Ve filmu Gympl (2007) je rozkošná scena, v níž studenti, lehce společensky unaveni, poznávají v taxikáři, jehož služeb se rozhodnou využít, svého středoškolského učitele (profesora
) fysiky. Její komika je založena na hluboce zakořeněném profesně-hierarchickém chápání evropské – zdaleka ne jen české – společnosti: učitel, příslušník (relativně) vyšší společenské vrstvy, je zesměšněn tím, že musí pro obživu sestoupit o úroveň níž, asi stejně, jako je v prvorepublikových filmech zesměšněn seriosní a zámožný měšťan, který se po opici probudí ráno v parku bez bot, bez peněženky a pro zvýšení uměleckého účinu eventuálně jen ve spodkách, jako nějaký bezdomovec.
Vzpomínám si na svého učitele z mathfysu, který si ještě za komunismu, v hloubi 80. let, zvyšoval své příjmy tím, že jako druhé zaměstnání řídil autobus, protože si předtím přivodil, způsobem snad příjemným, avšak v rozsahu jinak nezvládnutelném, alimentační povinnost vůči několika dependentům. Necítil se tím ponížen, naopak si to, myslím, užíval, ostatně člověk, který dokáže přednášet theoretickou fysiku na universitě, jen zřídka odvozuje svou společenskou prestiž obdobným způsobem jako gymnasiální fysikář (a legendární, charismatickou osobností zůstal dodnes).
Ústavní soud nám vzkázal, že manuální práce, minimálně tak, jak je nebo může být de lege lata vyžadována od recipientů určité třídy sociálních dávek, ponižuje. To je silné tvrzení, s jehož recepcí, natožpak akceptací, mám určitý problém.
Především jsem přesvědčen, že existuje poměrně ostrá dělicí linie mezi právem a politikou, a soudy by si měly hledět jednoho a to druhé ponechat k rozhodování tomu, kdo je k tomu povolán, tedy voliči: jen na něm je, zda si bude přát, aby potkával podporu pobírající nezaměstnané v reflexních vestách s košťaty a se zdaleka viditelným označením, že nejde o službu dobrovolnou a že pracující vrací společnosti část dluhu způsobeného tím, že nemá práci a žije tedy z veřejných prostředků, z peněz nás všech
; do nichž arci možná do té doby i třicet let ze svých daní nepřetržitě přispíval.
Společnost, nebo minimálně její podstatná část, touží po tom vědět okamžitě, s kým má tu čest, a nebylo by jí proti mysli, kdyby si lidé museli na oděv našít viditelné označení příjemce sociálních dávek
(jde-li o toužebníka pravicového) anebo naopak daňový dlužník
, touží-li levičák.
Takové přání by rozhodně bez dalšího uspokojováno být nemělo. Po právní stránce však vidím zásadní rozdíl např. mezi povinností hlásit se pravidelně na poště, jejímž jediným účelem je ztížit příjemci dávky možnost vedlejšího nelegálního výdělku, a povinností plnit příležitostně ukládané pracovní úkoly ve veřejném zájmu. Zda si budu přát, aby nezaměstnaní museli takto pracovat, je arci věc jiná, a o ní mám právo rozhodnout já, volič. O toto právo se cítím nálezem Ústavního soudu připraven.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Muži v oranžových vestách
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 9391
Komentáře
Pokud nekdo par let nepracoval a nehledal si praci a zada o prispevek v hmotne nouzi, at mu stat naridi, co chce. Pokud ale nekdo v souladu se zakonem pracoval n mesicu z predchozich m let a platil si pojisteni (prispevek na politiku zamestnanosti), at mu je vyplaceno primerene pojistne plneni a neni mu k tomu jeste neco prikazovano.
Take nesouhlasim, ze toto si maji rozhodnout volici. Podle me je toto uz doopravdy na hranici lidskych prav (a vim, ze tady se proste neshodneme). Pokud by clovek mohl vystoupit z tohoto systemu a platit si jine pojisteni, budiz, ale on nemuze. Nejaky prispevek v nezamestnanosti je v kazde vyspele zemi a nikde neni tak kratky jako by byl v CR bez praci (2 mesice) a take strasne drahe z tohoto duvodu.
martin kalenda
Budou taky důchodci muset udělat něco pro stát, aby dostali důchod?
Protože jak již napsali anonymové nade mnou - nejde o nějakou "dobrotu státu", ale o vnucené "pojištění", z kterého se nelze vyvázat - takže pokud pak namísto jeho plnění mám být "znevolněn" (a ony tam vlastně ani ty uvozovky moc nemají smysl), tak to v pořádku není.
Ať je zde tedy možnost se vyvázat ze systému nuceného "pojištění" a pak, pokud přilezu ke státu s prosíkem, jsou tam klidně i tvrdší podmínky pomoci, včetně třeba závazku později tuto pomoc vrátit.
Ale současný stav toto neumožňuje a proto jsem se našel v jednom šiku s nejen cnemem, ale dokonce (ach ne!) i s Tribunem!
Mnozí levičáci se dívají na podobné excesy Ústavního soudu tak, že udělal správnou věc, tudíž je to dobře, aniž by se vůbec zamysleli nad tím, že bude-li příští soud pravicový, spláčou nad výdělkem. Ale levičáci jsou vůbec v této zemi jednodušší (jinak by, jak víme, nebyli levičáky, že ).
tady jste už trochu přepískl a od matematika bych takovou povrchnost nečekal.
Ale IMO zde šlo právě i o to, že ve volbách nikdo neříkal "změníme zákon tak, že si sice povinné sociální 'pojištění' dál platit budete, ale to vám po pouhých dvou měsících bude moci být suspendováno - dle libovůle nějakého ouřady".
V normální společnosti by ani nikdo neměl mít právo něco takového prosadit!
Samozřejmě ten postup není správný. Stejně tak ovšem není správný postup "odhlasujeme si omezení něčích práv ve volbách".
martin kalenda
Samozřejmě jsou i práce vykonávané dobrovolně zdarma - zde je tím užitkem pro onoho vykonavatele něco jiného, nicméně ta práce zároveň někomu ušetří peníze, takže vlastně i onu je možno zahrnout.
K čemu je práce nepřinášející úspěch
K užitku (doufejme)!
peníze = užitek. Na tom přeci není nic špatného.
Mluvím o obecném užitku, který ta práce přinese buď pro toho, pro koho je vykonaná, nebo pro všechny. To, že za ni dostane její vykonavatel zaplaceno, je samozřejmost, kterou ale tou užitečností každé práce nemám na mysli.
Pokud někdo platí za práci nepřinášející užitek, tak neplatí ze svého.
Pokud někdo dělá umění, tak je oním užitkem sebenaplnění. Ovšem pokud se tím (nebo něčím jiným) nedokáže uživit a natahuje se po cizích penězích (čímž nemyslím dobrovolné mecenáše), tak je to chyba.
Bez úspěchu ten doktor fungovat nebude.
Proč by ne, jestli tím naplňuje své poslání? Samozřejmě pokud tím "úspěchem" nemáte na mysli tu samozřejmou věc, že jeho práce má pro pacienty positivní výsledky.
Pokud někdo dělá umění, tak je oním užitkem sebenaplnění.
Hm, někdy ano (dnes asi často). Ale někdy (stále ještě) ne.
Myslíte umění pro zisk? To je přeci také zcela v pořádku
mk
Máte se co stydět, protože 67 let po válce šíříte českou lživou propagandu o pracovním nasazení Čechů v Německu od ledna 1939. A co je horší: neuvědumujete si to, protože jste indoktrinován školou, svými příbuznými, sdělovacími prostředky.
Člověk bez těchto problémů, se stejným platem, by dostal stejnou podporu jako já, ale on by pracoval, já ne. (A třeba i z důvodů jiných než zdravotních - organizačních atd.)
Zde je jedna slabina.
Pak jsou zde lidé, kteří již mají vyčerpanou podpůrčí dobu, nedostávají níc, pouze za ně stát hradí ZP. A tito lidé vlastně pracují zcela zadarmo.
Takový rváč, výtržník, nebo zloděj, který neukradl příliš mnoho dnes běžně místo kriminálu dostane alternativní trest: práce pro obec v oranžové vestě.
Stejný trest jako soud uděluje úřad práce, avšak bez řádného řízení a bez možnosti obhajoby, a to za trestný čin neschopnosti najít si zaměstnání.
Je to pane Pecino v pořádku, aby vedle sebe ve stejné oranžové vestě uklízeli zadarmo stejný chodník nezaměstnaný padesátiletý učitel, kterému byl po léta strháván z platu příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a agresivní fotbalový fanda, který rozbíjí fotbalové stadiony a cizí obličeje?
Když půjdu kolem nich, nepoznám, který je tam pro delikvenci a který pro nezaměstnanost...
Milan
Hodně podstatného zde bylo řečeno, nicméně chybí mně zde ucelená definice onoho ponížení. Můj předřečník správně poznamenal, že ony veřejné práce daly v podstatě rovnítko mezi práce "za trest" - za menší krádeže či vytržnost a práce, kvůli tomu, že z nějakého důvodu jednoduše práci najít nelze. Čertovo kopýtko je v tom, že takto "postihování" lidé pracují zadarmo - a v tom je jádro problému - jsou tedy opravdu reálně stejně, jako (polo)kriminální "živly". V tom je jádro onoho "ponížení". Navíc tato práce "zdarma" má další (ne)chtěný efekt. Snížuje cenu práce u uklízecích a servisních firem, eventuálně působí přímo propouštění zamšstnanců, kteří se stávají takto "nadbytečnými". Proč zadávat práci někomu, když ji můžeme mít defacto zdarma a to ze zákona. V ČR jsou regiony, kde o práci nezavadíte, pokud nemáte známé, maximálně brigádu či výpomoc. A brigády, ač "legálně" hlášené na Úřad práce - nejsou hodnoceny jako pracovní poměr, tedy takto zaměstnaní lidé jsou vystavení obstrukcím typu DONEZ (pošta plus docházka na úřad práce - pošta - v nevypočitatelný den) a tak i horko těžko sehnanou práci-brigádu je těžké údržeti - právě kvůli úřadům, které by naopak měly pomoci práci sehnat. Není divu, že ÚP je vnímán jen jako instituce buzerační, určená pro lehkoživky úřednického stavu.
RSS kanál komentářů k tomuto článku