Autorem blogu je 
Jako špatný vtip působí zpráva o tom, že policie navrhla zastavit trestní stíhání exministra Martina Kocourka (ODS), známé též jako případ odkloněných milionů
, protože k němu nedala souhlas jeho bývalá manželka.
Trestní řád je v tomto případě křišťálově jasný: podle ustanovení § 163 odst. 1 TrŘ nelze stíhat toho, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2 TrŘ), přičemž § 100 odst. 2 TrŘ uvádí, že se jedná o příbuzného v pokolení přímém, sourozence, osvojitele, osvojence, manžela, partnera nebo druha anebo jinou osobu v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by svědek/poškozený právem pociťoval jako újmu vlastní.
Vždycky jsem si myslel, že účelem rozvodu je tento zvláštní poměr ukončit, resp. deklarovat, že skončil a rozvádějící se manželé v něm nemíní pokračovat. Policejní návrh se proto nemůže jevit jinak než jako účelové – a možná nějakým tím desetníkem
na přilepšenou podložené – předstírání neznalosti zákona.
Docela jiná věc je, zda ustanovení o přípustnosti trestního stíhání na základě souhlasu poškozeného není, pod vlivem přetrvávajícího sovětského státně-paternalistického modelu trestního práva, nesmyslně restriktivní a zda by nemělo být naopak zásadně vyloučeno stíhat pachatele bez souhlasu poškozeného (a ten nevyžadovat jen za výjimečných okolností).
Má-li být trestní represe subsidiární, není důvodu neumožnit pachateli a poškozenému, aby své trestným činem dotčené právní vztahy vypořádali smírně, jak je tomu v řadě jiných zemí, např. v USA.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
S láskou milující bejvalka
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 6443
Komentáře
OR
Postup policisty, který se touto formou "zeptal" státního zástupce, co s tím, je proto zcela v pořádku, nic jiného udělat nemohl, a postup státního zástupce, který mu řekl, ať důkladně prozkoumá kvalitu jejich vztahů, aby bylo možné posoudit, nakolik je možné je podřadit pod zákonné vymezení "osob blízkých", je také v pořádku (i když je zároveň jasné, že kvalita citových vazeb se zkoumá dost těžko :-).
Účelovost - jak se lze důvodně domnívat - je dána pouze ze strany obviněného a jeho bývalé manželky. Evidentně nějaké peníze dostala, anebo jí byly slíbeny, pro případ, že vezme souhlas zpět a stíhání bude zastaveno. A jí jde určitě hlavně o peníze, ne o to, aby Kocourka odsoudili.
Není zde tedy nic zvláštního, nad čím by bylo třeba se pozastavovat. Jde pravděpodobně jen o dobrou práci obhájce.
M.V.
V každém případě děkuji za zajímavý komentář.
Bezvýjimečný souhlas poškozeného může být problematický, zvlášť v podmínkách tak nevyspělé společnosti, jakou představuje náš stát. Poškození by pravidelně byli upláceni, v horším případě vydíráni atp. O tom asi není třeba polemizovat, tak by to prostě u nás bylo.
A druhý extrém - nemožnost poškozeného (osoby blízké) ovlivnit stíhání obviněného. V čisté podobě by to také bylo špatně. Rozumná by ale mohla být třeba konstrukce, kdy stanovisko poškozeného (buď osoby blízké, či obecně všech) by musel státní zástupce, resp. soud zohlednit při rozhodování (anebo by například měl možnost, ne tedy povinnost, trestní stíhání zastavit atp.).
M.V.
A s tím "uplácením", nějaký chudák by dostal pár korun od někoho, kdo neví, co s penězi. Prevence žádná, přiměřená represe také ne. Ale jak jsem psal, vše je to na diskuzi, je nicméně jasné, že neexistuje ideální řešení. Jde jen o to, které je méně špatné.
M.V.
Naopak, dostal by hodně peněz, protože by měl silnou vyjednávací posici. Takto nedostane nic nebo pár korun, a "satisfakcí" mu je nějaká směšná podmínka pro pachatele (pokud ten si vůbec nezajistí beztrestnost uplacením soudu).
Byl bych logicky raději, kdyby se upláceli poškození než soudci.
Náhrada škody (vyrovnání) je něco jiného, než uplácení poškozeného, aby nedal souhlas (nebo ho vzal zpět). To jsme v začarovaném kruhu. Není správné uplácet nikoho. Ani poškozené ani soudce. Ale je nesmysl si myslet, že je normou uplatit soudce. K excesům sice dochází, ale stále se jedná a bude jednat o excesy jednotlivců, nikoliv o pravidlo. Justice stále je nejméně zkorumpovaným článkem naší společnosti a já pevně věřím, že to tak zůstane i nadále... M.V.
Jasné, logické a racionální.
cnemo
To také neříkám a je to individuální. Vezměme příkladmo nedbalostní delikty v automobilové dopravě. Výsledkem české právní úpravy a praxe je, že poškozený nedostane nic a pachatel odejde s nějakou směšnou podmínkou.
Je-li pravda, že Kocourkovi hrozilo/hrozí až 8 let vězení za odklon 8 mil, není-li tedy pravda, že věc je čistě občanskoprávního rázu, jak údajně tvrdí kocourkův právník, musí být zřejmé, že kocourek je podezírán ze spáchání velmi vážného trestného činu. Neboť v česku jsou činy, které jsou trestné, ale nejsou trestnými činy a jak to teď vypadá jsou tu i velmi vážné trestné činy, jejichž trestnost je podmíněna souhlasem osoby, na které byl údajný trestný čin spáchán, tedy asi trestné vůbec být nemusejí, nazvu to, z čeho je Kocourek obviněn, crime. Toto slovo nebudu skloňovat.
Spáchání crime chápu jako narušení autority státu. Divil bych se, že v USA, jak chápu, že pan Pecina myslí, člověku, kterému hrozí za spáchání crime 8 let vězení, smí být nestíhán za porušení zákona jen proto, že jeho manželka, kterou zmlátil a těžce zranil (třeba i z "dobrého" důvodu) v domě, kde se prokazatelně nacházel pouze on a ona, že ona proti němu nebude svědčit. On sice ženu těžce zranil, hlavně ale porušil zákon státu, neboť bít takto lidi se nesmí. Brání se stát, ne ona. Ona pak ho může soudit za újmu, kterou ji on způsobil.
Je-li, jak pan Pecina píše (2.odstavec) TŘ křišťálově jasný, znamenalo by to, byla-li by žena zabita, že by se soud v česku zabýval otázkou, zda mrtvá žena odepírá výpověď, protože se domnívá, že tím, že ji konečně manžel utloukl k smrti, by jí mohla být způsobena újma, protože nechce, aby se o ní později říkalo, že: to byla žena toho zabijáka?
Není spíše třeba poukázat na to, jak píše Anonymní 25.7.2012, 9:42, že v česku jsou jakési archaické, dnes nesmyslné zákony, jejich platnost byla stovkami let překonána? A že se celý problém řeší amatérsky, kutilsky a možná i v dobré víře snaživě celou řadou lidí, kteří nemají ponětí jak právo a spravedlnost fungují?
Mirek Vorlický
Ak ide o násilný TČ so sadzbou nepodmienečného trestu, súhlas obete by nemal byť smerodatný.
Teoreticky: obeť TČ a la Vítkov nesúhlasí s TS - páchateľ ťažký milionár - ostalo by len u finančného trestu?
EP
Osoba blízká má právo odepřít poskytování informací, které by obviněnému mohly ublížit. Ne, že má právo zamezit trestnímu stíhání.
Mirek Vorlický
Časté jsou případy, kdy je souhlas odvoláván pod nátlakem (týrané ženy), někdy je afinita za účelem dosažení slušného narovnání s pachatelem fingována (což je zjevně i případ Kocourková v. Kocourek).
Situaci by podle mě zlepšilo výrazné posílení postavení poškozeného a jeho práva trestním řízením disponovat.
Ale o tom zde už dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho!
Přečte si, prosím, § 163 TrŘ. Momentálně jste byl u mě převeden do režimu SKIP, takže se nedivte, nebudu-li na vaše texty reagovat.
Na SKIP už jsem si zvykl.
Pomíjite ale zásadní rozdíl mezi trestně právním a občansko právním řízením.
Trestně právní řízení je výsada státu, do kterého kromě obžaloby a žalované smějí ostatní, dle uvážení soudu, zasahovat jen jako svědci.
Policie nesmí říci, už máme této kauzy plné zuby, necháme to být, atd. atd., jako mohou strany v občansko právním řízení.
Konečně, jste to Vy, kdo tvrdí, že: "...nelze stíhat..." Já tvrdím "policie stíhat musí", jen, že může nastat situace, kdy se bude musit obejít bez svědectví určité osoby ve své žalobě a její žaloba pak může být neúspěšná, nepodaří-li se jí trestný čin dokázat jinak. Konečně během šetření maminka může dojít k názoru, že není v její prospěch ani v prospěch jejího syna, tvrdit, že její synek neukradl v obchodě kolo za 4000,-Kč, když pochopí, že příště by to mohlo být celé auto, atd., atd.
Jenže v česku se dává přednost výchově státními orgány i dospělých před potřebou si takovou výchovu udělat sami. Proto i tvrdím, že tu nejsou žádné pravicové politické strany.
Zapněte si SKIP, pane Pecino, myslím to s Vámi dobře.
Mirek Vorlický
Mně je jasné, že to tady je jinak.
Kdyby to fungovalo, o polibky bych i stál. Kdybyste rovnou napsal české kontinentální právo, věděl bych, že o polibky nestojím. Mají jiné kontinentální právo v Polsku? Přečtěte si prosím dnešní článek v Právu, na straně 9 o cyklistovi. Lecos to napoví.
Mají stejné kontinentální právo v Německu? Proč tedy, jsem-li zastaven policií, první co mi řekne je, proč mne staví. Neříká doklady a neříká, určitě víte co jste provedl. Neříká, řeknu Vám to, až mi dáte doklady. Čí kontinentální právo tady máme, tedy?
Kromě toho všeho, jak dobře víte sám, nemáme ani tak kontinentální právo (to je zde jen pro právní teoretiky), jako právo vrchnostenské, o kterém Dr.Josef Salaba v Příspěvky k dějinám vrchnostenské správy.I, kromě jiného píše:
"...vrchnostenská správa... měla pro venkovský lid ohromnou důležitost. ....(zajímá mne)...především úsek od 1750 do 1850 (tedy do jejího zániku)." Dr.Salaba píše (asi v cca 1920-1930), že VS zanikla v 1850!!! Proč dnes, jak je to vůbec možné, že Zdeněk Koudelka, noviny PRÁVO, strana 6, 27.4.2012 píše:
"...tento akt posuzoval jako pracovněprávní a ne jako vrchnostenské rozhodnutí státu." ? Píše o dnešní době.
"...význam VS je pro lid tak nesmírný, ba jedinečný...na zámcích byly řízeny nejen poměry majetkové, jeho veškerá břemena, výše a způsob roboty, nýbrž i jeho práva a povinnosti....". píše Salaba.
PRÁVA A POVINNOSTI
kterou část správního řádu (dnešního) Vám toto připomíná? Kontinetální právo?
Kterou část kontinetálního právo se vztahuje na souzení lidí za věc, kterou prokazatelně neprovedli (viz prokazování se neplatnými doklady)?
Na kterou část kontinentálního právo se vztahuje doložení totožnosti člověka dokladem, který je neplatný?
Která část kontinentálního oráva opravňuje stavební úřad zkolaudovat 6 patrový dům jako 4 patrový, pane?
Mohl bych pokračovat. Musím zdůraznit, že jsem rád,že tato diskuse zde probíhá, za což je třeba panu Pecinovi poděkovat (doufám, že režim SKIP vypnul), jen mne zaráží jak omezené v obecném smyslu diskuse zde někdy jsou. Právo,jak sám tvrdíte je denní a důležitou součástí našich životů a nelze jej nějak oddělit od ostatních aspektů života, atd. atd.
Mirek Vorlický
Tak na jednu stranu říkáte, že trestní řízení je jen věc státu a ostatní do toho nemají co kecat. OK. Může být.
Na druhou stranu ale říkáte, že v česku se dává přednost výchově státními orgány i dospělých před potřebou si takovou výchovu udělat sami. (A z kontextu plyne, že to pokládáte za špatné).
Tomu nerozumím a spotřuju v tom rozpor. Pokud vám vadí státní paternalismus, měl byste být příznivcem práv obviněného disponovat (alespoň to nějaké míry) trestním řízením, ne?
Vysvětlím. Druhý bod jako první.
K trestnímu řízení by mělo docházet jen je-li někdo obviněn z trestného činu. Trestný čin je porušení zákona. Zákon je něco, co společnost považuje za potřebné dodržovat. Za potřebné to dodržovat to považuje až tak, že jeho nedodržování společnost trestá. Tím, že společnost trestá, se brání opakování porušení zákona a dává i sobě najevo, že
jeho dodržování je správné a že platí pro všechny, kromě nesvéprávných, viz. níže. Není tedy možné, aby dospělý člověk chtěl, aby v jeho případě zákon nebyl vynucen, byť třeba tím trpí on sám nebo někdo, koho má rád.
Ano, paternalismus, státní i jiný mi vadí. Když jsme malí a máme málo rozumu, ti, kdo ho mají, vědí, že k tomu, abychom ho měli i my, až budeme sami dospělí, nás musí vychovat. Rozum je to, co nás dělí od dobytčete. Nevychovávají nás jen proto, abychom byli zodpovědní sami, ale abychom byli i my schopni vychovat další generace, protože v nich je záruka i pro naši generaci. Abychom tento úkol mohli splnit, musí v našem životě nastat okamžik, kdy jsme dospělosti dosáhli (rituály dospělosti). Tím, že jsme dosáhli dospělosti, automaticky přebíráme spoustu zodpovědností, na neposledním místě o další generaci. Je známo, že měnit povahu a základní vlastnosti člověka po dosažení 4, 5 let jeho věku je prakticky bezpředmětné, neboť jsou vytvořeny. Další hranice ve vývoji člověka je pak někde kolem 25 let. Je-li takový člověk zdravý a jinak normální, dosáhl stavu, kdy další nedobrovolná "výchova" zpochybňuje jeho dospělost a dělá jej méněcenným, nesvéprávným, dobytčem. Státní paternalismus není nic jiného než snaha určité skupiny lidí udržovat ostatní ve stavu takové nejistoty, aby je mohli ovládat. Přistoupí-li dospělý člověk na tento způsob života, vzdává se své svéprávnosti a přestává být člověkem. A to mi vadí.
Mirek Vorlický
Až teď jsem si mohl přečíst TADY MÁME JINAK (TMJ), Antragsdelikt. Moje postřehy:
1.Ponechám stranou země dalého východu. Aplikovat jejich kulturu do naší prostě nejde a nemá cenu se o to pokoušet. Při jednom čtení jsem se dozvěděl, že před cca 200 lety Agličané společně s Čínou pomocí salv ze svých lodí u pobřeží Číny něco oslavovali a spousta lidí, Číňanů, přihlížela. Došlo k nehodě a jeden Číňan zemřel zbloudilou střelou. Angličané se omluvili, ale Číňané požadovali, v zájmu spravedlivého vyrovnání, že jim Angličané vydají jednoho ze svých, kterého zase zastřelí Číňané! Protože hrozil mezinárodní konflikt, Angličané se myslím podřídili a jeden z nich byl zastřelen.
2.
Soustředím se tedy pouze na Germany (Německo) a Rakousko:
TMJ nemá nic společného s bejvalkou. Bejvalka má jako bránit trestnímu řízení, které již započalo a o tom TMJ není. Ani se v textu TMJ nepíše, že Antragsdelikt je crime. (kocourkovi hrozí 8 vězení, byl by to tedy crime, však celá věc je nesmysl, protože se jedná o občanskoprávní spor).
Z toho, co je v textu napsáno, vyplývá pro mne, že:
Antragsdelikt je chování, proti kterému musí oběť dát stížnost. Bez svolení oběti však trestní řízení nesmí být zahájeno. Kde není žalobce není soudce.
Ermaechtigungsdelikt je chování, proti kterému oběť zase musí dát stížnost, ale není oprávněná trestní řízení zastavit.
V obou případech je nutný souhlas oběti k tomu, aby se věc dostala před soud.
V podstatě se jedná pouze o chování, které lidi otravuje, je to stejné jako v Anglii (v česku se tomu všemu říká přestupek, delikt, jiný delikt, atd., to už známe). Crime se to stává jen od toho okamžiku, kdy soud vynese rozsudek a žalovaná strana ho neuposlechne. Toto v textu již není, ale jinak to být nemůže.
Závěrem: TMJ tedy neslouží jako důkaz, že kontinentální právo je jiné než anglosasské. Možná, že to poslouží jako důkaz, že české "kontinentální právo" není v souladu s kontinentálním právem.
ad Tomáš Pecina: samotné slovo SKIP pak znamená spíše přeskočit,skákat, utéct, řídit, poskakovat, skákat přes švihadlo, vynechat a také to je kontejner na odpad
Mirek Vorlický
Antragsdelikt je crime
Je. "Crime" se česky řekne "trestný čin". "Antragsdelikt" je česky "soukromožalobní trestný čin". Je tedy zjevné, že je to druh trestného činu.
protože se jedná o občanskoprávní spor
Podvod je trestný čin všude na světě.
Crime se to stává jen od toho okamžiku, kdy soud vynese rozsudek a žalovaná strana ho neuposlechne.
Nesmysl. Trestný čin je to okamžikem spáchání.
Úvodem je nutno říci, že se bavíme česky dle anglického textu o německém právu (Antragsdelikt),což situaci velmi komplikuje.
k Vašemu textu, Antragsdelikt, máte taky:
Vyjel jsem si text, Private prosecution, PP, na který odkazujete. Textu rozumím. PP ale s Antragsdelikt nemá vůbec nic společného. Soustředím se na Anglii a Wales (mají stejné právo). PP nás pouze informuje, že soukromá osoba smí vést trestní řízení, že je to dnes vzácné (rare), že se to (dnes) týká jen COMMON LAW, že v 18.století většinou to takto bylo a že PP obyčejně vedla oběť, že dnes má tuto roli státní žalobce (public prosecutor) a že státní žalobce má (dnes) právo PP převzít.
Co se třeba týká Skotska (má jiné právo než Anglie) PP uvádí, že v 20.století byly jen tři případy PP.
Tedy o tom, že některé Antragsdelikte (offences (illegal act, crime) česky zřejmě protiprávní jednání, trestný čin) nejsou žalovatelné (cannot be prosecuted) bez stížnosti oběti ani slovo.
********************************************************
Antragsdelikt je crime - ano, či ne?
Důvod, proč je v česku takový zmatek spočívá v tom, že není pochopeno co jsou zákony a proč je máme. Aby Antragsdelikt mohl být trestným činem, musí si oběť na něj stěžovat. Trestným se to určitě stává jen v tom okamžiku, kdy soud tak rozhodne.
Příklad: zákon stanoví, že nesmím obtěžovat sousedy nadměrným hlukem. Já hraji tak nahlas na trumpetu, že to sousedům vadí. Vadí to ale jen jim. Zákon neříká ale, že nesmím hrát nahlas na trumpetu, to by byla blbost, kdyby to říkal. Takže soused si stěžuje u policie a žádá, abych přestal dělat ten hluk (ne, abych přestal hrát na trumpetu).
Soud rozhodne, že musím přestat dělat ten hluk. V okamžiku, kdy soud neposlechnu, Antragsdelikt se stává trestným činem (tak nějak to musí být) a jsem soudně trestán.
Soused může soudu říci, že jsem už přestal dělat hluk, tak to prosím nechte být. A soud to nechá být (kdybych někoho zabil, maminka mrtvého může sice říci nechte ho, on už zabíjet nebude, ale soud na to nevezme zřetel).
V česku tento princip není pochopen, řeší se to vyhláškami tzv. ve smyslu zákona, vyhláška není zákon, řeší to úředníci, jsou to přestupky - trestané pokutami, ale ne trestný čin, výsledek? zmatky a nepořádek.
Na zbytek budu regovat později.
Mirek Vorlický
Úvodem je nutno říci, že se bavíme česky dle anglického textu o německém právu (Antragsdelikt),což situaci velmi komplikuje.
To jste si ale vybral Vy. Český právní řád vychází z rakouského; je v zásadě identický. Anglosaský se dosti liší, nicméně zde se ukazuje, že odlišnost není.
státní žalobce (public prosecutor)
Nesprávný překlad. Je to veřejný žalobce, neboli prokurátor neboli státní zástupce neboli státní návladní.
Antrag je český žádost. Antragsdelikte jsou delikty [stíhané na] žádost.
Protiprávní jednání <> trestný čin. Mezitím je zásadní rozdíl.
žalovatelné <> cannot be prosecuted. Mezi žalobou (Klage, suit) a obžalobou (Anklage, indictment) je zásadní rozdíl.
Antragsdelikt je crime - ano, či ne?
Samozřejmě, že je.
Aby Antragsdelikt mohl být trestným činem, musí si oběť na něj stěžovat.
Nesmysl.
Trestným se to určitě stává jen v tom okamžiku, kdy soud tak rozhodne.
Nesmysl. Kdybyste měl ponětí o trestním právu, tak byste věděl, že rozhodnutí o vině (angl. verdict) je deklaratorní. Tedy nikdy ne konstitutivní.
Zákon neříká ale, že nesmím hrát nahlas na trumpetu, to by byla blbost, kdyby to říkal.
Pak to ale není trestný čin. Musíte se obrátit na civilní soud.
řeší to úředníci, jsou to přestupky - trestané pokutami, ale ne trestný čin, výsledek? zmatky a nepořádek.
V UK také máte přestupky (infractions, nyní summary offences). Ano, řeší je soudy, ale to je jen detail. Stejně jako je detail, že přestupky formálně nejsou v ČR trestné činy.
Závěr: Slovník je Vám na nic, když nerozumíte systému.
Podvod je trestný všude na světě.
Ano, asi ano. Nevím ale, proč se o tom zmiňujete. Co má podvod v této debatě společného s tzv. Antragsdelikt (v našem případě zda žena smí bránit trestnímu stíhání (s maximálním možným trestem 8 let vězení??!) svého bývalého manžela, tak, že nedá se stíháním souhlas)?
Trestný čin je to okamžikem spáchání, ano. Máte pravdu v jednotlivých prohlášení, ale uniká Vám podstata věci. Vrahem je člověk v okamžiku, kdy vraždu spáchal, než ale jej můžeme slovem vrah oslovovat, musíme mu to dokázat.
Kdo je král? Ten, kdo má na hlavě korunu, ten, kdo vládne, ten, koho všichni jako krále oslovují, nebo ten, komu titul krále patří, ale nikdo to neví, protože ho někdo vzal z
kolébky a podstrčil tam svého syna, zatímco "skutečný král" pase kozy.
Je král ten, koho královna porodila jako svého prvorozeného syna a který teď kraluje (byť ho měla se svým zahradníkem a její manžel, v té době král, o tom nevěděl), nebo králův skutečný první syn, který se královně narodil jako druhý a který je teď vévoda?
Chápete?
Mirek Vorlický
Kdo si vybral debatu česky a anglický text o německém zákoně? No přece Vy, pane, Váš příspěvek 25.7.2012, 15:18
Státní zástupce, státní žalobce x public prosecutor
Jinak tedy. U soudy jsou obyčejně dvě strany, které na soudu chtějí, aby potvrdil důvod jejich přítomnosti. Nemám na mysli tu stranu, která se u soudu brání.
Debata s Vámi se mi zdá formou "...pleju len..." a začíná mne nudit. Ještě jen dodám:
Trumpeta
Pominu tu metaforu, která se mi nabízí. Právě!!! Věc není o trumpetě, ale o tom, že dělám nadměrný hluk. Čtete vůbec, co píši? Vy byste se zřejmě u soudu točil na tom, že já dělám nadměrný hluk trumpetou a dělat nadměrný hluk trumpetou zákon nezakazuje (a měl byste asi pravdu), tudíž žádné protiprávní jednání??? Co to prosím píšete za nesmysly? Když někoho ubiji k smrti třeba 2 metrovou dubovou kládou tak nemohu být souzen, protože ubít někoho 2 metrovou dubovou kládou zákon nezakazuje??? Vaše myšlení mi bohužel připadá typické jako tzv. "české myšlení".
Konečně, slovník a systém
K tomu, abych mohl vymyslet systém, musím umět přemýšlet, k tomu, abych uměl přemýšlet, musím rozumět svým představám, k tomu abych je mohl zpracovat, musím své představy vyjádřit slovy, k tomu, aby slova dávala smysl, musí jejich smysl být definovatelný, k tomu, aby mohl být definovatelný je třeba vést evidenci a té se říká slovník. Takže slovník je na začátku, ne na konci, pane. Tato skutečnost tu byla chápana obecně řečeno někdy do konce 2.světové války. Pak nastoupily jen slzy a nářky takových lidí jako PhDr. Josef Filipec, CSc, předmluva k poslednímu Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, ACADEMIA PRAHA 2001. házet perly sviním. dost.
Mirek Vorlický
Vztah Koucourek - madamme Kocourková je čistě soukromoprávní záležitost.
Že nejde v podobných případech o žádný trestný čin, se konstantně judikuje x desítek let. Proto je celé nynější trestní stíhání krajně podivné.
Pokud je trestným činem zmaření uspokojení věřitele tím, že člověk zatají část svého majetku, je zřejmé, že manželka, s níž soudím o vypořádání sjm, je můj věřitel, a majetek patřící do nevypořádaného sjm je sice společný majetek, ale zároveň také pochopitelně i majetek dlužníka, nezáleží na tom, že věřitel vlastně ani neví, že je zároveň vlastníkem toho majetku, důležité je, že má pohledávku na jeho částečné vydání. Rozsudek o vypořádání sjm přece není jen určením, čí jsou peníze, ale může být i exekučním titulem.
Vykládá se to z práva na spravedlivý proces, které by bylo narušeno, pokud by měly strany civilního sporu povinnost sub poena (ve smyslu trestním) vylíčit pravdivě všechny rozhodné skutečnosti a žádné nezamlčet. Taková povinnost existuje zásadně jen při účastnickém výslechu, a ten lze ve sporném řízení odmítnout.
Kvalitně padělaný podpis, zaštítěný soudním znalcem. Po hodně letech se spolupachatel přiznal, následně i pachatel. Proběhlo TS, rozsudek zrušen po stížnosti MS - právě s ohledem na judikaturu neomylnosti. Mimochodem judikát o neomylnosti soudu v mojí modifikaci zní, právě mimo jiné i na základě této kauzy: "soud nelze podvést, kromě případů, kdy si to přeje." Ve skutečnosti totiž vůbec nic nesvědčilo pro to, že by "dlužník" měl jakýkoliv důvod si půjčovat a celá 8 místná suma prý šla v hotovosti. Myslíte, že i v tomto případě šlo jen o "nevylíčení a nezamlčení všech rozhodných skutečností?" Měl jsem ještě jeden ze života, ale přečetl jsem si Váš nový článek, což mi přehodilo výhybku a ten druhý případ mi prostě vypadl z hlavy. Tak sorry a dobrou noc. JJ
Jsme dva partneři, já A, a on B a máme nějaký společný majetek, jehož existenci lze doložit jen výpovědí nás obou. Rozcházíme se a dohodli jsme se, že majetek rozdělíme napůl, jak je nejlépe prakticky možno (máme totiž i jednoho psa). Máme i dva cenné obrazy. Já jsem však lstivý partner, jeden obraz prodám, peníze si dám k mamince, a popřu, že obraz existoval. B bude tvrdit, že obrazy jsme měli dva, nebude ale schopen to dokázat (neunese tedy důkazní břemeno). Je tedy podstata v tom, že partner B by mohl být obviněn z podvodu nebo poškození mých práv, kdyby existovala možnost uvést soud v omyl?
www.cestnastrana.blog.cz
RSS kanál komentářů k tomuto článku