Krajský soud v Ostravě doručil rozsudek v osobnostním sporu mezi Vladimírem Hučínem a bývalým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem.
Odůvodnění rozsudku pokládám za výsměch požadavku spravedlnosti: evidentní skutková tvrzení jsou vydávána za hodnotící soudy, závěr že žalovaný svou difamací toliko vyjadřoval své subjektivní obavy, zda Hučín není přerovskými výbuchy vinen, je postavený na hlavu (ve skutečnosti Hradílek napsal, že Hučín vinen je), a argument o přípustnosti tvrzení, že některé z Hučínových předlistopadových činů, za něž byl plně rehabilitován, měly ryze kriminální charakter, je vyloženou parodií na právo: podle krajského soudu je prý zřejmé, že "hodnocení činů žalobce žalovaným má pravdivý základ".
Inu, výkon třídně pojaté spravedlnosti v celé její argumentační bohatosti, takže nezbývá než litovat, že Osel měsíce září už je udělen…
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Rozsudek v cause Hučín v. Hradílek
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 2603
Komentáře
Napsat o někom do novin, že se dopustil série závažných teroristických činů, a nemít pro to důkazy, zákonem zakázáno skutečně je (jiný výtečník, David Pěcha, byl za totéž, a to jen ve vztahu k jedinému z pěti výbuchů, pravomocně odsouzen pro pomluvu).
Nadstandard je holt nadstandard. I pro standardně slepou Spravedlnost.
B.
RSS kanál komentářů k tomuto článku