Autorem blogu je 
V článku z května 2014 jsme predikovali, že odpovědnost státních orgánů za četná úmrtí v kause methanol bude zametena pod koberec. Nakonec se tak, snad jakousi chybou v Matrixu, nestalo, a k soudu se dostali i někteří z úplatných celníků. Nyní vyšla najevo nová fakta, zejména se objevila videonahrávka detektiva Stanislava Švábenského, kterýžto tvrdil, že Šlachtův elitní
útvar i GIBS měly k disposici relevantní údaje dávno před první otravou.
Právní mocí rozsudku nad celníky, nehledě na alternativu, že by se k soudu dostal někdo z ÚOOZ (nejsme naivní, to se stát nemůže, na to mocní Šlachtu příliš potřebují), vyvstává arci jiná, dosud nepříliš pojednaná otázka odpovědnosti státu za újmu způsobenou přeživším a pozůstalým po nepřeživších.
Stát se něco podobného v Americe, byl by další postup jasný: pozůstalí i poškození by si vzali advokáta, optimálně společného, a vysoudili by každý na státu náhradu ve výši minimálně několika milionů dolarů. Nejsme v Americe, proto se nestane nic a případ, jako mnohé jiné před ním, vyšumí do ztracena
.
Chyba není v zákoně, ten právní odpovědnost státu v případech, kdy orgány veřejné moci neplní své povinnosti, případně na protiprávním jednání aktivně participují, zakotvuje, ale neumím si představit soudce, který by náhradu přiznal: už z ohledu na svou další profesní karieru – Zakarpatí sice už není součástí tohoto státu, takže k Okresnímu soudu v Jasině by za trest přeložen nebyl, avšak na možnost, že by přešel k vyššímu soudu (a na vyšší plat), případně se stal předsedou nebo místopředsedou soudu, by takový vzpurný a ruku, jež ho živí, pokousavší jedinec mohl rovnou zapomenout. Anebo by se za nějakou dobu stal obětí šikany třeba ve formě účelového kárného řízení: precedenty tady jsou, třebaže ne tak okaté jako na Slovensku.
Proto je velmi důležité, aby konečně vznikla soudcovská samospráva; do té doby bude justice jen psíkem poslušně lízajícím dlaň svému páníčkovi – státu.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Odpovědnost za methanolová úmrtí
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 3410
Komentáře
Castokrat je riesenie v institucionalnom nastaveni; niekedy vsak akakolvek institucionalna podoba nezabrani tomu aby boli najdene sposoby jej zneuzitia alebo obidenia.
tady musím vzácně souhlasit s Pelikánem. Kdesi řekl něco v tom smyslu, že kdykoliv naše justice dostane nějaký náznak samosprávy, okamžitě toho zneužije. Nevím, jestli tím mířil na systém výběru kandidátů na soudce. Ale sedí to.
Zlomit moc samolibé a nedotknutelné kasty přeci nemůžete tím, že absolutizujete její nedotknutelnost...
PV
vycházíte z premisy, že jsou dány jenom dvě možnosti: buď je justice samosprávná, nebo ji kontroluje exekutiva.
Proč by neexistovala třeba třetí možnost? Např. kárná odpovědnost soudců má dva zásadní problémy: jeden je okruh kárných žalobců a druhý je složení kárných senátů.
Oba tyto problémy mají svůj původ v samosprávě justice. Kárnými žalobci jsou primárně předsedové soudů a ti žalují jenom to, co je zajímá. Tj. masivní průtahy. Obdobně jsou kárné senáty složeny většinou ze soudců a ti soudí podle toho, co jim připadá normální.
A teď kacířská myšlenka: co takhle zapojit do správy justice advokáty a třeba státní zástupce? V jednom kuse poslouchám, jak je naše ČAK strašlivě důležitá a hlavně nezávislá složka justičního systému. To je přeci ideální těleso pro něco takového
Ale zcela věcně: advokáti jsou klíčovými konzumenty činnosti justičního systému, resp. jeho hlavními zákazníky. Proč by neměli mít zákazníci určující hlas v tom, jak mají ty služby vypadat (když už teda ten stát řídíme jako firmu)? Nadto mají advokáti (na rozdíl od soudců) primární zájem na funkčnosti justičního systému, protože to potřebují ke svému podnikání. Aktuální stav absolutního chaosu, nečinnosti a nepředvídatelnosti nám to podnikání významně komplikuje, neboť právní služby poskytované v rámci takovéhoto systému jsou jaksi k ničemu.
Umíte si představit ten hukot, kdyby se do každé jednačky instalovalo obrazové a zvukové záznamové zařízení, kárnými žalobci by byli NSZ a předseda kontrolní rady ČAKu a státní zástupci a advokáti by měli v kárných senátech v součtu většinu? Popř. se soudci každý třeba 7 let přezkušovali z právních znalostí?
Jinými slovy co nastolit systém, kdy se rozbije nedotknutelnost kasty a bude možné skutečně soudit soudce a donutit je, aby nesli odpovědnost za svoje činy? (teď mi jde o princip, nikoliv o detaily takového systému - byť mi jistě právem namítnete, že ďábel se skrývá právě v těchto detailech).
PV
Na některé problémy justice neexistuje jiné řešení než úplná reforma justice, včetně personální, a na tu je cca 25 let pozdě. Konkrétně průtahy ale do této kategorie nepatří, ty by se daly potlačit legislativně, kdyby byla odpovědnost za nečinnost vyvozována na základě pevně dané procedury. Cesta kárných senátů umožňuje svévoli a tím i vydírání nepohodlných soudců; a taky že se to děje, vím o konkrétních případech soudců, kteří skončili před kárným senátem za průtahy, ale ve skutečnosti to bylo za to, že se nepřizpůsobili systému.
Pokud jde o okruh kárných žalobců, těch je na můj vkus už teď příliš mnoho. Bude to znít kacířsky, ale podle mě by vůbec neměl mít takovou pravomoc ministr spravedlnosti nebo kdokoli jiný z exekutivy.
dost dobře nechápu, proč bych se já jako advokát v Praze snažil zavděčit nějakému kárně žalovanému soudci kupř. z OS Nový Jičín, kterého jsem v životě neviděl. K čemu by mi to bylo? Jako pro případ, že se před ním budu někdy soudit tam u nich v New Jersey, což je pravděpodobnost asi tak jedna k milionu?
Vaše názory vycházejí z absurdní představy advokacie jako nějakého temného bratrstva, kde se všichni znají a všichni si pomáhají a navzájem se kryjí. To ale není pravda. Podívejte se, jak vypadají rozhodnutí kárných senátů ČAKu...
Smíšené kárné senáty u NSS nefungují primárně proto, že polovinu jejich osazenstva tvoří soudci. Tj. proti jejich vůli nelze odsoudit nikoho.
S úplnou personální obměnou justice souhlasím. Na druhou stranu - pokud to vezmete čistě aritmeticky, tak vlastně jediná právnická profese, která se zcela personálně obměnila, je právě advokacie. Kolik je tak aktivních předrevolučních advokátů? 300? Přičemž byli naředěni těmi 11 tisíci ostatních.
Dál: řešení průtahů legislativně si nedokážu představit. Jak by to mělo fungovat? Stanovila by se napevno doba, dokdy musí soudce vydat rozsudek?
Jinak jsem pravidelným čtenářem kárných rozhodnutí NSS (čistě ze zájmu) a z jejich četby nemám dojem, že by stíhání za průtahy bylo nějak zneužíváno vůči nepohodlným soudcům. Resp. je celkově otázka jak a čím můžete být jako soudce vlastně nepohodlný. A dále otázka, jestli se náhodou nezaměňuje pořadí příčin a následků. Moje osobní zkušenost je taková (za všechny s jedním přispěvatelem na JP, který byl z postu asistenta na ÚS jmenován na jistý okresní soud), že to nepřizpůsobení se systému spíše spočívá v tom, že se jedná o lidi neschopné praktické práce. Resp. o lidi, kteří mají jiné zájmy, než soudit na okrese. Málem jsem vyletěl z kůže, když dotyčný např. publikoval na JP několikadílný obsáhlý článek o ústavněprávních rozměrech čehosi, který sepisoval zatímco já jsem už druhým rokem čekal na to, až laskavě nařídí jednání o vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Pokud jde o kárné žalobce: když se podíváte na kárná rozhodnutí, tak prakticky všechny žaloby podávají předsedové příslušného soudu a odhadem tak 95% z nich se týká průtahů. Nadto průtahů, které jsou určovány administrativně, tj. že se v nějaké věci po danou dobu neprovedl vůbec žádný úkon. Mimo zájem leží už i sofistikovanější průtahy - mám např. věc, kde si soudkyně neví rady s jakousi právní otázkou. A aby vykázala aktivitu, tak každé dva tři měsíce svolá jednání, které trvá půl hodiny, nic se na něm neděje a pak se to zase odročí.
Naprosto mimo zájem kohokoliv leží např. to, že se soudce chová k účastníkům jako dobytek, křičí na ně, nezná spis, je líný si připravit jednání, vydává nadprůměrné množství nepřezkoumatelných rozsudků nebo je prostě jenom hloupý a neschopný.
Pokud si správně vzpomínám, tak např. za nevhodné chování k účastníkům řízení byla historicky kárně žalována pouze jedna soudkyně. Opět - protože to nikoho nezajímá.
PV
A proč byste ho měl jako advokát "osolit"? K tomu nejte motivován vůbec ničím.
jediná právnická profese, která se zcela personálně obměnila, je právě advokacie
Téměř zcela. Ten nepočetný zbytek (Sokol, Čermán a spol.) ovládl Ḱomoru.
Dál: řešení průtahů legislativně si nedokážu představit. Jak by to mělo fungovat?
Velmi jednoduše. Při každé situaci, kdy by soud zůstal měsíc a víc nečinný, by se automaticky spouštěla přezkumná procedura, např. by soudce musel písemně odůvodit vysvětlení své nečinnosti předsedovi soudu. A to by se opakovalo každý měsíc. Průtahy v řízení by byly do dvou let minulostí.
cnemo
RSS kanál komentářů k tomuto článku