Na Jiném právu píšeť Jan Vučka o zvláštnostech, které objevil, obíraje se trestními rozsudky v kause dopravní nehody
Romana Janouška: text doporučuji, stojí za přečtení.
Dokazování v trestním řízení má vůbec svá špecifiká.
Příkladmo platí nepsaná zásada, že důkazy navrhované obžalobou se zásadně připouštějí, kdežto u důkazů obhajoby se velmi pečlivě váží a zejména nemá-li obžalovaný obhájce, nebývá výjimkou jejich úplné zamítnutí. Je to logické: státní zástupce je jeden z nás,
vlastně skoro soudce, kdežto obhájce, vyjma zvláštní obhajobu předstírající bytosti zvané ex offo, o níž arci tento text nebude, je nepřítel a profesionální kverulant, jemuž dlužno co nejrázněji zatnout tipec, protože se stejně před klientem jen předvádí, aby z něj vytáhl co nejvíc peněz na palmáre.
Připouštění a zamítání důkazních návrhů se řídí svérázně pojatou zásadou oportunity: provede se, co je v zájmu rychlého a snadného odsouzení obžalovaného, cokoli by mohlo tento proces narušit, se šmahem zamítá. Tak například v procesu Power soudkyně Okresního soudu Brno-venkov Lenka Nekudová zamítla téměř všechny návrhy, jimiž se obžalovaný Martin F. pokoušel prokázat, že učinil vše, co bylo v jeho silách, aby si ověřil, že provozem obchodu a organisací koncertů neporušuje zákon: důkazní návrhy obžaloby předtím akceptovala všechny, včetně prima facie nesmyslných, a tak před soudem během několik let trvajícího hlavního líčení defilovala pleïada roztodivných svědků, kteří nic neviděli a/nebo si nepamatovali, nikde nebyli a rozhodně nemohli ke zjištění skutkového stavu ani v nejmenším přispět, ale byli navrženi státním zástupcem a takový návrh je pro postkomunistického soudce svatý – o důkazech navržených obžalobou se nediskutuje, ty se prostě provedou. Důkazy navrhované obžalovanými přitom byly provedeny jen sporadicky, aby se neřeklo,
přestože čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy stanoví zcela jasně, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Ale Bůh je vysoko, ESLP daleko…
Běžně je při dokazování k vidění i obcházení trestního řádu, jak o tom píše J. Vučka v případě předodposlechu
zvuku zaznamenaného mobilním telefonem. Něco podobného jsme namítali v případě RWU, kde byly obviněným zabaveny počítače a mobily a znalec Jan Janka z nich extrahoval logy všech instantních komunikátorů, e-maily, SMSky atd. Na námitku, že jde o záznam telekomunikačního provozu, k jehož odposlechu nezískaly OČTŘ soudní příkaz, nadto za dobu daleko předcházející trestnímu řízení, soudkyně Daniela Reifová nereagovala, a jak víme, kvalitu obhajoby zhodnotila známým výrokem, že je jí obžalovaných líto, jak špatně je Robert Cholenský hájí. Naštěstí nebyla tím, kdo se smál naposled a nejlépe.
Ale vraťme se ke causes célèbres. Velmi kuriosní důkaz bude patrně proveden v případu obviněného exředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého, totiž počítačový soubor, do něhož si obviněný zapisoval podrobnosti o své trestné činnosti. Mediální hodnota důkazu je ve vztahu nepřímé úměrnosti k jeho hodnotě procesní, jež je nulová: takový důkaz může být použit nejvýš k získání dalších, derivativních důkazů, rozhodně by neměl být před soudem prováděn; že by neměl být prováděn v novinách, je arci věc jiná, přičemž nelze vyloučit, že novinářům ho poskytla obhajoba, aby neutralisovala jeho účinky na soud.
Když se ovšem chce, tak se nepřipustí i důkaz jednoznačně použitelný. To se stalo v případě košické policejní hry na Abu Ghraib. Nenapadá mne jediný důvod, proč by neměl být záznam mučení pořízený jedním z pachatelů na mobil použit k usvědčení obviněných. Na Slovensku se ale na právo hledí ještě méně než v České republice, v soudní síni je nejdůležitější politický zájem, jak jsme poznali v případě Jana Antonína Bati. Slovensko si nemohlo dovolit veřejně připustit, že jeho policisté mučili příslušníky menšiny, a tak se prostě rozhodlo, jak stát potřeboval.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
K některým zvláštnostem dokazování v trestním řízení
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 4031
Komentáře
Yossi
Yossi
Je to stejně relevantní, jako kdyby se chlubil Kott Pancové, kolik si společně nakradli, jen v tomto případě se patrně Dbalý "chlubil" sám sobě.
V obou případech můžu říkat, že to je fikce a pod. Samozřejmě, že takovou obhajobu mohou zkusit, ale tvrdit, že ten deník má smysl jen pro nalezení dalších důkazů nemá oporu v trestním právu. :)
Yossi
Když se Kott chlubil Pancové, je to projev směřující navenek, tedy něco, čemu lze připsat jistou validitu (ovšemže jen omezenou, lidé se chlubí všeličíms). Sám "do deníčku" si ale mohu psát, co mě napadne, bez jakýchkoli důsledků.
RSS kanál komentářů k tomuto článku