aplikovat?

Komentáře   

0 # Anonymní 2016-08-11 12:46

Vojta se prostě podělal, protože si neumí představit, že by jedním vrzem zrušil desítky či stovky rozsudků a nezbedové šli z kriminálů domů. To je myslím celá záhada tohoto rozhodnutí.

0 # Tomáš Pecina 2016-08-11 12:49

Jistě. Tak jsem to, doufám, dost jasně napsal.

0 # Anonymní 2016-08-11 13:30

Vámi pravděpodobně oprávněně kritizovaný nález Ústavního soudu ze dne 3.6. 2016, sp. zn. II. ÚS 2430/15, jsem doposud celý nepřečetl, ale k citovanému "výtvoru" se již vyjádřil - pochopitelně velmi kriticky - Shahram Zadeh, který mimo jiné poukázal na zbytečnost přísedících v našem soudním systému, přičemž zcela záměrně používám eufemismu.

Jan K.

0 # Anonymní 2016-08-11 14:46

Stejná anekdota dvěma větami:
„Z uvedené výpovědi lze učinit závěr, že přísedící ... nebyli vybráni nahodile, ale podle předem daných pravidel (která si vymyslela a znala jen JUDr. Bartošová), což se v podstatných rysech zpochybnit nepodařilo.“ „(Tímto) má ÚS za prokázáno, že krajský soud měl ... pevný vnitřní systém přidělování přísedících k jednotlivým kauzám, podle něhož bylo v jednotlivých odděleních postupováno, nikoliv systém nahodilý a účelový.“

0 # Anonymní 2016-08-11 21:00

Předem pevně dané pravidlo může být například pravidlo, že vybrán bude ten, kdo se dá v daném případě podmáznout.

0 # Anonymní 2016-08-13 10:28

Vojta se opět loyalně předposral? Proč nejsem překvapen. :-(

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)