Mám rád tu fotografii: expremier Jan Fischer v kipě se na ní – ovšemže jen pro fotografy – sklání u Zdi nářků v Jerusalémě a předstírá rozjímání nebo modlitbu. Šokuje mne, že Češi, kteří okamžitě prohlédli falešnou Vyčítalovu odu na radar, nevidí na první pohled, že tento muž, který nyní usiluje o presidentský úřad, je jen celoživotní oportunista a prázdná nádoba, a jeho volbou si zvolí pozlátko, klam a faleš.

Ale o Fischerovi jsem psát nechtěl, jen o muži, z něhož rovněž media udělala toho, kým není a nikdy nebyl.

Jsem šokován tímto novým politickým kitschem a novým kultem neohroženého ministra-bojovníka s korupcí Jiřího Pospíšila, jeho prvního rytíře Pavla Zemana a justiční princesny Xeny, ústecké státní zástupkyně Lenky Bradáčové. Celá ta iluse má naštěstí jen pražskou intelektuálskou dimensi, tak jako kdysi Impuls '99, hnutí Děkujeme, odejděte!, televisní boj za svobodu slova a řada dalších podniků, které jsou čas od času, díkybohu s frekvencí, která v posledních letech vůčihledně oslabuje, národu předkládány sentimentalistickými medii.

Ve skutečnosti byl J. Pospíšil spíše špatný a slabý ministr, jehož reformy měly intensitu letního vánku a dosahovaly výsledků spíše na papíře než v realitě. Příkladmo zkrácení průměrné délky civilních soudních řízení dosáhl Pospíšil tím, že drasticky omezil přístup občanů k soudu, jednak zvýšením limitu pro bagatelní spory z rozumných dvou tisíc korun na (i Ústavním soudem kritisovaných) deset tisíc, jednak omezením přístupu ke třetí (dovolací) instanci, a jednak také rozšířením fikce náhradního doručení do podoby tak brutální, jaká zřejmě nemá v civilisovaných právních řádech obdoby. Z bagatelních pohledávek se v době Pospíšilova působení stal zlatý důl a řádění exekutorů, kteří jsou díky dysfunkčním soudům neomezenými pány nad majetkem povinných (a dalších osob, které se jim nachomýtnou do cesty), dosáhlo rozměrů přírodní katastrofy. A mohli bychom pokračovat, například elektronický platební rozkaz, který měl řízení zjednodušit, byl naprostým flopem. Opravdu vypadá takto působení úspěšného ministra spravedlnosti?

Jestliže se Pospíšil nyní stylisuje do role bojovníka proti korupci, měli bychom mít na paměti, za jakých okolností byla celá akce Rath, jež tomuto mythu dovolila vzniknout, provedena – tedy za masivního obcházení zákona – a rozhodně není důvodu jásat nad pouhým faktem, že Rath je momentálně ve vazbě. Státní zástupce je člověk, který ctí zákon, ne kovboj s nízko zavěšenými kolty, a kovbojské methody a manýry provázely celou rathovskou trachtakci od počátku do konce.

Nemám iluse o Rampulovi a Grygárkovi, mediálně představujících síly toho nejtemnějšího Temna, avšak určitě nemám pocit, že by Lenka Bradáčová byla v porovnání s nimi světicí. Máme-li na současné dění nahlížet realisticky, měli bychom je v první řadě vidět jako frakční boj uvnitř vládnoucích politických struktur, v němž není ani skutečných hrdinů, ani skutečných padouchů, jen žoldnéřů a agentů zájmových skupin.

Pozorujme a zkoumejme, cui prodest, a až podle toho si čiňme definitivní závěry, kdo z mediálních bojovníků zaslouží naši úctu. Snadno by se nám mohlo stát, že se budeme klanět další modle, jež se vposledku ukáže být novým Grossem, Špidlou, Václavem Fischerem, Johnem, Bártou – nebo Nečasem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)