Právě dorazil prvoinstanční rozsudek ve věci obžalovaného Romana Janouška. Dosud jsem ho neprostudoval, komentovat tedy budu až později.

Aktualisováno.
Z rekapitulace je nejzajímavější, jak policisté popisují své zacházení s dostiženým a zadrženým (vlastně nezadrženým) Janouškem, an mu jeden z nich sebral mobilní telefon, ale následně, zřejmě poté, co si uvědomili, koho mají před sebou, mu ho vrátili a dovolili mu telefonovat, a to přesto, že všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, že se Janoušek dopustil závažného trestného činu a bylo na místě jej zadržet – kdyby pro nic jiného, tak proto, aby nemohl ovlivňovat svědky. Pokud by se do podobné situace dostal kdokoli bez Janouškova vlivu a postavení, byl by nejen zadržen (a předtím patrně i zbit), ale téměř jistě by putoval do cely předběžného zadržení s návrhem na uvalení vazby.

Skutkovým zjištěním a právnímu posouzení věci není co vytknout, arci absolutně nepřesvědčivá je pasáž odůvodňující druh a výši uloženého trestu. Ať už byla nejdůležitější polehčující okolností částka úplatku, jak se domníváme, nebo šlo o nahodilou benevolenci senátu, uložit za takto závažný trestný čin, při jehož spáchání obžalovaný projevil takovou míru cynismu a neúcty k lidskému životu, trest na samé dolní hranici zákonné sazby, je jedním slovem skandální.

Počkejme si tedy, co s trestem provede odvolací Vrchní soud v Praze: realisticky lze očekávat, že jej změní na tříletou podmínku, a zákaz činnosti zruší zcela: vždyť obžalovaný, jemuž ani nebyl zadržen řidičský průkaz, od té doby jistě jezdí vzorně a možná před jízdou už ani tolik nepije!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)