Autorem blogu je 
Krajský soud v Brně dnes soudcem Michalem Ryškou přiznal lyžařce Kateřině Neumannové za neoprávněné užití její fotografie na letáku peněžitou satisfakci ve výši 450 tisíc korun. U vědomí toho, jak české soudy v těchto případech běžně rozhodují, mě okamžitě napadlo: "Ta má ale kliku, kdyby jí zlomili ruku, vysoudí stěží 20 tisíc!"; ostatně v zemi, kde je občanským zákoníkem stanovená "cena" za usmrcení člověka 240 tisíc korun pro každého z nejbližších příbuzných, nelze nic jiného očekávat.
O neudržitelné praxi kompensací za osobnostní újmy spočívající v poškození zdraví psal před nedávnem velmi zasvěceně na Jiném právu soudce Krajského soudu v Praze Vojtěch Cepl ml.
Právě případy jako je tento odhalují pokrytectví, které v české justici panuje. Výše zadostiučinění – bez nejmenších pochyb spravedlivého – byla v daném případě stanovena na základě alternativní úvahy, jakou částku by žalovaná společnost musela zaplatit za použití mediálně známé tváře podle smlouvy sjednané v podmínkách smluvní volnosti, takže jde fakticky nikoli o satisfakci, ale o vydání bezdůvodného obohacení. Protože nelze očekávat, že zlomená ruka by mohla být výsledkem kontraktace "za kolik si od nás necháte zlomit ruku", nelze podobnou úvahu aplikovat a soudy v takovém případě rozhodují na základě vlastní, nikým a ničím neukotvené "volné úvahy" – a nepřiznají obvykle téměř nic, nad rámec zanedbatelné částky tzv. bolestného (tento dnes již naprosto anachronický institut pochází z doby, kdy komunisté, ve snaze minimalisovat náhrady za pracovní úrazy, stanovili pro odškodnění za bolest pevné a vesměs velmi nízké částky).
Setkal jsem se s případem, kdy Krajský soud v Ústí n. Labem, pobočka Liberec, přiznal šestiletému dítěti za více než půlroční léčbu zlomené nohy, jež si vyžádala dvě operace v celkové anesthesii, směšnou kompensaci 15 tisíc korun; pod rozsudek se nestyděla podepsat soudkyně Jitka Kalfeřtová. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil, věc je proto nyní u Nejvyššího soudu, úspěch nicméně nečekám: chlapec měl smůlu, není to celebrita a "pouze" si zlomil v důsledku nedbalosti své učitelky nohu.
Naopak si můžeme představit situaci, že by nebyla použita podoba mediálně známé Kateřiny Neumannové, ale zcela bezvýznamného pana X. Přiznal by mu soud náhradu ve stejné výši? Velmi o tom pochybuji, alternativní marketingová smlouva by měla charakter smlouvy komparsní a náhrada by byla v nejlepším případě desetinová.
Výsledek je ovšem krajně nemravný, neboť nelze než dospět k závěru, že v optice českého soudce má podoba celebrity třicetinásobně vyšší hodnotu než zlomená noha vašeho dítěte. A to by mělo být důvodem k zamyšlení.
Aktualisováno.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
O jedné nezlomené ruce a o relativitě hodnot v pokřivené optice českého soudce
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1982
Komentáře
Srdečně zdravím a prosím (i s ohledem na to, že jsem Vás před časem na Jiném právu označil za osobu práva znalou)o korektní argumentaci bez užití polopravd.
Nebudu zde nijak hodnotit onu konkrétní mnou dnes rozhodnutou věc, ale zaměřím se na něco jiného. Chcete-li jedním dechem srovnávat nesrovnatelné (viz. komparace s "cenou" za smrt 240 tisíc korun na osobu), musíte druhým dechem dodat, že taková částka je zakotvena přímo zákonem a obecné soudy se stále více nebojí ji překračovat (což Ústavní soud dovoluje). Myslím, že o částce takřka 1,5 mil. Kč Krajským soudem v Brně pravomocně přiznané za smrt holčičky zemřelé v důsledku popálenin z vyhřívací podušky jsem se již na Jiném právu zmiňoval a je i jinak dostatečně mediálně známá. Krajský soud v Brně má ostatně již několik pravomocných "milionových" rozhodnutí při odškodnění za smrt. Je však současně pravdou, že žádné z těchto rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem a nedošlo tak k jejich přezkumu vrchním soudem.
Optika českého soudce skutečně není tak pokřivená, jak popisujete. Ostatně i právní teorie (Vámi na Jiném právu občas kritizovaný Švestka) mechanické porovnávání újem s částkou 240.000 za smrt zavrhuje.
Přeji hezký den.
Michal Ryška
Celá věc ovšem dovoluje i druhý pohled, a to, že je-li možno některá osobnostní práva, mj. právo na užití podoby pro reklamní účely, platně zcizit, jde o právo ocenitelné penězi a tudíž je na místě odkázat žalobkyni s nárokem do řízení o vydání bezdůvodného obohacení, a v řízení o ochraně osobnosti řešit pouze újmu spočívající v tom, že žalobkyně byla jednáním žalované donucena k (pseudo)kontraktaci, o kterou neměla zájem.
Vím, že se jeden takový případ nedávno řešil v Praze, kde šlo o to, že žalovaný o rok "přetáhl" smlouvou sjednanou dobu využití podoby žalobce; detaily ale budu muset dohledat, už je to několik měsíců.
Nutno v těchto souvislostech zmínit i související oblast práva autorského jako zvláštního osobnostního práva, kdy dle § 40 odst. 4 autorského zákona výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Taková myšlenka je v podmínkách prevenčního stanovení výše náhrady nemajetkové újmy nepochybně použitelná i v projednávané věci, neboť stejně jako autorská práva nenáleží obecně každému a vznikají až v důsledku určité tvůrčí duševní činnosti člověka, rovněž ona zvláštní přidaná hodnota osobnostních atributů populárních osobností je výsledkem jejich specifické činnosti vynaložené oproti osobám ostatním. Z této teze jsem proto vyšel i v rámci úvah o stanovení výše relutární satisfakce, když s ohledem na právně-teoretické názory (Hajn, P.: K přiměřenému zadostiučinění ve sporech o ochranu osobnosti, Bulletin advokacie 4/2003, s. 10) jsem modifikoval tuto myšlenku rozčleněním dvojnásobku obvyklé odměny na nárok na bezdůvodné obohacení (který nebyl předmětem tohoto řízení) a na uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění. Hajn totiž zcela správně (obdobně jako Vy) poukazuje na nutnost rozlišení těchto nároků, když v zásadě uvádí, že z titulu bezdůvodného obohacení by měl náležet obvyklý honorář za reklamní účinkování a paralelní nárok na peněžní satisfakci nehmotné újmy by byl rozumně odůvodněn neschváleným (nadměrným) uplatňováním podoby (vedoucím k jejímu "zevšednění" dotýkajícímu se zájmů takové osobnosti).
Michal Ryška
RSS kanál komentářů k tomuto článku