Ke stanovisku Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10, o kterém jsme už psali, byl na NALUSu zveřejněn první disent, jehož autorem je soudce Jiří Nykodým [permalink doplním, jakmile si vzpomenu, jak ho u stanoviska sestrojit].

Stejně jako my poukazuje na nerovnost mezi dvěma ústavními stěžovateli, z nichž jeden měl to štěstí, že z jeho ústavní stížnosti vzešlo projednání derogačního návrhu, kdežto potenciálně identická ústavní stížnost druhého toto štěstí neměla a bude proto odmítnuta, přestože zásahy do ústavních práv obou stěžovatelů jsou absolutně rovnocenné.

Dovedeno do důsledků by mohla být rovnost nastolena tak, že na základě první ústavní stížnosti by bylo sice vadné ustanovení (ex nunc a pro futuro) zrušeno, ale ústavní stížnost by byla zamítnuta, aby nebyl příslušný šťastlivec neoprávněně zvýhodněn proti ostatním. To by teprve byla holländerovsko-musilovská parodie na ústavní soudnictví, jak se patří!

Pokud by byla vyhlášena soutěž o nejškodlivější judikát roku, soudím, že toto stanovisko by skončilo druhé, jen velmi těsně za rozsudkem NSS o rozpuštění Dělnické strany.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)