Právě dorazil ústavní posudek, ve kterém se protiextremističtí znalci z plzeňské university vyjádřili k otázce, zda v České republice působí nějaká na KSČ navazující hnutí a zda jsou ona hnutí extremistická, a zda tato hnutí nějakým způsobem thematisují to, co před rokem řekla Marta Semelová v televisi. Odpověď byla záporná, tudíž soudružka poslankyně je nevinná.

Formulace otázek zdá se být motivována nebo přinejmenším ovlivněna rozsudkem v případu Hitlerových projevů, a nad výsledkem se nelze než hořce pousmát. Jak jsme se – evidentně marně – pokoušeli vysvětlit již v kause RWU, extremismus je politologický, nikoli právní pojem, a orgány činné v trestním řízení by se znalců na takové posouzení vůbec neměly dotazovat, protože platné právo s pojmem extremismus prostě neoperuje; trestněprávně relevantní je toliko otázka, zda určité hnutí směřuje nebo nesměřuje, případně vybízí nebo nevybízí, k potlačování práv a svobod člověka (že to není jedno a to samé, dokazují kupř. pastafariáni, což jsou extremisté non plus ultra, ale jejich ideologie k ničemu nedovolenému nevybízí).

Proživ 23 let v komunismu, nemám výraznějších pochybností o tom, že právě komunistické hnutí předpoklad ustanovení § 403 TrZ naplňuje, a to měrou věru vrchovatou. Přesto by komunistická strana i Komsomol měly dostat možnost svobodně působit, protože dokud nezačnou své politické cíle realisovat, tedy pokud od slov nepřejdou k činům, je jejich agitace ústavně chráněným výkonem svobody politického přesvědčení a svobody projevu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)