Autorem blogu je 
Ústavní soud dnes vyhlášeným nálezem setrval na své předchozí rozhodovací praxi a zamítl i druhou ústavní stížnost ve věci transparentu Národní odpor.
Čtvrtý senát ÚS se tak přihlásil k doktrině bojující demokracie, když ústy soudce zpravodaje Miloslava Výborného uvedl: Garance základních práv nelze zaměňovat za slabost demokracie či za její neschopnost bránit se. Demokracie, která by zcela odmítla používat proti svým odpůrcům státní moc, otevřela by brány nejen anarchii, ale také totalitě.
Ano: svoboda projevu budiž, proč ne, ale nepřehánět a rozhodně ji nepřiznat těm, s nimiž nesouhlasíme.
Aktualisováno.
Nález byl zveřejněn.
Jeho obsah, jenž je fakticky manifestem bránící se demokracie (§§ 24–30), mne naplňuje děsem, zvlášť v části, kde ÚS neuvěřitelně ideologickým jazykem ztotožňuje nekonformní názory a (blíže neurčené) zlo
(§ 26). Naivně jsem se domníval, že pojímat demokratický politický proces jako boj dobra se zlem je něco, co má místo na předvolebním meetingu populistů, případně militantních náboženských radikálů, leč zmýlil jsem se.
Domnívám se, že dnešní den byl velkou porážkou demokracie a českým občanům byl státní mocí odňat další významný díl jejich politických práv.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavní soud se nezastal svobody projevu
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Naše případy
- Počet zobrazení: 5319
Komentáře
Taky by mě zajímalo, jak by ÚS obhájil, že bojující demokracie si z neprátel demokracie selektivně vybere jen některé (neonazi) a ostatní blahosklonně toleruje (komunisté).
Obsahově je ten nález něco příšerného. ÚS vyhlásil válku lidským právům. Klíčové jsou §§ 42 a 43.
Argumentace je opravdu rázná: na kohokoli "demokracie" ukáže jako na svého nepřítele, pozbývá veškerých svých politických práv.
Nikoliv. V § 43 se tvrdí, že když někdo drží ceduli Národní odpor, tak tím propaguje zakázané hnutí, ergo je to excess z jeho svobody projevu.
To má přímý důsledek pro Šlégrovou: Pokud řekla: „národní socialism“, tak tím myslela NSDAP, tedy propagovala zakázané hnutí.
organizaci předmětného shromáždění, na němž bylo propagováno a oslavováno hnutí „Národní
odpor“.
Myslím, že svolavatel shromáždění nebyl ani obviněn, ale rozhodně ne souzen a odsouzen, na rozdíl od T.P., který působil pouze jako „zástupce svolavatele“. Ačkoliv se svolavatel nepochybně „podílel na přípravě a organizaci předmětného shromáždění“ minimálně stejnou měrou jako zástupce, jediný rozdíl je v tom, že pro PČR nebyl zájmovou osobou určenou k „likvidaci vězením“. Takže dva svolavatelé téhož shromáždění, kteří dělají přesně totéž, přičemž o jednoho se OČTR vůbec nezajímají, zatímco druhý si dva roky posedí. Víc není k motivům celého trestního řízení potřeba dodávat.
Právo menšiny na vyjádření jejího politického postoje nesmí být zaměňováno za právo libovolnými prostředky hlásat zlo.
Zajímavé, že v USA není toto právo justičními orgány nijak zpochybňováno – a světe div se, tamní demokratický systém se doposud nezhroutil, ani nebyl svržen „zastánci zla“.
Bylo by zajímavé zkusit Štrasburk.
J. Janečka
To jste nepochopil procesní diskurs. Když si něco dám na transparent, pak to propaguji, z definice. Ale šlo o to, že se N.o. nemůže stát den ze dne neonacistickou organisací, aniž by se o tom osoby, které s takovým transparentem někam vyjdou, měly možnost dozvědět.
Obhajoba Kláry Slámové, a rovněž formulace ústavní stížnosti, byla ovšem zaměřena tím směrem, že N.o. 1. vlastně neexistuje; a 2. nebyl propagován. Což je obojí neudržitelné a ÚS to v §§ 42–43 správně odmítl.
Můj přístup byl napadnout subjektivní stránku ve vazbě na seznatelnost práva, ale jak je zřejmé z Holländerova usnesení, ani tudy cesta nevedla.
Je kuriosní, že ani jedna ústavní stížnost neakcentuje zásah do práva na svobodu projevu, u vědomí zjevné marnosti snažit se něco takového u českého ÚS prosadit.
Vidím, že jste justiční revolucionář. To, co navrhujete, bych nepřál ani těm nejhorším soudcům a státním zástupcům
Fakt ale je, že 2/3 až 3/4 současných soudců jsou trvale nezpůsobilé stát se soudci v demokratické zemi. Bohužel, stejnou možnost jako Němci po znovusjednocení, kteří komunistické soudce prostě nahradili normálními, nemáme, takže se bude muset hledat jiné řešení. Cesta generační obměny ale selhala, fatálně.
Ale šlo o to, že se N.o. nemůže stát den ze dne neonacistickou organisací, aniž by se o tom osoby, které s takovým transparentem někam vyjdou, měly možnost dozvědět.
To je pravda, ale to se v tom řízení zjevně neřešilo.
Můj přístup byl napadnout subjektivní stránku ve vazbě na seznatelnost práva, ale jak je zřejmé z Holländerova usnesení, ani tudy cesta nevedla.
Tím myslíte toto?
Je kuriosní, že ani jedna ústavní stížnost neakcentuje zásah do práva na svobodu projevu, u vědomí zjevné marnosti snažit se něco takového u českého ÚS prosadit.
To není kuriosní, to je ostudná chyba. Byl jsem z toho zděšen, když jsem odkaz na svobodu projevu v § 1 nenašel. Myslel jsem, že je to nějaká chyba ÚS, ale zjevně nebyla.
RSS kanál komentářů k tomuto článku