První přímá presidentská volba nebyla hvězdnou hodinou české justice, od tolerance k vadám volebního zákona a následné odstranění ambiciosního populisty Tomio Okamury, tehdy v rozpuku politických sil a obliby, přes benevolenci k Zemanovým teamem objednaným velkoformátovým difamačním inserátům po korupční koncovku, povýšení Vojtěcha Šimíčka mezi ústavní soudce; posledně jmenovaný ze sebe může dělat velkou osobnost českého práva snad na universitě před čerstvě postpubescentními studentkami, ale platí pro něj to, co říkám ve vztahu k soudcům-bývalým členům komunistické strany: morální integritu má člověk jen jednu a pokud o ni přijde, zůstává nečestným navždy. Na toto thema jsou ostatně napsány celé knihy, příkladmo Lord Jim od Josepha Conrada.
Zdánlivě uzavřenou kapitolu justičních dějin překvapivě otevřelo usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto, že organisátoři petice k místnímu referendu o odsunu tamního hlavního nádraží shromáždili dostatek podpisů a petice byla Onderkovým vedením města svévolně vyhodnocena jako nedostatečná. Protože obstrukce zabránila konání referenda současně s volbami, je judikát spíše jen akademický – v jiném termínu nelze reálně předpokládat dostatečnou účast oprávněných voličů – avšak je dobře porovnat si to, co konstatoval krajský soud, s někdejším rozhodnutím Šimíčkem vedeného volebního senátu Nejvyššího správního soudu u Tomio Okamury.
Tehdy se nechtělo, a proto se soud spokojil se zcela povrchním posouzením správnosti vyřazovaných podpisových záznamů. Nyní se chtělo, a soud odhalil celou řadu nápaditých
technik, jimiž Onderkovi lidé stlačili počet petentů pod požadované minimum: petent zapsal své jméno jako ALEXANDR, avšak skutečně se jmenuje ALEXANDER, magistrát přečetl CEHNALOVÁ a petentka SEHNALOVÁ měla smůlu, petent MARČÁK zapsal K ve svém jméně dvěma neprotínajícími se tahy a hned byl z něj v očích úředníka neexistující občan MARČÁIL, petent změnil trvalé bydliště a v době kontroly petičních archů již byl evidován jinde než v den podpisu atd. atp. – přečtěte si to v usnesení podrobně sami.
Jestliže bychom podobným způsobem zkontrolovali petiční archy, které předložili Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý, je dost možné, že výsledek by byl jiný a ve druhém kole volby by se byl neutkal Miloš Zeman se Schwarzenbergem, nýbrž právě s Okamurou, jenž, pokud je mi známo, dodnes marně usiluje, aby ho vnitro k jeho vlastním petičním archům aspoň dodatečně pustilo.
Jak však uvedeno shora, referendum se stejně společně s volbami konat nemohlo. Tím vyvstává otázka imanentního nedostatku správního práva, jež neposkytuje v řadě případů dostatečnou ochranu před úřednickou svévolí. Šesti- a vícekolová informační bitva, jakou známe z Karlových Varů, ze Zlína nebo z Boru u Tachova, začasté vede k tomu, že informace se v mezidobí stanou pro žadatele bezcennými. Ten, kdo je odpíral, je přitom prostředky správního práva nepostižitelný, a zbývá naděje, že ho pro zneužití pravomoci začne stíhat policie, což je eventualita svou pravděpodobností blízká možnosti, že dnes večer proběhne zatmění Měsíce (případně, abychom byli styloví, že V. Šimíček přizná, že si počínal nečestně, a resignuje). Nic se pochopitelně nestane ani brněnským úředníkům: jen měli jiný právní názor na přezkoumání správnosti podpisového záznamu než soud, a ještě při tom udělají na organisátory referenda dlouhý nos.
Jak říká Miroslav Macek, jediným řešením je zřejmě defenestrace, již arci platné právo jako prostředek procesní obrany nepřipouští.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Když se chce
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Volby
- Počet zobrazení: 2662
Komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku