Autorem blogu je 
Vzpomínáte si, jak skončil exekutor Karel z mého námětu na seriál? Jeden z inspirátorů seriálu, ten nejbrutálnější, nejbezohlednější, a proto nejúspěšnější a nejbohatší z českých exekutorů Tomáš Vrána ohlásil ukončení své živnosti za okolností, jež nemohou mého fiktivního exekutora Karla nepřipomenout.
Problém soudních exekutorů ukazuje dysfunkčnost práva v České republice v té nejplastičtější podobě. Problém není ani tak v exekučním řádu, ten je novelisován snad každé dva měsíce, jako v celkovém nastavení
systému.
Exekutoři, ačkoli vykonávají činnost, jaká je v právním státě vyhrazena soudům a kvasisoudním orgánům, jsou podrobeni zcela nedostatečné kontrole. Dohled jejich Komory nepočítám, ta je účinná zhruba stejně jako dohled České advokátní komory nad advokáty nebo komory lékařské nad lékaři, kontrola ze strany ministerstva je náhražková a nesystémová (a nefunguje rovněž): hovořím především o kontrole ze strany soudu. A protože čeští soudci jsou převážnou měrou osoby málo vzdělané, hloupé, bezcharakterní, za své chyby neodpovědné a až na výjimky nekonečně líné, vypadá stav na exekuční frontě
tak, jak jsme toho denně svědky.
Soudní kontrola je nezastupitelná a klíčová. Probíhá dvojím způsobem, jednak na procesní úrovni, jednak následně formou rozhodování kompensačních sporů.
Každou exekuci nařídil (nebo, po jedné z novel, jejím provedením exekutora pověřil) exekuční soud a ten by měl projednávat spory mezi exekutorem, stranami a dalšími nezúčastněnými osobami. Projednání jejich podání by mělo být především rychlé: k čemu je mi rozhodnutí o excindační žalobě, které trvá byť jen půl roku, když např. počítač exekutorem neoprávněně odňatý jsem si stejně musel pořídit znovu? Nehledě na to, že soudy shodně s exekutory vyžadují, abych měl ke všem svým věcem nabývací doklad, např. fakturu na mé jméno; obecná promlčecí doba je tříletá, avšak exekutor si může podle zavedené praxe (nikoli podle zákona!) v bytě nebo domě, kde má povinný trvalý pobyt, vzít cokoli, a nemám-li o nabytí doklad, vlastnictví před exekutorem ani před soudem neprokážu, i kdyby to byl sto let starý porcelánový servis.
Neméně důležité je rozhodování o kompensačních sporech. Soudy by měly přiznávat nejen náklady na pořízení nové věci bez ohledu na to, že poškozený zvýšil hodnotu svého majetku (ovšem nedobrovolně: toto české soudy roky řešily v případě sporů o zhodnocení poškozeného motorového vozidla po nehodě), ale rovněž by měly odškodňovat transakční náklady a nemajetkovou újmu, která neoprávněným zahrnutím věci do soupisu vznikla. A také by měly být řešeny případy, kdy exekutoři zabavují šikanosně, jen aby povinného přinutili zaplatit, ačkoli je jasné, že hodnota věci nemůže nikdy pokrýt ani dražební náklady. Mobiliární exekuce jsou přitom obecně nedostatečně účinné a měly by být vedeny pouze tehdy, jeví-li se vyhlídky na výtěžek předem jako přiměřeně vysoké.
Nic z toho ovšem soudy nedělají, pro špatného českého soudce je jednodušší žalobu zamítnout a dát za pravdu exekutorovi; přitom tato regulační funkce je v celém systému klíčová: excesy nechť se řeší v kárném řízení, ale běžná pochybení by měla být pod hrozbou exemplární náhrady, jak je tomu v zemích, kde právo skutečně funguje.
Žel, dokud bude justice personálně naplněna tím, čím je naplněna dnes, nic se k lepšímu nezmění, a záplatování exekučního řádu povede pouze k větší obezřetnosti a vychytralosti exekutorů.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Vrána končí, Vrána končí, přepínám
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 10245
Komentáře
Ale to, ze exekutori su v ost-bloku celym priemyselnym odvetvim je neprehliadnutelne. Mal som moznost vidiet ako u jedneho clena sirsej rodiny exekutor zabavoval skolopovinnym detom (zakladna skola, 2 a 5-ty rocnik) vybavenie z pracovneho stola pretoze na adrese v byte bol trvalym pobytom hlaseny niekto voci komu bolo vedene exekucne konanie. Ze tam uz niekolko rokov nebyval a dotycna rodina ten byt kupila pred par mesiacmi exekutora netrapilo.
Samozřejmě, zabavit cizí věci je průser. Jenže stejnej průser je, pokud může kdokoli tvrdit, že věci nejsou jeho.
Institut trvalého bydliště ve stávající podobě je absolutní nesmysl.
Nejste náhodou soudní exekutor?
Pokud chci v právním státě zabavit cizí věc na úhradu dluhu, je důkazní břemeno prokázání vlastnictví na mně, a tímto důkazem nemůže být pouze to, že věc byla v nemovitosti, kam je povinný administrativně přihlášen k trvalému pobytu. Jestliže to stačí a je tím dána vyvratitelná domněnka vlastnictví, jak to soudy praktikují, nejedná se o právní stát, ale o jeho chatrnou atrapu.
Z druhé strany, musím si rýpnout i do pana Peciny, který zcela vědomě použil služeb ďábla a vynutil si naprosto nesmyslnou exekuci (co do rozsahu) na městě z důvodu neposkytnutí informace.
Ten institut je zlý pán a bylo by krátkozraké jej považovat za dobrého sluhu.
Nic jako "rozsah exekuce" neexistuje, to, že Vary nemohly nakládat s kolonádou, je důslekem tzv. inhibitoria, které nastupuje po nařízení exekuce ze zákona a nemohu ho ovlivnit ani já, ani exekutor. Něco si o tom přečtěte, gogo.
Z praktického hlediska samozřejmě z vaším postupem souhlasím, jen pak člověk nesmí moc akcentovat krásné principy.
www.platy.cz/platy
A kdyby se snížily poplatky exekutorovi na polovinu, tak by to prý nikdo (za 1 milion korun čistého měsíčně) nedělal!
Zapomněl jste dodat: arogantní a mstivé.
Na druhou stranu Váš pohled na ně je odtržený od reality. Zejm reality toho jak lidé (konkrétně ti s méně uspořádanými osobními poměry což oovinní bývají) žijí. Takový člověk zpravidla bydlí s rodiči nebo nějakou družkou a když ho vykonavatel vyzve aby označil svůj majetek, s úsměvem odvětí že mu v bytě nepatří vůbec nic. Viděl jsem např povinného který to tvrdil o lyžích které byly s ohledem na svou délku a jeho výšku evidentne jeho.
Takhle by se nezabavilo nikdy nic a upřímně řečeno mi připadá správnější pokud riziko věci nesou ti kdo s takovým člověkem sdílejí společnou domácnost.
Pro vysvětlení: na jednom úřadě jsem kolem roku 2003 přes léto brigádničil takže jsem těch mobiliárek pár viděl.
PV
Obvyklý exekuční postup je takový, že se zjistí, zda povinný vlastní bankovní účty, stavební spoření, či jiné spoření, to všechno se obstaví.
Pak se zjišťuje, pracuje-li povinný někde, jestliže ano, obstaví se mzda či plat.
Pakliže povinný nemá bankovní účty, nebo je má čisté, jako slovo boží, nepracuje, pak mu, zpravidla, nevlastní-li nějaký majetek nemovitý, není co vzít.
A tak místo zastavení exekuce pro bezvýslednost přichází na řadu "mobiliárka". Mobiliárka skutečně nemá žádný efekt pro oprávněného - nebo si myslíte, že někdo bude tak hloupý, že i když nepracuje a nemá žádné peníze v žádných ústavech koupí a "napíše na sebe" např. barokní obraz, nebo renaissanční kabinet?
Z toho zabaveného konvolutu pak, samozřejmě, povinnému nepatří nic, nebo zanedbatelné procento věcí, ale je to dobrý nátlak na to, aby platil nad rámec toho, co je ze zákona povinen - z nezabavitelného minima (neboť už třeba exekuci(e) má), z dávek pomoci v hmotné nouzi, či z černých příjmů.
Nic jiného v tom není, až tak je to jednoduché. Nikdo není zvědavý, aby mu po baráku / bytu řádilo Sonderkommando, jako černá ruka, ne?
Vážený pane Pecino, upřímně řečeno: problém, který řešíte ohledně mobiliárních exekucí je - dle mých zkušeností - vysloveně okrajový a Vaše představy o tom, jak jej řešit jsou nereálné.
Především jak psal výše kolega je mobiliární exekuce postihující vybavení domácnosti ultima ratio. Vaše představy o zlovolných exekutorech, kteří z perverzní radosti zabavují věci jiných lidí, nemají oporu v realitě.
I z mediální reality (která je Vám zjevně podstatně bližší, než ta skutečná) si můžete povšimnout, že exekutor v takovém případě movité věci pouze sepíše, označí a jinak je ponechá na místě.
Je tomu tak proto, že exekutor má jediný cíl, a tím je vymoci dlužné plnění. Protože je to pro něj byznys, směřuje k tomuto cíli nejsnazší a nejméně nákladnou cestou. To v praxi znamená, že jde vždycky primárně po hotových penězích. Teprve následně volí jiné náročnější způsoby.
Žádný exekutor na světě nechce zabavovat vybavení bytu a zejména ne vybavení, které patří jiným osobám. Tedy: zájem exekutora není dražit někde nějakou lampičku z Ikey a třicet let starou nábytkovou stěnu. Výnos takové dražby totiž nikdy nepokryje ani náklady na transport těch věcí, jejich uskladnění a dražbu. Stejně tak exekutor nechce řešit nějaké vylučovací žaloby, protože je to pro něho jenom zbytečná administrativa a pakárna.
Soupis věcí slouží v praxi pouze k psychickému nátlaku na povinného a jeho okolí a je to jenom jiný způsob, jak z nich vyrazit hotové peníze. Obdobně jako metoda: "Já Vám tedy ten mobilní telefon nezabavím, ale musíte mi teď do hodiny přinést 5 tis. Kč".
Můžeme se samozřejmě bavit o morální stránce takového vyděračského postupu. Dle mého názoru je to nicméně zcela souměřitelné s postupem povinných, kteří nehradí své závazky a lžou o tom, že jim nic nepatří...
Jestli správně chápu Váš názor, tak navrhujete, aby oprávněný nesl důkazní břemeno k prokázání toho, že je věc majetkem povinného. Pokud jste komentoval mou schopnost reálného uvažování, zamyslel jste se současně nad tím, jak by asi oprávněný mohl takové břemeno reálně unést? To bude jako žalovat na určení a bude prokazovat vlastnické právo za situace, kdy na druhé straně proti němu budou stát společně postupující povinný a "vlastník"? Tj. oprávněný ponese důkazní břemeno o něčem, o čem věcně nic neví za situace a za situace kdy všechny důkazy bude mít v ruce protistrana? Opravdu si myslíte, že takové břemeno někdy někdo unese?
Stran ústavněprávní roviny věci: ona jsou ta ústavní práva totiž dvě. Zapomínáte jaksi na právo oprávněného domoci se svých práv u soudu, což nepochybně zahrnuje i právo přisouzenou pohledávku také vymoci cestou státního donucení.
Ať ten systém nastavíte jakkoliv, vždycky tam bude někdo, kdo na tom bude bit. Buď oprávněný, nebo osoba, která žije s povinným a je zabavován její majetek. Současný stav je takový, že je bita ta spolužijící osoba. To je dle mého názoru systém legitimní úplně stejně, jako kdyby byl bit oprávněný. Protože na jedné straně máte právo této osoby na ochranu jejího majetku a na druhé straně právo oprávněného domoci se ochrany svého majetku (tj. úhrady dluhu) soudní cestou. Tedy dvě rovnocenná práva. Která z těchto dvou rovnocenných variant se vybere, je pak právněpolitické rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů mi stávající systém připadá lepší, než systém opačný. Je praktičtější a víc také odpovídá realitě. Protože přiznejme si to: on ten majetek tomu povinnému většinou patří a když povinný tvrdí, že mu v tom bytě nepatří vůbec nic, zpravidla lže.
PV
Právo vlastníka je vždy a bez výjimky silnější než právo oprávněného, to se mi jeví bez diskuse zřejmé. Oprávněný nemá k vlastníkovi žádný právní vztah a nemá právo do jeho vlastnického práva zasahovat; jediný vztah má k povinnému.
Většina přehmatů tohoto typu přeci vyplývá z neuspořádaných poměrů na straně povinného a osob, které jsou k němu v nějakém blízkém poměru. Osoby, které žijí v tom domě, tam nechaly evidenčně hlášeného někoho, kdo je "notorický dlužník". To, že tam přijde exekutor je tedy riziko, se kterým musely počítat a je dáno pouze tím, že vykazují v evidenci obyvatel fiktivní údaje.
Exekutor přeci není od toho, aby na místě řešil chaos v evidencích (notabene způsobený postiženými osobami). Ostatně to, že povinný tam vlastně nebydlí, si exekutor poslechne skoro vždycky, bez ohledu na to, jestli je to pravda nebo ne.
Pochopte: já netvrdím, že je ten systém bezchybný a absolutně spravedlivý. Jenom tvrdím, že lepší asi nevymyslíme a nějaký mít musíme.
PV
Ne, tento systém je zcela nespravedlivý a s právem nemá nic společného. O opaku jste mne svými argumenty ani v nejmenším nepřesvědčil.
Jinými slovy považujete za spravedlivější systém, kdy je možno výkonem rozhodnutí postihnout pouze ten majetek, který povinný přizná?
PV
jenomže Vy tím říkáte oprávněnému "Prokaž vlastnictví povinného!", což on procesně nemůže dokázat. Ukládat někomu zákonné povinnosti, které nemůže fakticky splnit, Vám nepřipadá jako perverze práva?
PV
Stydim se vubec, ze jsem kdy byl obcan CR. Tohle, co predvadi exekutori v cesku, nema obdoby nikde na svete, ani na Balkanu. Tohle bylo v CR v 48.
V USA, pokud nedluzite statu, nebo jste neziskal penize tr.cinnosti, zadny exekutor nema pravo vam nic vzit. Pouze srazka ze mzdy, a to jeste dosti ferova, v radech desitek $ tydne. Vse ostatni je tzv. "riziko podnikani'.
Doufam, ze se to brzy otoci, a lidi jako Vrana si pujdou pekne hacnout.
Neocon
Já vlastně nevím, oč Vám jde...
Začnete post o tom, jak je exekuční řízení jako celek špatně a nakonec skončíte marginálním tématem mobiliárek. Jako advokát zastupuji v exekučních věcech rovným dílem oprávněné i povinné. Slyším nářky z obou stran - oprávněných o tom, že exekutoři nemají žádné pravomoci a dlužníci se jim smějí do obličeje. A povinných o tom, jak je zlí exekutoři dřou z kůže (pozn. - generické pohledávky na straně oprávněných neděláme).
Problém jakékoliv debaty o exekucích je v tom, že se vlastně nevede. Nakonec se každý chytne nějaké populistické jednotlivosti - jako Vy mobiliárek - a navrhne jako řešení tohoto problému nějaký úplný - s odpuštěním - nesmysl. Jako Vy, když je chcete fakticky znemožnit.
Ve skutečnosti je - alespoň dle mého názoru - problém exekucí zrcadlem české společnosti jako celku. Na jedné straně neschopnosti významné části populace vůbec myslet (aka finanční gramotnost). A na druhé straně neschopnosti státu (politiky i administrativy) pochopit a vyřešit jakýkoliv složitější problém.
Když jsem brigádničil na tom EÚ, běžela např. vykonávacím řízením vlna věcí, kdy si hromada lidí pořídila kvůli olympiádě v Naganu (nebo nějakému MS v něčem?) na úvěr obrovské televize a ty úvěry nebyli schopni to splácet. Na druhé straně máte politickou reprezentaci, která nemá sílu říct, že podstatná číst našich spoluobčanů není svéprávná ani natolik, aby si koupili televizi. A legislativní odbor MS, kde píšou osmkrát ročně novely EŘ nějaké děti, které loni promovaly, od té doby sedí za stolem na ministerstvu a nikdy nebyly ani sekundu v praxi. A na ÚS samozřejmě soudruh Rychetský, který si myslí, že to celé vyřeší zrušením své vlastní vyhlášky (byť částečně Němcovy) - a považte - není v řízení o zrušení své vlastní vyhlášky vůbec podjatý!
Upřímně řečeno nevím, jestli jsou exekuce problém. Zkušenost mi říká, že nejsou, ale vidím jen miniaturní výseč a nemám statisticky relevantní data (má je vůbec někdo?). V každém případě vím, že pokud by to problém byl, pak je to komplexní problém právně-sociálně-ekonomický a nedá se vyřešit změnou jedné věty v zákoně nebo zrušením nějaké vyhlášky, jak nám Bobby Pelikán říká v televizi.
Osobně si třeba myslím, že systémové opatření by mělo začít tím, že by se zprovoznil soudní dohled nad exekucemi. Např. tak, že by se zarazila "inflace" opravných prostředků v exekucích a na exekuční oddělení by se nepřekládal ten největší odpad mezi soudci, který se nedá "pustit na lidi" na odděleních nalézacích. Popř. že by se přestaly na generických pohledávkách flákat čárky po deseti minutách, ale začalo se to skutečně soudit.
Nebo by se přestaly šířit bludy. Problém exekucí přeci nejsou exekutoři, ale soudci. Proč se např. mluví o náhradách nákladů řízení za právní zastoupení (aka "nemravných odměnách advokátů" - byť náleží klientovi ne advokátovi). A nemluví se např. o tom, že markantní část náhrady nákladů shrábne stát na SOPu a DPH. A že např. zaplacené SOPy představují u těch generik ohromný náklad, na který se pak musí "skládat" solventní povinní? Nebo o tom, kolik exekucí se vede jenom kvůli získání papíru pro odpočet DPH, což zákon sice nepožaduje, ale FÚ chce?
PV
Mobiliární exekuce měla smysl někdy v době renaissance, nebo baroku, kdy zabavit movitější osobě jedny šaty ze trojích, soupravu židlí, nebo kabinet se slonovinovou intarsií, neboť vše z toho představovalo, zejména díky značnému podílu ruční práce, značné jmění.
V dnešní době, má-li kdo relevantnější movitý majetek, pak ale, zpravidla, rovněž disponuje peněžními prostředky, kterými lze exekuci uspokojit mnohem konformnějším způsobem.
Vezměme realitu běžné mobiliární dražby: je to hromada veteše, s vyvolávací cenou zpravidla v řádu set až několika tisíců korun. Exekutor, v rozporu se smyslem této clausule občanského zákoníku, prodává movitý majetek "jak stojí a leží", tj., svévolně se zříká jakékoli odpovědnosti za vady (respective, za ty odpovídá vlastník, kterým je až do vydražení a zaplacení věci povinný, který však toho zpravidla není ani reálně schopen). Jde-li např. o spotřební elektroniku, která tvoří největší část dražených věcí, možnost kupujících ověřit její stav před započetím dražby je velmi illusorní - dražební místnosti nemají ani tolik zásuvek, aby bylo s to připojit všechnu elektroniku, u mobilních telefonů (tabletů) nemá exekutor sim karty, případně s datovou podporou, k ověření funkčnosti, chybí signál wi-fi, etc.
Vezměte třeba takový Samsung Galaxy S5, který ještě loni, jsa žhavou novinkou, stál něco přes patnáct tisíc, nyní jeho cena stěží atakuje deset tisíc korun. V dražbě však potenciální kupec nekupuje mírně použité zařízení, avšak, zpravidla, dosti vytěžený kousek, v drtivé většině případů bez originálního příslušenství, záručního listu etc., a od prodávajícího, který mu za vady ručit nebude. Reálná cena takové techniky dosáhne stěží několika málo tisíců korun.
Nevidět mobiliární dražby s značnou kolekcí DVD přehrávačů s vyvolávací cenou Kč 50.00 až Kč 100.00 (podle celkové "dojebanosti" a zjevného stáří zařízení), z nichž se prodala tak 1/10, možná, tak bych o jejich smyslu snad uvažoval, takto ne. Jediné, co se průběžně při mobiliárkách relativně dobře prodává, jsou vozidla - majetek jednoznačně na povinné napsaný.
Tedy, což nepopírají ani mobiliárky sveřepě hájící diskutující, slouží tyto výhradně jen jako nátlak na povinného, ovšem nátlak ultra vires, což, myslím, nikdo nezpochybňuje.
Exekutor je pak spokojen - pár stovek měsíčně za několik let alespoň pokryje náklady exekuce, na které by jinak vůbec nedosáhl (po jednoznačné judikatuře Ústavního soudu, že oprávněný je v případě bezvýsledné exekuce zpravidla nenese). Toť celé, s právem to nemá vůbec nic společného, je to trestem, a to doslova, za hranicí zákonných mezí.
Ale podívejme se na situaci i z druhé strany:
Ano, jistě je spousta povinných, kteří se úspěšně svým povinnostem vyhýbají - převedením majetku na příbuzné, prací na černo etc. Jistě je, ale byla, je a bude. Myslím, že procento postižených mobiliárkou je však mnohem, mnohem větší.
Kolik dluhů pochází však z trestné činnosti povinných, z neplnění vyživovací povinnosti, či např. z nezaplaceného veřejného pojištění? Myslím, že minimum.
Marginální podíl tvoří úvěry od různých úvěrových společností - bankovních (slušnějších), nebankovních (méně slušnějších) až po ostentativní lichváře (hyeny).
Jestliže někdo půjčí dobrovolně peníze někomu, kdo sice pracuje už dva roky na smlouvu na neurčito, avšak nemá žádný nemovitý majetek, bagatelní, či žádný, doložitelný movitý majetek, je to jistě jeho právo, ovšem není povinností státu mu pak tuto pohledávku vymoci. Kde nic není, ani smrt nebere.
Jestliže někdo půjčí peníze (a často za velmi "výhodných" podmínek) někomu, kdo je na úřadu práce, na mateřské (rodičovské) dovolené, v invalidním či starobním důchodu, pak se, snad, není už vůbec o čem bavit.
Je zajímavé, že dosažitelnost nezajištěných finančních produktů neúměrně vzrostla s přijetím současných exekučních pravidel. Velmi zajímavé. Jistě zajímavější, než morálka některých povinných, ne?
Kdo kdy videl, aby soukromy subjekt-banka, kreditni spolecnost apod. pujcovali penize za ucelem zisku a kdyz to nevyjde-exekuce.
Neuveritelny-v USA banka, nebo Amex, nebo tisic a jedna spolecnost pujci, borec neplati a nikdo mu nic nevezme, ins.soudce to shodi ze stolu, ze mela byt banka opatrnejsi pri vyberu klienta. Jen v cesku si z toho par zm.du udelalo zlaty dul.
Zvlastni je, ze se s tim stale nic nedela.
Neocon
Kazda mince ma dve strany, verze od povinneho je mnohdy spis pohadkou. Treba jedna moje zamestnankyne mimo jine zproneverila penize (byla hned vyhozena) a po asi 5ti letech jsem s ni mluvil a byl jsem ten nejzlejsi clovek ktereho v zivote potkala, jeji nejvetsi chyba ... vim ze dluzi hromade dalsich lidi, jen ja jsem nevahal podat zalobu :-).
Jaky byste tedy navrhoval system (ohledne prokazovani vlastnictvi u mobiliarky), aby se opravneny domohl toho, co mu nalezi (podotkneme, ze povinny mel moznost situaci resit nekolikrat, ale stale ji dobrovolne neresi ... ani v exekucnim rizeni) ??? Je jasne, ze mohou byt poskozena prava i tretich osob, ale tyto treti osoby vetsinou maji moznost socialne situaci predem resit (exekuce mimo spravni a danove pravo nepada vetsinou z cisteho nebe).
Taky jsem se nekolikrat vyskytl v exekucnich vecech jako vydrazitel a snad pokazde u rozvrhoveho usneseni neverim vlastnim ocim jak daleko povinni nechali situaci zajit (kolika subjektum dluzi).
MH
iure.org/.../...
novinky.cz/.../...
Skupinu lidí, která přišla úřad převzít, stávající zaměstnanci nevpustili do objektu, zablokovali vstup a odmítali komunikovat, a to i s přivolanou policejní hlídkou ... Situace se na místě postupně vyhrotila a začalo hrozit, že vše skončí velkou potyčkou dvou zhruba dvacetičlenných skupinek.
Zprivatizovaný exekutor == prima vizitka právního státu.
Na druhou stranu je nutno priznat, ze ta rimska dan byla jen 13%. Stejne se Zide bourili a tak jim stari Rimane rozborili chram.
Dnes se vsemi odvody, DPH, palivy a ruznym solidarnim vypalnym to mate pro lid co dane plati cca 60-70%. A poddani obcane moderniho demokratickeho statu sekaji latinu.
Neocon
Odstupující exekutor Tomáš Vrána měl v úterý kamsi na Slovensko vyvést 3,4 miliónu korun, které na depozitní účet Exekutorského úřadu Přerov zaplatili dlužníci. Oznámilo to vedení Exekutorského úřadu Přerov v tiskovém prohlášení.
„Částka odešla z účtu úschov, s nímž nesmí nikdo bez souhlasu schovatele nakládat. Po zjištění pracovníci exekutorského úřadu požádali Finančně analytický útvar ministerstva financí o zablokování všech účtů Tomáše Vrány, aby nemohlo docházet k případným škodám. V současné chvíli jsou všechny bankovní účty zablokovány a peněžní prostředky zabezpečeny,“ uvedl Jícha.
RSS kanál komentářů k tomuto článku