Více nežli školní knihy těšily mladého choralistu ony, jež mu půjčoval páter Matyáš. Jak nyní František dospíval, brával ho častěji s sebou do bibliotheky. Každá taková návštěva byla studentíkovi pravým svátkem. Mezi těmi poklady pátera Matyáše byl by vydržel třeba celé dni. Ochotně mu posluhoval, vykázané knihy nebo atlanty přenášel, oprašoval, jako veverka po žebříku lezl a z vyšších oddělení svazky snášel nebo tam přerovnával. Jindy, když páter Matyáš se zabral do studia, Frantík jako duch kolem přecházel, přehlížeje sobě hřbety knih nebo stanuv prohlížel si malbu na stropě. Někdy páter Matyáš také něco pro něj zajímavého vytáhl, a tu studentík, usednuv někde v koutku, zabral se do knihy.
Vždycky se mu tolik líbilo v bibliothece. Bylo tu hluboké, posvátné ticho jako v kostele, ani hlásek sem nepronikl; všecka ta prostora plná knih úctu budila a krásnou Františkovi připadala, když sem pronikly paprsky sluneční a v nich se vyjasnila na stropě malba živých barev.
Než jako v ráji rostl strom ovoce zapověděného, tak i klášterská bibliotheka měla své místečko, před kterým páter Matyáš studentíka nejednou varoval, a studentík zase nepozorován nejednou zvědavě zraky své obracel k tomu místu na konci bibliotheky, kdež příhrada měla dvířka a řetízek s kladkou i nápis navrchu: Libri prohibiti.
Libri prohibiti – knihy zapověděné! Kolikráte se studentíkovy oči po tom nápisu obrátily, kolikráte si pomyslil, jaké to asi jsou ty knihy zapověděné a co v nich? Jsou-li snad takové, jako u nich doma brali tajným nekatholíkům a jako také starému Žalmanovi?
Zpočátku si po tom zapověděném ovoci netroufal ani se otázati; když tak posléze učinil, zabručel páter Matyáš, aby si všímal jiných věcí, tam že je samý jed pro něj, však že má dost jiného co čisti. A věru měl, neboť bibliothekář k němu nebyl nikterak skoupým, půjčuje mu knihu po knize. Četl je a zrovna hltal, na podzim a v zimě v jizbě nebo u pátera Matyáše, na jaře a v létě nejvíce v klášterské zahradě. Co druzí choralisté šli za svou zábavou nebo na procházku, Frantík seděl v odlehlém koutku zahradním na kamenné lavičce pod starým ořechem nebo ležel na trávníku pod bezovým hustým keřem a četl a četl, jsa ze světa, na nic nedbaje. Tam také zhltal celou kroniku Hájkovu, jež otevřela mu nový svět a byla jedna z knih, které se mu nejvíce líbily a na něj účinkovaly. Kromě ní přečetl českých tuze málo, poněvadž mu jich páter Matyáš málo dával; mělť ho především ke spisům latinským.
Tak uběhla mladému Věkovi čtyři léta v klášteře, jedno jako druhé, každé stejně prací a povinnostmi, zábavou a oddechem. Každého roku bylo těšení na prázdniny, každého smutné s domovem loučení. Zatím mladý choralista utvrdil se v němčině a v latině, takže spisy německé a ještě více latinské čítával beze všech obtíží. I na sv. Augustina se odvážil, když mu ho páter Matyáš vydal. Mnohému ovšem nerozuměl, ale byl z těch čtenářů, kteří vydrží u knihy, i když jí málo rozumějí. Však bez užitku to zcela přece nebylo.
Ale čím více četl, tím častěji obracel zraky své po onom oddělení s nápisem Libri prohibiti, touže se alespoň podívati na jejich hřbety, aby zvěděl, jakých jsou titulů. Eva se dala svésti hadem, mladý student pak příležitostí. Bylo jednou odpoledne počátkem měsíce června, kdy meškal s páterem Matyášem v bibliothece. Byli tam už chvíli; pojednou přišel Růžička pro bibliothekáře, že si pan převor přeje s ním promluviti. Mladý Věk osaměl. Ihned nechal knihy, u které seděl, a vstav zamířil bezděky k záhadnému oddělení. Hleděl na nápis, uvažoval. Pudilo ho, aby vzal žebříček, aby tam vylezl a se podíval. Cítil, jak mu krev stoupá do hlavy, jak se červená. Plaše se ohlédl bibliothekou. Nikde ani hnutí. Maně pak skočil ke dveřím a podíval se ven, do chodby; nikdo. Pak pootevřené dveře zavřel a již ani nevěda měl žebříček v rukou. Nežli ho přiklonil, opět se zarazil, váhal a naslouchal. Srdce mu bilo živěji. Ale již byl přemožen. Vylezl kus, opět se zastavil, naslouchal, pak pojednou nápadně rychle nahoru dolezl. Kladka tu visela, ale rezivá, nezavřená. – Řetízek vytrhl z háku, vysoká dvířka se otevřela, a tu hle, to byly ony
libri prohibiti– velké, malé, hrubé, tenké, jako všechny jiné, jenže většinou značně staré a namnoze bez nápisu na hřbetu. Na zevrubné prohlížení pro strach nezbývalo času. Jedna, větší ostatních, padla mu zrovna do očí, a to svým nápisem: Novum Testamentum. Chtěl se podívati, co by to bylo, než obávaje se, že by vytahováním a rozevíráním knihy tak hrubé mnoho času potřeboval, nechal ji a sáhl po menší.Ale vtom jako by něco zahřmotilo. Tak se mu v rozčilení zdálo. Trhl sebou a knížku tu, již měl v ruce, chvatně vstrčiv do kapsy, obratně přivřel dvířka, řetízek přes ně zahákoval a po žebříku jen sjel. A dobře udělal. Sotvaže jej na místo postavil, vrátil se bibliothekář, jemuž pak bylo až nápadno, že František dnes tak záhy odchází. Ten však letěl do zahrady a tam, skrčiv se na kamennou omšenou lavičku pod starým ořechem, vytáhl z kapsy knížku a pln nedočkavosti ji otevřel.
Centrum Securitatis, to jest: Hlubina bezpečnosti, četl a níže po vysvětlení toho nadpisu: Prací Jana Amosa Komenského.
Mladý Věk byl náramně překvapen. V ten okamžik mihla se mu sednička jejich doma, ozářená zapadajícím sluncem, viděl sebe u matčina prádelníku vykládaného, na němž stála pěkná police za sklem a za ním všecko nejlepší nádobí matčino, viděl se, jak se přehrabává v zásuvce, jež byla vždycky zavřena, a jak tam našel v šátku zabalenou starou knihu usmolených rohů, v ní dva uschlé věnečky z rozmarýny a vetchý list muškátový. A ta kniha ve starobylé otřené vazbě tmavohnědé kůže měla na titulním listu totéž jméno, také tam stálo: Prací Jana Amosa Komenského. Byla však hrubší a titulu asi jiného, neboť se na tento Centrum Securitatis nepamatoval. A mihlo se mu také, jak tenkráte ho matka překvapila, sama se nějak leknuvši, a jak mu odvětila, když se tázal, jaká je to knížka:
Tu mám po dědečkovi na památku. Je to tuze krásná kniha –Matka tu knihu chválila a tato zde, od téhož autora, je mezi zapověděnými! Ovšem dědeček matčin byl snad tak jako starý Žalman, alespoň bývali zadobře.
Obrátiv titulní list, nad kterýmž se takto zamyslil, četl úvodní verše:
Svět se točí vůkol, vůkol v světě všecko se valí
vzhůru, dolů, sem tam v něm všady všecko chodí…
O blaze, kdož v centrum věčném usadí se!
Na věčnosti v srdci Božím, svému srdci nalezne pokoj.Mladý student tušil, že to jsou disticha. Česká disticha! Jakživ žádných nečetl, ani neslyšel. Zkoušel je skandovati, a šlo to, ač ne bez nesnází. Měl z toho radost. Jako verše se mu líbily, líbila se mu i knížka, vážná a zbožná. Jen kus jí přečetl a již se přidával k matce, že měla jistě pravdu, mluvíc o tamté knížce po dědovi, neboť o této bylo lze zrovna tak říci. –
Četl ve svém zákoutí, až blížící se kroky ho vyrušily. Knížku chvatně schoval pod kabát, doma do postele, ráno pak opět pod kabát. Toho dne ji přečetl a nyní jen na to pomýšlel, jak by ji zase odvedl a – jinou si vypůjčil. Nyní, když už byl takto odhodlán, našel si již spíše příležitost. Podruhé vytáhl si Novum Testamentum, pro které si však uchystal koutek v bibliothece samé, aby je tu mohl kradí čísti. Jak užasl, když knihu otevřev (byla také česká) shledal v ní všecko to, co čítali v kostele v evangeliích a epištolách. Což si tu hlavy nalámal, proč vřadili je mezi zapověděné!
Pak opět vytáhl si menší knížku. Když se na její titul podíval, zaradoval se, jako by se s dobrým kamarádem sešel, jako by uslyšel pozdravení z domova od maminky. Praxis Pietatis, to jest O cvičení se v pobožnosti pravé. Knížka milostná, kterak by křesťanský člověk atd. Ano, to jest ona! A tu také: Prací Jana Amosa Komenského. Takovou knížku, zrovna takovou měla maminka po dědečkovi. Tenkráte on, František, jsa ještě chlapcem, více si jí nevšiml, ale nyní byl na ni tím žádostivější. Četl ji zase v odlehlém, tichém zákoutí klášterské zahrady. A přečetl ji, ano, ač to byla kniha velice vážná. Byltě František už z domova k pobožnosti veden, tu v klášteře ho v ní utvrdili. Nikdy nečetl lehounkých spisů, pro pouhou zábavu skládaných. Jeho nejzábavnější knihy byla díla dějepisná. Jinak uvykl zabývati se čtením vážným. Tak vydržel i u tohoto čtení a čím dále četl, tím více souhlasil s matkou, že to je krásná kniha, a divil se, proč ji zapověděli.
Když pak došel na samý konec, byl až dojat. Nevěděl, jak se stalo. Snad místo samo v knize, milé mu také kvůli matce a jejímu dědu, tak účinkovalo, snad také okolnosti. Bylo krásného červnového dne, po slunce západu, kdy zahradou ještě proudilo ve vrcholech stromů zlaté světlo. Vzduch byl lahodný, pln vůně. Tiše, velebně zhasínal letní den, a v tu chvíli náhodou četl:
Dnešní den nedávničko teď nastával nám a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam se poděl dne tohoto čas ten, kterýž se ukázal, byl a minul, a navěky se nevrátí více? Dejž, milý Pane Bože, ať umíme počítati kratičké dny naše na světě, a moudře sobě počínáme vidouce, an tu místa k přebývání není; časové sami k terminu věčnosti ustavičně nás podávají. Čím jsem se prohřešil dnes, Pane Bože můj, uveď to, prosím, v zapomenutí věčné, ať to mně ani tobě na věky na paměť nepřichází. A když večer života mého přijde, zamlouvám sobě, Pane Bože můj, u tebe skrýši, v níž bych až do veselého z mrtvých vstání bezpečně odpočinouti mohl. A potom v slávu přijmeš mne.Ruka držící knihu poklesla do klína. Hluboký povzdech zachvěl se bezděky na rtech mladého studenta. Pohnutí zračilo se mu ve vyjasněné tváři i v očích, hledících před se zahradou, stopenou v kráse a poslední záři letního podvečera.
Snad jste mi odpustili delší, sváteční motto, a jistě jste poznali, že je to ukázka z prvního dílu románu F. L. Věk od Aloise Jiráska. Román jsem četl někdy uprostřed svých vlastních gymnasiálních studií, tedy před více než třiceti lety, a tato pasáž mi utkvěla v paměti, neboť byla v oné době velmi aktuální, ba podvratná: tehdejší státní moc zakazovala nejen všechnu literaturu duchovní, ale na indexu, jak se v oněch dobách říkávalo, byla i díla spisovatelů-emigrantů a těch, kteří v době tzv. Pražského jara vystoupili proti stalinskému křídlu komunistické strany, podepsali výzvu Dva tisíce slov a svůj podpis následně neodvolali, a z autorů zahraničních každý s výjimkou spisovatelů a básníků tzv. pokrokových a levicových, arci nikoli těch, kteří odsoudili ruskou invasi.
Těžko uvěřit, že pouhé čtvrtstoletí od změny poměrů stačilo k tomu, že máme znovu ineditní literaturu, libri prohibiti, neboli, chcete-li, samizdat, a že i dnes se konají politické procesy s vydavateli zakázaných knih. A ještě těžší je akceptovat, nakolik lidé zlhostejněli a jak málo veřejné podpory se dostalo třeba souzeným vydavatelům projevů Adolfa Hitlera: nikoli proto, že by bylo nutno s Hitlerovými názory souhlasit, ale že je důležité, aby si každý mohl jeho projevy svobodně přečíst a utvořit si na ně vlastní názor.
Jestliže mladému Františkovi odpírali díla protestantská, dnešní čtenář je na tom hůř: zakázány jsou knihy nacistické, rasistické, popíračské, revisionistické, antisemitské a není daleko doba, kdy si s osobní svobodou bude zahrávat každý, kdo se odváží napsat a vydat text protievropský nebo protiimigrantský.
Komunisté bedlivě hlídali cyklostyly, xeroxy a další tehdejší rozmnožovací techniku, a vydavatelé prohibit byli tak odkázáni na psací stroje a úmorné ruční přepisování všech textů přes průklepový papír. My jsme na tom o něco lépe, máme Internet, dosud téměř zcela svobodný, a proto využíváme příležitost a otevíráme internetové vydavatelství, nazvané příznačně Libri prohibiti. V něm budou vycházet díla, za které autoři a vydavatelé jsou nebo mohou být trestně stíháni – přirozeně pokud nám ke zveřejnění pod svobodnou licencí poskytnou možnost.
Jako první zanedlouho přineseme v této edici tři knihy Adama B. Bartoše, jenž se rozhodl svá díla uvolnit do veřejné domény.
Je možné, že policie server zabaví, tak jako se pokusila zbavit A. B. Bartoše autorských práv, proto stahujte a sdílejte, dokud budete moci.
Komentáře
Asi proto použiji zvláštní jednoúčelový server, např. bych mohl koupit nějaký hodně starý a opočítaný, značka minimální životnost 1 měsíc.
Je naivní si myslet, že na vydávání knih v Česku někdo zbohatne. Aby zisk z vydání knihy stál za zmínku, muselo by se jednat o vyprodané náklady v řádu desítek tisíců exemplářů. Cz-knižní trh je velmi mizerně nastaven. Týdně vychází kolem 60 titulů (na milion obyvatel více titulů než v Německu), knihkupci v této záplavě mnohdy nevědí, co si objednat a co vlastně prodávají. Knižní velkosklady společně s knihkupci mají marži 50 % ! Tj. polovinu knih poskytne vydavatel zadarmo! Pokud vydavatelství prodává samo knihu v internetu, prodá jich zase málo. Vražedná cenová politika velkoskladů umožňuje knihkupectvím nabízet knihy až třetinu pod nominální cenou. Pro porovnání Německo: Knihkupci dostanou každý 12. výtisk zdarma, cena knihy je pevná pro všechny.
Nepopírám, nicméně nejde tu o "zbohatnutí", spíše o přežívání, živobytí. Guidemedia tak položili na lopatky.
Navíc Bartoš je právě ten případ, kdy si vydavatel prodával své knihy sám na internetu.
Neocon
Nevím, vy snad ano?! Dle mě je zkrátka tato situace analogická s případem Guidemedia, kterou soudní tahanice de facto zničily. Je to můj názor, nicméně na rozdíl od vašeho rýpnutí je alespoň něčím podložen.
Zablokování kont třeba u guidemedia neznamená, že se firma de facto položí.
Výrobní cena knihy budiž dejme tomu 300 CZK: tisk 130 CZK/ks, layout a grafický design: 15 000, korektura 30 000, autorský honorář 10-12,5 % z prodejní ceny nákladu, překladatel není také levný. Tak a teď si spočítejte, kolik musíte prodat knih, aby Vás to uživilo! A ze zisku zaplatit ještě daň a sociální pojištění. Skladování knih také není zdarma.
Bartos, je-li muj odhad spravny, prodal za rok ks knih, slovy kusy, nikoliv desitky, ci stovky knih, cili v jeho pripade o zivobyti nemuze byt ani rec a jak spravne podotyka p. Krystlik-stejne vam z jedne knihy v podstate nic nezbyde, pokud jich neprodate desitky tisic...
Cili situace ABB s G-Media je vsechno mozne, jen ne analogicka.
Neocon
Dnes to dělám stylem, že grafiku si udělám sám, korekturu si udělám sám, sazbu si udělám sám - a tiskárna dostane pouze PDF, na kterém má pod trestem smrti zakázáno dělat jakékoli úpravy. - Pak jsou náklady podstatně níže, a výsledek je zhusta mnohem kvalitnější, než když to strčím profesionálním firmám.
Nicméně svou první knihu jsem vydal přes Computer Press, podle smlouvy jsem měl cca pouhých 10 Kč z prodaného výtisku, a řadu let se jich prodávalo cca 1500 ks ročně - a po několika letech se udělal ještě dotisk pro značný zájem.
2. odstavcem reaguji na pana Krystlíka, protože Adam B. Bartoš se živil nějaký čas v DTP studiu podle jeho internetového životopisu, tudíž to bude dělat podobně jako já. A vaše náklady pro něho tedy neplatí.
3. odstavcem odpovídám Neoconovi, že i stokoruny na účtu může znamenat klidně desítky až stovky prodaných kusů.
Dnes vím, že v ČR není problém vydělávat vydáváním knih. Je pravdou, že se to nesmí dělat s opuletními náklady ála pan Krystlík; ani svěřovat velkým vydavatelům.
Největší problém je, jak knihu prodávat. Knihkupectví vám knihu nevezmou, pokud to neprotlačíte přes velkoobchody, a ti přirazí cenu, že kniha je neprodejná. Knihkupci nemají zájem aktivně prodávat zajímavé knihy - ti prostě jen suše objednají přes velkoobchod a v klidu pijí kávu bez stresu.
Chcete-li tedy v ČR prodávat knihu, je problém, jakým kanálem ji prodávat. Nejlogičtější stát se vlastním vydavatelem. A většinou vám nezbude nic jiného, než ji prodávat na internetu či vlastních akcích.
Svou poslední knihu z knihkupectví jsem koupil asi před 15 lety, od té doby jsem všechny knihy koupil skrze internet či skrze nějakou přednášku. Knihkupectví prodávají víceméně brak - jedou na jistotu a klid.
Miloslav Ponkrác
Vím, že když se téměř vyprodá 1200kusový náklad knihy, létají ve vydavatelství někdy i doslova zátky od šampaňského, protože kniha se pokládá nákladem i prodejem za úspěšnou. Jsou výjimky. Například knihy Viewegha nebo některé populárně naučné publikace mají vyšší náklady.
www.libpro.cz
zde a zde.
Proti nemu je Vandas charismaticky, britky a sympaticky mladik-nikoho lepsiho, nez ABB s jeho historii, jim osud/Buh nemohl prihrat.
Ti jsou kazde rano Bohu vdecni, ze to nevzal do ruky nekdo normalni, treba nejaky Filip V., syn znameho hudebnika. I kdyby byl slepy a hluchy, tak by dostal v situaci, jaka v EU ted je, 5% a vyse.
Jinak je samozrejme ubohost nekoho stihat kvuli kniham.
Neocon
Na "extremistické" sceně se už řadu let hraje o to, zda se objeví leader, který sice bude tvrdému jádru připadat změkčile, ale posbírá protestní hlasy, tedy zhruba to samé, co opakovaně dokázala v Rakousku FPÖ. Češi nejsou Slováci, kteří si zvolili hard-line nacionálního socialistu Kotlebu, jejich mentalita je té rakouské mnohem bližší, potřebují kultivovanější obal.
Vandas takovým typem vůdce nikdy nebude, protože mu chybí potřebný intelekt, jímž nemůže oslňovat tak jako kdysi Sládek, a jeho charisma kandelábru ho diskvalifikuje tuplem. Je a zůstane Vůdcem pro kruh věrných, dokud z politiky neodejde. A kolem něj jsou lidé, které si vybral sám, tedy ještě slabší politici než on; ti, kteří byli lepší, (Šlégrová, Kotáb…) ze strany vyhnal.
Bartoš má daleko lepší šance, ale zatím se teprve začíná politické řemeslo učit. Kotlebovi toto učení trvalo cca sedm let, takže uvidíme kolem r. 2020.
Myslím si, že dobře zhodnotit šance dokáže jen domorodec, a to ještě pokud se oprostí od mnoha emocí. Z USA to není dost dobře možné vyhodnotit.
Kromě toho do situace vsutpuje náhoda a duch doby - který může poměrně dobře přinést překvapení. Současná nová tvář v politice potřebuje velice dobré strategické myšlení a talent. Plus nezmeškat správnou chvíli. Má proto sobě dravce, a je vinen už tím, že potenciálně ohrožuje současné volební strany.
Nicméně tipl bych si, že rozhodující budou roky 2020. A pak 2022-2023, což už minimálně 10 let píši, že to budou roky rozpadu Evropské Unie a přechodu na zcela jinou situaci a režim v ČR i Evropě.
Miloslav Ponkrác
Jak jsem Vam psal minule a predminule-muzete mit jakekoliv destruktivni budouci scenare, ale dokud, a opakuji dokud, se lide v EU a hlavne v CR budou mit lepe, nez kdykoliv predtim v dejinach Planety, coz se prokazatelne maji, bez ohledu na to, co rikaji na Nove, ci pisi v Blesku, tak lide, jako je Bartos, Konvicka a i bohuzel Dr. Sladek budou dostavat ve Volbach svych 0.14-0.16%.
Coz je fakt a realita, kterou v ucte, pane Ponkrac, tezko okecate.
Neocon
Pro me byl vzdy vzdelany, inteligentni, sectely, charismaticky, dobre vypadajici chlap s tahem na branku, z dobre prazske rodiny, cely zivot se snazil pracovat, ci alespon podnikat, a kdyz pomineme jeho obcasene vykyvy, (jako ze vegan, ochrana zvirat, zadost na Iran Ambasade jit bojovat po boku Cmoudu atd.), tak 27 let (!) rika a mysli si to same.
Muzete si to same, nebo alespon neco z toho, si rici o ABB?
Neocon
Je to už podruhé, co nesmyslně píšete, že jste zhodnotil šance ABB přesněji než já. Na to je jednoduchá odpověď, dejte odkaz na příspěvěk, kde jste o vyšetřování ABB psal.
Vy i pan Pecina hodnotíte osobnosti lidí a jejich šance ve volbách pouze podle toho, jako kdyby tito lidé žili ve vzduchoprázdnu - neexistovala kolem nich společnost, nikdo na ně nereagoval, současný establishment si jich nevšímá, atd.
Naopak, minimálně 50 % úspěchu nové tváře ve volbách je vůbec se k těm volbám dostat - obratně vykličkovat mezi policejními, soudními, mediálními a dalšími obviněními. Zároveň šikovně vykličkovat mezi mediálními očerňováními - především na to vyhrazených a současné elitě sloužícím médiím jako je Respekt nebo Reflex, což jsou neocenitelná média, která jako první ukazují, co se establishment pokusí zavést či ostřelit, či jakou manipulaci či dezinformace hodlají zavést mezi občany.
Vaše osobnost je nepodstatná, pokud se třeba necháte blbě sestřelit skrze Respekt jako Okamura přes přezdívku Pitomio.
Věci se nedějí náhodou.
Miloslav Ponkrác
Psal jsem Vam tu, pred volbami, ze Bartos dostane vzhledem k tomu, ze: a) tvrde jadro ho nenavidi za jeho historii, tudiz ho nebudou volit, pak ze b) lide jako ja, co nezapominaji, ho taktez volit nebudou a pak ze je za c)i skupina obcanu, tzv. protestni hlasy, kteri by ho treba i volili, ale odpozuje je jeho antisemiticka retorika+skladani kandidatek na izerat+dost podivni typci na kandidatkach.
Tohle jsem tu napsal, a doplnil jsem to tim, ze tudiz nevidim zadnou moznost na jeho uspech ( za uspech povazuji alespon prekroceni hranice pro st.prispevek za hlasy), a ze tedy NEvidim zadne lidi, kteri by ho volili, ani v pravo, ani vlevo.
Pravdu jsem mel, nadevsi pochybnost, ja. O trestnim stihani, naprosto automaticke veci, tu nebyla rec a kdyby byla, pane Ponkrac, nikdy bych ji nezpochybnil.
Neocon
Rozhodně se Vávra už cca 15 let politického života téměř neúčastní, i když je paradoxně dodnes stíhán za to, že měl v r. 2008 vylepoval nálepky Národního odporu. Osobně si umím představit, jak byl znechucen stykem s pologramotnými policajty-blby typu Jiří Kopečný nebo bolševickými soudci jako Bártová, která nálepky původně soudila, a realisuje se jinde a jinak než v pravicové politice.
Mozna se pletu, ale myslim a plati, co jsem napsal v predchozim, ze kdyby to vzal do ruky FV, skoncili by takovety zabomysi valky vc. zakladani dalsich a dalsich odnozi, prestali se pouzivat obehrane pisnicky ala ND-"uspeli jsme, ale byly zfalsovany hlasy", nebo "prezil jsem pokus o puc " apod. BS, udelal se jeden subjekt, ze neni varianta neuspet ve volbach do PSP CR.
Neocon
Take jste zapomel na to mnozstvi lidi-nevolice. Treba moji rodice posl.volby nevolili, prestoze od 89 volili vzdy ODS a to bez prestavky, i kdyz byli 200 km za Prahou na chalupe, proste Volby byl pro ne svatek. Posledni volby vsak zustali doma-nebylo koho.
Takze verim, ze kdyby nekdo vytahnul hlavni tema exekuce (900 tisic rodin/potencialnich, skoro jistych volicu) + rozumna ekonomika, neco jako 15% vse, ala Vlasta Tlusty, ( aby lide nemeli strach, ze o svuj zivotni standard prijdou) plus seriozni protiimigracni politika bez kecu typu "zabit je vsechny, upalit je vsechny, vsichni pachaji kriminalitu, nechat je utopit v mori" , bez nejakeho prani Bilych Vanoc, tak se tu nebudeme bavit o 200 tis.volicich.
Takze verim, ze kdyby "nejaky FV", komu se da verit s trochou charismatu si tohle vzal za sve, tak ze v CR je potencial obrovsky.
Neocon
Coz se stalo take Okamurovi, ale ten to kupodivu alespon doposud ustal.
Neocon
- jste první mě známý člověk, který přečetl F.L.Věka. To vyžaduje odvahu a neuvěřitelnou trpělivost. Mě stačila půlka prvního dílu... nadosmrti.
- ten záměr je ještě lepší, těším se.
cnemo
Ukázka je ale opravdu krásná. Já tu tedy mám také něco pro všechny mašíbly:
Každý čtvrtek posílá Corbyn jednoho ze svých poradců do řetězce WHSmith, aby mu koupil výtisk magazínu o železnicích. A nejšťastnějšího jsem ho během výpravy do Prahy viděl, když mu přišla textovka od nějakého labouristického radního, který je strojvedoucím a nabídl Corbynovi, že ho sveze v lokomotivě. „Koukni na to, koukni na to!“ ukazoval zprávu Milneovi hned, jak mu přišla. Oděn v černém obleku, tmavém roláku, usrkávaje dvojité espresso, Milne se s porozuměním pousmál.
RSS kanál komentářů k tomuto článku