Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V dnešním judikatorním koutku si procvičíme náklady řízení. Podkladem budiž nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 288/05 (ne, to není překlep v číslici, tímto tempem skutečně český Ústavní soud rozhoduje…).

Žalobce zažaloval žalovaného, tvrdě, že ten mu dluží cca 600 000 Kč. Žalovaný poté se žalobcem uzavřel dohodu, kterou společně vtělili do exekutorského zápisu s přímou vykonatelností a jíž se žalovaný zavázal tento dluh žalobci zaplatit.

Žalobce, který tak získal exekuční titul obsahově identický s tím, jehož se domáhal v řízení u soudu, vzal svou žalobu zpět. To však neměl dělat, neboť soud I. stupně sice nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, avšak Vrchní soud v Olomouci tento výrok změnil a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalovaného řka, že podle judikatury je v případě zastavení řízení rozhodné toliko procesní, nikoli hmotněprávní zavinění.

Protože výrok o nákladech řízení nelze napadnout dovoláním, toto nesmyslné rozhodnutí musel napravit až Ústavní soud, který dovodil, že za situace, kdy měl žalobce v ruce přesně to, čeho se v řízení domáhal, v důsledku (mimoprocesní) aktivity žalovaného, by další vedení soudního řízení postrádalo jakéhokoli důvodu a bylo by krajně nehospodárné. Žalobci tudíž nelze vytýkat, že vzal svou žalobu zpět.

Čím soudci senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Olomouci přemýšlejí, netuším, mozek v tom roli patrně nehraje: tak obludný formalismus a neschopnost elementární právní úvahy by byly alarmující i u okresního soudu, natožpak u soudu, který stojí v hierarchii o dva stupně výš a jehož rozhodnutí bývá nezřídka konečné.

Na závěr dvě poznámky:

  1. Nejenže náklady řízení neměl hradit žalobce, ale v dané situaci by naopak byly všechny předpoklady pro uložení povinnosti uhradit náklady řízení žalovanému, neboť právě ten svým jednáním podání žaloby i nutnost řízení zastavit zavinil (§ 146 odst. 2 in fine OSŘ).

  2. Jak správně konstatuje Ústavní soud, fakt, že exekutorský zápis byl později shledán nevykonatelným, a to pro pochybení na straně exekutora, nemůže mít na rozhodování soudu o nákladech řízení nejmenší vliv. Aby byl žalobce penalisován za chyby státního orgánu, je obludné tuplem.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se