Dnes zveřejněným usnesením sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (soudce zpravodaj Miloslav Výborný) přispěl Ústavní soud k debatě o otázce náhrady nákladů řízení za bagatelní, z hlediska procesních úkonů žalobce automatisované (formulářové) spory. Společnost Bazcom, a. s., akciovka s jediným kyperským akcionářem, brojila baterií ústavních stížností proti tomu, že jí soudy odmítly přiznávat náklady na právní zastoupení ve sporech s černými pasažéry, kteří dlužili jízdné v prostředcích MHD v Ústí n. Labem.

Problém je to bezesporu po právní stránce zajímavý a rozhodně nikoli jednoduchý. Má totiž řadu rovin a nelze jej posuzovat odděleně jen na některé z nich.

Předně je zde sociální hledisko. V obecném vnímání není chápáno jako spravedlivé, jestliže člověk, který dluží pár korun, desetikorun nebo stokorun, musí nakonec v exekuci zaplatit cca 15 tisíc korun, z čehož připadne největší část advokátovi žalobce, další exekutorovi, pak státu za soudní poplatek a na věřitele se dostane jen zlomek vymožené sumy.

To je ale sporný koncept: jestliže by současné předpisy, od nichž se výše nákladů řízení odvíjí (z větší části je určená vyhláškami ministerstva spravedlnosti, z menší zákonem o soudních poplatcích), byly novelisovány tak, aby pro bagatelní částky byly tyto náklady přiměřeně sníženy, snadno by došlo k situaci, že by vymáhat tyto pohledávky přestalo být rentabilní. Je tedy třeba hledat rovnováhu mezi bagatelním dluhem jako zlatým dolem a stavem faktické nevymahatelnosti práva, který v zemi panoval před účinností ExŘ.

To úzce souvisí s druhým pohledem, a to svobodou podnikání. Advokacie je podnikání, ve většině svých aspektů úplně stejné jako každé jiné, a nelze ji provozovat v podmínkách právní nejistoty. A ať se nám to sebeméně líbí, legitimním podnikáním je i vymáhání pohledávek, a ani to nelze realisovat s vyhlídkou, že naše právo na náhradu nákladů řízení záleží na tom, jak se soudce vyspí a zda vůči nám použije nebo nepoužije § 150 OSŘ. To není v právním státě možné.

Dále je ve hře otázka rovnosti před zákonem. Představme si žalovaného, který musí na základě elektronického platebního rozkazu o milion korun, jehož sestavení trvalo méně než čtvrt hodiny, zaplatit žalobci na nákladech právního zastoupení téměř šedesát tisíc korun, a jiného, který měl to štěstí, že dlužil jen pětistovku za černou jízdu, takže to má zadarmo. Určování výše nákladů řízení podle paušalisujícího kriteria je jistě imanentně nespravedlivé, ale jestliže ho odmítneme, měli bychom být důslední a vyžadovat to samé u všech tříd žalovaných. Není důvod jedny vůči druhým diskriminovat.

Další otázkou je, že v daném případě bylo stěžovatelce odepřena celá odměna pro advokáta, místo aby byla tato odměna s přihlédnutím k případné menší pracnosti úkonů právní služby snížena. A ovšem, pokud bylo právní zastoupení neúčelné v případě rozsudku, nemohlo být účelné ani v řízeních, která skončila vydáním elektronického platebního rozkazu, což znamená, že soudy, řídíce se důsledně novým judikátem, by musely přestat náklady přiznávat i v samotných platebních rozkazech (OSŘ takový postup umožňuje).

A jsou tu i mezinárodní aspekty. Akcionář Bazcom, a. s., má možnost využít svých práv z mezinárodní dohody o ochraně investic a vést proti České republice spor u mezinárodní arbitráže. V ní se české straně bude obtížně vysvětlovat, proč Česká republika odmítla poskytnout tomuto druhu podnikání ochranu a kyperskou investici tak efektivně zmařila, navíc nikoli zákonem, ale nepředvídatelným a nejednotným rozhodováním svých soudů. V záloze je samozřejmě i ESLP.

Ústavní soud – patrně záměrně – volil pro své rozhodnutí formu odmítavého usnesení, jež nemá precedenční závaznost, a ani odůvodnění není nijak obsáhlé a věcně vyčerpávající, ba spíše lze říct, že se se stížními body, dle rekapitulace formulovanými poměrně kvalifikovaně a podrobně, vůbec nevypořádalo.

Mám proto dojem, že tento judikát není ještě konečnou stanicí, ač se tiskový mluvčí ÚS snaží tímto směrem usilovně mlžit.

Komentáře   

0 # Guy Peters 2012-01-03 22:13

Ačkoliv Vámi navrhovaný kompromis považuji za možný, za lepší řešení považuji náklady řízení jako přežitek prostě zrušit a místo toho přiznávat podstatně zvýšené satisfakce; konečně tedy přestat považovat punitive damages za sprosté slovo.

0 # Tomáš Pecina 2012-01-03 23:00

Judikát ÚS je cestou přesně opačným směrem.

0 # Guy Peters 2012-01-03 23:35

"Tak učinil i Okresní soud v Ústí nad Labem - jeho odůvodnění je zcela dostatečné a přesvědčivé, a nelze je proto označit za svévolné, nepřiměřené, a tudíž ani protiústavní."
Blábol roku. Zdá se, že Výborný je dosti mizerný soudce.

0 # Guy Peters 2012-01-04 08:24

Pavel Vrcha, soudce nejvyššího soudu České republiky, Langáškovo chování ostře odsoudil.

0 # J. Janát 2012-01-04 08:55

Taky mám z celé kauzy trochu smíšený pocit. Řekl bych, že zoufalé soudy suplují naprosto nečinného zákonodárce ovinutého provázky advokátních a exekutorských lobby. Snad se judikatura něja sjednotí na podmínkách pro krácení odměny, aby nedocházelo ke svévoli.

0 # Tomáš Pecina 2012-01-04 09:07

Krátit ano, ale otázkou je, o kolik. Hranice, pod kterou nebude vymáhání bagatelních pohledávek vůbec rentabilní, může být už blízko.

Stěžovatelka v tomto smyslu argumentuje zajímavě: solventní dlužníci, i nichž se vymáhání zdaří, mají podle její představy "dotovat" náklady na vymáhání pohledávek od těch ostatních, a také obludnou pomalost soudů. To je sice poněkud cynické, ale ekonomicky to, bohužel, dává smysl.

0 # J. Janát 2012-01-04 09:39

Mám zprávy, že na soudy již napadají i žaloby na zplacení regulačních poplatků ve výši 30,- Kč. Obávám se, že už přípustnost sporu o takovou částku je důkazem selhání nastavení civilního procesu.

0 # Anonymní 2012-01-04 12:00

Tento spor má opravdu množství rovin. A také poměrně staré historické souvislosti. V pricipu vždy platilo ve svobodných povoláních, že bohatší platí na chudé. A také to, že smlouva o právní pomoci je smlouvou o snaze, nikoliv o výsledku. Tedy že mandant platí advokátovi vždy. Jenže to se začalo v devadesátých letech měnit s tím, jak se rozvrstvoval advokátský stav na více a méně akvizičně úspěšné. Abych to zkrátil - existuje mnoho typů smluv o právní pomoci a způsobů, jak se mandant a advokát vyrovnává. Tedy tzv. přísudek vůbec neodpovídá tomu, co má advokát ze soudního sporu. Konečně právně jde o peníze účastníka, nikoliv advokáta. Podobně je to i s exekutory. Já samozřejmě rozumím tomu, že pokud šikovně novinářsky zpracujete, že někdo dluží stovku a ve finále mu exekutor strhnul z účtu 15.000,-Kč, vypadá to hrozně. Protože vidět z celé exekutorské činnosti je jen ten 1 exekuční příkaz do banky na účet, který přece není těžké zjistit. K tomu se obvykle přidá - kdyby mi to bývali připomněli, dávno bych to zaplatil... Jenže zkušenosti jsou jiné. Ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci vždy platilo (nejde tedy o žádnou novinku zák. č. 120/2001 Sb.), že povinnému se zahájení exekuce oznamuje až spolu se zajištěním majetku či příjmu.
Pak je zde ještě jedna věc, která mi vždy chyběla u posuzování exekutorských odměn Ústavním soudem. Řekněme, že Exekuční úřad funguje jako takový malý soud. Stejně jako soud má tedy nemalé stálé náklady. Vymahatelnost pohledávek je cca 30 %. Tak to prostě je a to se bavíme o nárůstu efektivity vymáhání oproti VR cca o 25 %. Považuji za velkou chybu všech rozhodnutí Ústavního soudu o záležitostech exekutorských odměn, že tyto vůbec nereflektují, jaký je charakter a postup exekutorů a ten zásadní rozdíl oproti VR nařizovanému soudem. Na soud musí oprávněný přijít již s tím, na jaký majetek či příjem chce exekuci vést. Zatímco u exekuce tuto činnost zjišťování (lustraci) musí exekutor u každé nařízené exekuce provést. Opakuji u každé a před tím, než se exekuce takříkajíc projeví. Samozřejmě že 90 % lustrací je negativních, ale jak byste zodpověděl oprávněnému, že jste předčasným upozorněním povinného mu umožnil aby si zrušil účet nebo převedl nemovitost? Omlouvám se musím to rozdělit.

0 # Anonymní 2012-01-04 12:01

Také je absolutní nesmysl srovnávat 2% soudní poplatek ve VR s náklady exekuce. Na to se stačí podívat do rozpočtové kapitoly MSp, jaká část rozpočtu tohoto rezortu ve vztahu k chodu soudů je hrazena z poplatků - jde o jednotky procent. Zbytek je samozřejmě doplňován z daní. Řekl bych, že tento outsorcing se jako jeden z mála - evidentně hlavně proto že byl zcela úplný - povedl. Jen jako zajímavost si vždycky vzpomenu, jak před pár lety poslankyně Jacques a spol. prosadili novelu o.s.ř., že u výživného provede zjišťování majetku povinného soud a do důvodové zprávy napsali, že je to bez nákladů a zatížení soudů, protože to bez problémů nějaká soudní úřednice udělá. Nedovedu si představit, že by tento nesmysl byl někde důsledně realizován, protože možností, kde může být evidován majetek a příjmy je v ČR nejméně 70. Kdyby to měla úřednice napsat a obeslat, asi by to tak úplně bez nákladů nebylo.
Podobné je to ale i tehdy, když se někdo zlobí, že např. městské úřady si na vymáhání pokut sjednají advokátní kancelář a následně exekutora. Shodneme se snad na tom, že pokuty se vymáhat musejí, protože jinak by jejich výchovný účel zmizel. Takže by si každá obec na vymáhání musela vytvořit vlastní aparát, který by byl zase placen nikoliv pouze z vymoženého, ale z daní.
bylo by těch souvislostí samozřejmě ještě mnohem víc. Například co je vlastně obchod a kdy skončil a kdy už jde jen o vyškrabování truhly. Neměly by si strany vydat potvrzení teď jsme spolu vyřízeni a ne si za dva roky vzpomenout, ještě tohle a ono bylo na 35 straně dole malým písmem napsáno? Ale s tím se snad dalo počítat, když tu před pár lety někdo tvrdil, že soudy mají být uživatelsky příjemné... Místo souzení nárůst fikcí (doručení, uznání, zmeškání a dovolím si rýpnout otcovství - protože domněnka má místo tam, kde se skutečný stav zjistit nedá, pokud vytvářím právní stav v rozporu s poznatelnou realitou, jde o fikci). Místo soudů máme totiž zúčtovací střediska. Jiří Janečka

0 # Anonymní 2012-01-04 17:54

Domnívám se, že k rozumnému kompromisnímu řešení lze dospět i jinak než učinili ústečtí Okresní soudci. Pokud jde o přiznání nákladů zastoupení v bagatelních věcech, považoval bych za vhodnější aplikaci § 151 odst. 2 o.s.ř.,konkrétně věta první za středníkem, tedy aplikaci advokátního tarifu, případně při částečném přiznání nákladů dle § 150 o.s.ř. použít advokátní tarif jako berličku.
Použiji-li dnes souzený příklad:
18,- Kč jízdné, 950,- Kč pokuta, celkem žaloba pro 968,- Kč
SoP při EPR 800,- Kč
Náklady zastoupení dle 484/2000 Sb. - 4.500,- Kč, 2x režijní paušál 300,- Kč, DPH, celkem 6.120,- Kč.
Náklady řízení tedy činí 6.920,- Kč, tj. více než sedminásobek žalované částky.
Při užití advokátního tarifu a akceptaci 2 úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby) po 500,- Kč + 300,- Kč režijního paušálu + DPH, tj. 960,- Kč/úkon, by náklady řízení 2 úkony + SoP činily 2.720,- Kč, tj. méně než trojnásobek žalované částky.
Advokát dostane odměnu, kterou si přeci jen zasloužil, dlužník není nepřiměřeně odřen, věřitel nezaplatí advokátu více než vysoudí.
Co se týče exekuce, tam už je to věc osobní zodpovědnosti dlužníka - přebírat poštu, reagovat na doručené písemnosti.
Jan Alt

0 # Tomáš Pecina 2012-01-04 18:32

To ovšem nemá vůbec žádnou logiku: proč v případě pohledávky 50 tisíc vyhlášku použít a u pětistovky ne? Docházíte sice k plausibilnímu řešení, ale neakceptovatelnou cestou.

0 # Anonymní 2012-01-04 19:02

Pro Jan Alt:
to,co píšete je sice pravda, ale zase jde jen o snížení odměny. I za těch 6.000 pořád najdete advokáta, který ten návrh podepíše. Protože o nic jiného než o podpis advokáta se v těchto věcch nejedná. Jedině advokátovi přizná soud náklady a zároveň vůbec nezkoumá, kolik stálo právní zastoupení ve skutečnosti. Otázka spíš je, proč to najednou vadí a nevadilo to, když celá léta pracoval s pohledákami Pražských dopravních podniků jistý slovutný advokát. Bych řekl, že ten snad ani nic jiného, než podepisovat nemohl. Nebo proč to nevadilo u pohledávek České televize? Tam to bylo úplné zvěrstvo, protože televizní zákon výslovně požaduje, aby byl koncesionář vyzván k zaplacení. ČT sice údajně rozeslala výzvy, ale obyčejným dopisem a doplnila k nim čestné prohlášení ředitele Janečka, že dlužník byl vyzván. Zřejmě byl osobně přítomen vypracování a balení obálek. I tak to samozřejmě nevypovídá nic o doručení... Takže soudy to řízení neměly ani zahájit. Tady jako obvykle vůbec nejde o občany. Moc práce + závist... Podobné to bylo v 90 letech s cestovními náhradami za použití auta. Nakonec si je advokáti vymohli. Ale prostému občanovi musí stačit vlak. Prostě II. třída.

0 # Martin Prokeš 2012-01-05 13:18

Ad JJ: domněnka má místo tam, kde se skutečný stav zjistit nedá, pokud vytvářím právní stav v rozporu s poznatelnou realitou, jde o fikci...

Rozdíl mezi domněnkou a fikcí je velký tajem. Dle mého názoru neexistuje. Jde jen o to, že s naplněním určitých předpokladů (hypotézy) jsou spojeny určité právní následky (dispozice), tedy jde o běžnou právní normu. Právní fikce a domněnky nejsou nic jiného, než právní normy odkazující do jisté míry zvláštními jazykovými prostředky na jiné právní normy.

Vaše definice je zajímavá (zdroj?): pokud lze otce či jeho DNA dohledat, jde o fikci, pokud je otec na malinách (roz. prohlášený za mrtvého) a další vzorek jeho DNA s výjimkou dítěte nelze dohledat, jde o domněnku? Co když se potenciální otec posléze z malin nečekaně vrátí?

0 # Tomáš Pecina 2012-01-05 13:41

Tak velký "tajem" to zas není: právní domněnka je právní stav, který může a nemusí odpovídat realitě, ale není praktické nebo možné to zjišťovat, kdežto právní fikce je v rozporu s realitou vždy.

0 # Martin Prokeš 2012-01-05 14:06

Ad TP: většinově zastávaný názor, dle kterého jde o právní domněnku, jestliže se jedna právní skutečnost pokládá za existující, nastala-li jiná právní skutečnost, protože tomu tak ve skutečnosti zpravidla je (např. první domněnka otcovství), a o právní fikce pak tehdy, jestliže se vychází z existence právní skutečnosti, o které víme, že ve skutečnosti nenastala (např. § 150/4 ObčZ), samozřejmě znám.

Uvedené dělení se mi ale zdá zbytečné a bez praktického dopadu, snad s výjimkou zkoušení studentů a ohromení laiků. Tajem je v tom, že se našel (či hledá) rozdíl, který je k ničemu. Možnost vyloučit aplikaci takových norem důkazem opaku pak nápadně připomíná jinou charakteristiku právních norem, totiž dispozitivnost a kogentnost.

0 # Tomáš Pecina 2012-01-05 14:14

Rozdíl je důležitý minimálně pro pedanty, jako jsem já: něco jiného je realitu fingovat nebo o ní jen vytvářet hypothesy (ve fikci se může změnit toliko nevyvratitelná p. d., a to v případě, že je vyvrácena).

0 # Martin Prokeš 2012-01-05 14:44

Jestliže A, pak vždy B. (kogentní PN alias nevyvratitelná p.d. a fikce).
Jestliže A a nebylo vyvráceno B, pak B. (dispozitivní PN alias vyvratitelná p.d.). Myslím, že zažití dělení zamlžuje podstatu věci a nepřináší přidanou hodnotu. Uznávám však, že každá profese je spiknutím proti laikům, a zní podstatně učeněji, že jde o právní fikci, než že dle § X odst. Y to tak prostě je.

Pěkným příkladem je § 39 odst. 1 a 5 ZPr ve znění před 1.1.2012: dle šedého komentáře jde v prvním případě o n.p.d., ve druhém o fikci. Přitom v obou případech jde o totéž: jestliže je naplněna hypotéza (/1 nebylo sjednáno, /5 bylo sjednáno v rozporu s ... a...), pak dispozice (jde o PP na DN).

0 # Tomáš Pecina 2012-01-05 15:24

Podle mého názoru, odst. 1 vyvratitelná právní domněnka, odst. 5 je právní fikce.

0 # Martin Prokeš 2012-01-05 18:51

A pak že to není tajem!

V čem je z hlediska výsledku jiné "realitu fingovat nebo o ní jen vytvářet hypothesy"? Kriterium vztahu k realitě (podle obsahu) chápu, ale kdybychom jej vynechali, nic by se nezměnilo - je nadbytečné. Rozdíl v možnosti přeměny z jedné neúčelné škatulky do druhé (mi) jako důvod nestačí. Takto bychom dále mohli činit rozdíl mezi tím, zda byla realita "fingována" o víkendu nebo v pracovní den: výsledek víkendové i dnopracovní fikce by byl sice stejný, ale fingovat realitu v pondělí nebo o víkendu je, uznejte, něco jiného.

0 # Tomáš Pecina 2012-01-05 19:16

Jako právník sice správně od reality ohlížíte, ale např. ÚS pravidelně – v souvislosti s fikcí náhradního doručení – judikuje, že "právní fikce coby nástroj odmítnutí reality právem je nástrojem výjimečným, striktně určeným k naplnění právě tohoto ústavního postulátu právního řádu v podmínkách právního státu a aby mohla svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje". Právní domněnce tato zvláštní ochrana nesvědčí.

0 # Anonymní 2012-01-05 22:21

Zrovna tuhle diskusi jsem vyvolat nechtěl, ale budiž.
Považuji za možné, že podobně jako panu MP přišel rozdíl mezi domněnkou a fikcí nedůležitý i mnoha jiným. Např. v případě doručování se původně jednalo o domněnku (vyvratitelnou). Následně se podmínky vyvrácení této domněnky zpřísňovaly a ještě v době, kdy se pořád jednalo o domněnku, začala se nazývat fikcí. pak už byl jenom maličký krůček k tomu, aby se při další novele o.s.ř. opravdu fikcí stala. Vzpomínám si na projednávání této novely na ústavně-právním??? výboru, kde nejdůležitější argument pro vhazování do schránek byly ... že nedoručenými obálkami bobtnají soudní spisy a že novinářům se to líbí. Přiznám se, že následný přístup ÚS k tomuto problému mne překvapil, ale nebrojím proti tomu, tohle rozhodnutí dokážu v zájmu právní jistoty přijmout. Tehdy se také hovořilo o tom, že by bylo záhodno sjednotit pravidla doručování a vyvěšování na úředních deskách, což se samozřejmě nestalo. Stejně tak považuji za zcela nedotažené, že sice každý soud či úřad musí mít el. úř. desku, ale není žádná centrální. Jsem toho názoru, že vzhledem k existenci e-justice a info-soudu by už takováto přidaná aplikace o moc víc nestála. A pokud si ještě vzpomenete na pokoření Exekutorské komory, kde záminkou se stalo nespuštění tzv. Centrální evidence exekucí, tak v téhle věci se využití info-soudu přímo nabízelo. Veškeré exekuce v této databázi totiž jsou. Navíc usnesení o nařízení exekuce vydává soud a zpravomocňuje také soud. Takže ve finále se odehrává ping-pong, exekutor posílá soudu doručenky a pak několik měsíců čeká na doručení vyznačení právní moci, bez které nemůže v exekuci pokračovat. A to ani tehdy, když povinný se opakovaně domáhá ...ať už mu ty peníze teda strhne, ať má klid.
To je ovšem jen pár technikálií. Spíš jsem chtěl dojít k tomu, že zvyšováním podílu fikce v právu se upřednostňuje forma před obsahem až se nakonec obsah zcela změní nebo vymizí. Pokud začnete upřednostňovat právní jistotu před realitou, budujete kolos na hliněných nohou. Takže dávám české justici rok, maximálně dva. (bohužel msím uvést větu, kterou píší některé banky a strašně se mi líbí: číselné údaje jsou uvedeny s výhradou neúmyslné chyby). JJ

0 # Anonymní 2012-01-05 22:27

Tehdy se také hovořilo o tom, že by bylo záhodno sjednotit pravidla doručování a vyvěšování na úředních deskách, což se samozřejmě nestalo.

omlouvám se, ale z téhle věty mi vypadlo, že se mluvilo o sjednocení pravidel doručování a vyvěšování dle různých procesních předpisů, nejen o.s.ř., ale i správní řád, daně atd., což by bylo v zájmu občana, když už tedy tu fikci má, aby ji aspoň neměl všude jinak.JJ

0 # Martin Prokeš 2012-01-06 09:28

Omlouvám se za porození off topicu, jehož otcem je JJ, protože v rozhodné době svým příspěvkem počal jeho vznik v mém lůně a jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují. Od porodu jsem si však nedokázal pomoci.

Ad TP:
Kdyby § 39 odst. 1 ZPr zněl: "Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, není-li sjednáno jinak.":
1) jde ještě o domněnku? Pokud ne, což předpokládám:
2) K čemu je potřebné vědět, že v prvním případě šlo o p.d. a ve druhém nikoliv?

Ad TP2:
u "fikce doručení" jde jen o právní normu, jejíž interpretace (stejně jako ostatních PN) slovy ÚS nesmí vybočit z ústavních mezí (viz předposlední odstavec nálezu II. ÚS 92/01). Hrátky s fikcí jsou jen zbytečnou omáčkou.

Ad JJ:
Ano, to je možné. U nás se to zdávalo např. ještě kolegovi Roučkovi, v Německu a Rakousku se to dodnes zdá značnému množství právníků. Dobré shrnutí podává Lavický zde. Když jsem na mnou zastávaný názor poprvé narazil, měl jsem pocit, že mi berou hračky: nemáte jej také?

0 # Tomáš Pecina 2012-01-06 10:04

Každá dispositivní právní norma může být vykládána jako vyvratitelná právní domněnka; rozumný smysl to ale nemá.

Podmínky pro uplatnění fikce jsou přísnější než u domněnky, i když ani s tou nelze zacházet svévolně.

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)