Má ještě smysl rozčilovat se nad úrovní soudců v této zemi? Znovu připomínat, že prestiž této profese je kdesi na úrovni metaře (a mnozí by ještě dodali, že metař aspoň dělá něco užitečného)? Patrně nemá, a je tím nepochopitelnější, proč byl šéf soudcovských quasiodborů Tomáš Lichovník navržen ústavním soudcem.
Leč neodbíhejme: jak referovala televise Nova, předseda sokolovského okresního soudu hájil svou soudkyni Ivanu Hovorkovou, která měla na chodbě soudní budovy urážet strany, těmito památnými slovy: Především musím zdůraznit, že doktorka Hovorková nikoho neurážela, nikomu nenadávala a už vůbec ne účastníkům. Výroky byly vyneseny neveřejně, v soukromí.
Jak dlouho ještě budeš zneužívat, Catilino, naší trpělivosti? Pomineme-li komický náboj výroku, který nemá daleko k onomu nadepsanému, nelze se nepozastavit nad neuvěřitelnou drzostí předsedy soudu, jenž v rozporu s ustanovením § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, nařizujícím soudci i v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce, tvrdí, že pokud snad nadávky účastníkům padly mimo jednání, vlastně se nic nestalo.
To je arci systémový problém a nezbývá mi než znovu zopakovat, co jsem napsal již několikrát: na rozdíl od zesnulého Vojtěcha Cepla st. jsem se vždy domníval, že soudcovská nezávislost má svou nepopiratelnou hodnotu, ale ta je jen relativní a musí být poměřována i dalšími měřítky, která společnost na justici klade. Je pěkné, že máme o něco nezávislejší soudce než např. Slováci nebo Rusové, ale je-li naše justice naplněna personálním substrátem kvality toaletářka, opilec nebo laciný con artist (což řka, patřím směrem k Litoměřicím, jejichž soud se stal přímo symbolem soudcovské korupce), je takové soudnictví pro kočku úplně stejně jako to slovenské nebo ruské.
Pochopí už konečně někdo, že autorita soudce vyvěrá primárně z jeho osobních a morálních kvalit, a že moudrá společnost o úroveň svých soudců dbá tak, že profese soudce tam nezaujímá na žebříčcích pollsterů nejnižší, ale nejvyšší příčky? Neodvolatelní, hloupí a arogantní soudci, to je, bohužel, pro zájem spravedlnosti smrtící cocktail.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Žádné peníze jsem neukradl, a ta částka taky nesouhlasí!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 7008
Komentáře
Jak se ten systém nadřazených brání zazmrdování?
Podílí se na tom několik faktorů.
Zaprvé tradice. Zde byla tato tradice přerušena dvakrát, poprvé po r. 1918, podruhé po r. 1948. Výsledkem, zejména arci té druhé čistky, je, že – snad mi odpustíte pregnantní jazyk – soudci se tradičně stávaly komunistické svině, které se jen transformovaly do sviní demokratických. Problém komunistických soudců je reálný a pro pověst i skutečnou kvalitu justice zničující.
Zadruhé osobnost soudce, který jinde bývá čast věřící a jako takový je přesvědčen, že nad jeho rozhodováním stojí jiný, vyšší soudce. Zdejší soudci byli vybíráni z řad "vědeckých atheistů" a podle toho jejich morální profil vypadá.
Zatřetí prestiž, což je ale i problém zpětné vazby: má-li soudce prestiž metaře, nelze očekávat, že se bude snažit si ji udržet. Faktem je, že v zemích, o kterých mluvíte, je pro soudce problémem, je-li jeho rozhodnutí odvolací instancí zrušeno, protože tím jeho prestiž klesla. A také se to sleduje. Zde je rušeno nebo měněno skoro 50 % všech odvoláním napadených rozhodnutí, a nikdo se nad tím nepozastaví.
Začtvrté nepotismus, rodinkaření. To je v české společnosti obecně méně palčivý problém než v jiných zemích, ale v justici rodinné klany stále vládnou. Setkal jsem se s případem, že (u KS-P) dcera-advokátka vyhrála pro svou klientku beznadějný spor jen proto, že u odvolacího soudu soudí její matka. V senátu, který rozhodoval, nebyla, takže o podjatost se nejednalo, dcerunka si to prostě jen uměla dobře zařídit.
To je vyborny postreh a toto pokladam za zakladni kamen vubec veskere lidske spolecnosti , nejen u soudcu.
Rozlisuji osobni viry od cirkvi a posledni roky jsem z osobnch zkusenosti dosla k zaveru, ze presvedceni o vyssi authorite nekde, byt v jine dimensi, temer zarucuje jedince se svedomim a myslenkovymi pochody, ktere u atheistu nenajdeme..
Donedavna na jihu US nemuseli byt voleni soudci ani pravniky. Rozhodovail spory podle sveho svedomi....
Naprostá pitomost, vyvrácená existencí inkvizice. Navíc církevní "spravedlnost" je v principu neslučitelná s lidskou, resp. humanistickou spravedlností - např. šaría.
Rozumný atheista nepotřebuje vyššího autoritu, ví, že zhovadilé chování se dříve nebo později obrátí proti vám mechanizmem zpětné vazby. Zástupy vašich nepřátel budou růst a při velkém počtu vás někdo z nich dostane, ať již to znamená cokoli. Osobně bych se bál spíše věřících soudců, víra je neslučitelná s logikou a v konečném důsledku i spravedlností. Viz 1. přikázání a jeho důsledky.
cnemo
Radovemu atheistovi chybi spravny uzas a uvedomeni, ze jeho inteligence je spojena s necim zivym , co nikdo nemuze spravne popsat, jen tusit a citit. .Lide kteri veri, nejsou pak tolik zpupni a jejich humannost je osobnejsi...
V Americe je mnoho cirkvi, ani jedna neni dokonala, ale vsechny maji ideal neceho nadlidskeho a perfektniho......Vzdyt uz i Vami litovani i americti indiani, bez jakekoli evropske influence, vycitili to "neco" a nazvali si to Manitou. Velky duch, co zije ve vsem zivem a preje vsem harmonii a pocit stesti.. Jinde je to treba Tao...
Vira dle kosmickych pravidel a zakonu je velice logicka...
1. Tradice byla přerušení i v Německu a Rakousku. V NDR dokonce vícekrát než u nás. Nebo oni vyměnili všechny dederácké soudce za bundesácké?
2. Věřící soudce je docela riziko. Přijde samozřejmě na to, čemu a jak věří, ale tohle bych za klad rozhodně takhle obecně nepovažoval.
3. Prestiž - tady se udělalo co se dalo. Jsou neodvolatelní, nezodpovídají se nikomu, jmenuje je president, plat slušný ... jen se chovají jako ksindl, a jejich prestiž odpovídá něčemu mezi exekutorem a poslancem.
4. Nepotismus si myslím, že kvete všude.
Jmenoval jste nešvary, ale pochybuji, že by tohle jinde tady nebylo. Chybí mi tam něco, nějaký mechanismus, který udržuje rozumný stav v oboru. Nebo v Británii poznají, kdo je neúplatný, čestný ... a tomu nasadí paruku? Napadl mě ještě institut poroty. U nás máme zase amatérského soudce z lidu.
Beru, že strašně moc dělá mentalita prostředí - "to se nedělá" je v konservativní společnosti silný imperativ, ale i tak bych rád věděl, jak to ve slušných zemích chodí. Např. v Norsku, jak se soudí takové ty multikulti případy.
Ano, je to tak, výměna soudců v zemích bývalé NDR byla podstatně rozsáhlejší než v Československu. Jejich výběrové komise nebyly jen formalitou jako tady. Najdu k tomu nějaká čísla.
Co nastalo po pádu Honeckerovy DDR?
Petr V
Mirek Vorlický
Víru bych p. Pecinovi nevyčítal, asi vím (cítím), jak to myslel: jednou mravný, (snad) vždy mravný, lhostejno, zda za pomoci veřejné či privátní víry.... (Osobně mám za to, že víra jako substance čistě vnitřní nemusí vyvěrat z oficialit, ale vrozeného a výchovou a vzděláním dosažené úrovně něčeho, co bych nazval svědomím.)
Jako se dnes mnohdy vyčítá EliOz diskontinuita (mnohde neprávem), ta byla kruciální po změně poměrů (změně?) v r. 1989 v oblasti soudcovské naprosto zapotřebí, ale uskutečněna bohužel nebyla. Stalo se pravidlem - nikoli výjimkou - změnit světonázor, a z toho pramení i "kvalita" soudcovského stavu. Proběhlo zde několik diskusí, kde se řešila otázka, zda členství v KSČ je pro činnost soudce určující či nikoli, a mám za to, že bez pochybností ano. Morální pevnost má kdokoli (včetně soudců) pouze jednou, a mnoho ze soudců zkouškou její pevnosti neprošlo. Pokud "soudím", mám (a musím) na sebe klást požadavky, mezi které patří i řada morálně-volních vlastností.
žádné větší vybočení oproti jiným srovnatelným profesím (lékaři, VŠ učitelé) v soudcovském stavu v ČR nepozoruji.
ona uváděná 50% neúspěšnost prvoinstančních rozhodnutí "paušalizaci" zcela jistě připouští. To, že soudní systém připouští svou (lidskou) omylnost a přezkum je proto jeho integrální součástí neznamená, že omyl se může stát normou.
Tady jde ale o něco trochu jiného a to je stavovská soudržnost až ve stadiu omerty. U lékařských profesí šlo o něco podobného a situace se dost výrazně změnila. U soudců ale dojde ke změně až tehdy, kdy přestanou být neodvolatelní. Za dnešní situace si málokterý právník dovolí ceknout, protože by šel proti celému kompaktnímu stavu. Jakmile se to ale změní, to se dozvíme historek.
RSS kanál komentářů k tomuto článku