O ministrovi, který by si, jsa si sám nadřízeným orgánem, měl poručit, jsme psali v dávnověku našich blogů, v r. 2009. Letos v květnu se tímto problémem zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, a absurditu takové eventuality neseznal. Jakkoli se vášnivě disentující Josef Baxa snažil naznačit, že má-li si ten samý správní orgán odpomoci od průtahů, které sám způsobil, cituje při tom (mně arci neznámého) klasika, že to je, jako si stěžovat na Godunova přímo u Godunova, jde o právní nesmysl non plus ultra, byl přehlasován s potupnou výtkou (§ 52), že tomu nerozumí a že na takové představě není vůbec nic divného.

Inu, pro jurisprudenta majoritní odůvodnění stvořivšího patrně ne, pro nás ostatní ano. Tak jsem si to aspoň v žádosti o ochranu před nečinnosti ministra vnitra jak se patří vychutnal. Tak schválně, jestlipak si ministr vnitra přikáže anebo si rovnou věc odejme!

Komentáře   

0 # Anonymní 2014-12-11 20:31

Povedzte Pecina, čo vy si predstavujete pod takým slovem absurdné?
Čo je také absurdné na rozkaze "Velím si sám" ?

0 # Anonymní 2014-12-12 08:40

Můžete sem prosím hodit alespoň spisovku, ať si tu potvoru můžu najít.

0 # Anonymní 2014-12-12 08:42

pardon je to v té žádosti

0 # Anonymní 2014-12-12 14:24

Tady přece platí princip: velím si sám

Richard

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)