Zdá se, že moje včerejší noticka o plánované censuře internetového obsahu v Austrálii, resp. zdroje, na který odkazovala, nebyly správně pochopeny.

Internet, který se ve své moderní podobě zrodil jako akademická síť, dostal díky této své genesi do vínku princip síťové neutrality: tomu, kdo poskytuje internetové připojení, není nic do toho, k čemu je síť využívána, jaká zařízení jsou k ní připojována a jaká data se po síti přenášejí. ISP je pouhým dodavatelem media, asi tak, jako vodárenská společnost dodává domácnosti vodu a elektrorozvodné závody elektřinu.

Filtrace, a to i dobrovolná, na přání zákazníka, je porušením tohoto fundamentálního principu, a jejím zavedením Internet v podobě, jak jsme ho během posledního desetiletí poznali, prakticky zaniká.

Velkým problémem je i tzv. "dobrovolnost" filtrace. Nejagresivnější internetoví censoři, jako čínská vláda nebo česká pobočka společnosti Vodafone, obsah filtrují všem, aniž by se jich zeptali, zda si to přejí. Není dostupný ani seznam blokovaných IP adres, takže tito provozovatelé mohou blokovat prakticky vše, co jim není po chuti: rozdíl je jen v tom, jak rozsáhlý je tento neveřejný blacklist.

Téměř stejně nebezpečný je i systém umožňující opt-out: filtrace je aktivována všem, ale kdokoli může požádat, aby pro něj byla vypnuta. Ovšem kolik lidí bude mít odvahu požádat o takovou službu, jestliže je filtrace, aspoň v případě Vodafonu, inserována jako blokování ilegálního a nevhodného obsahu, přičemž exemplifikace hovoří o dětské pornografii, o neonacistických webech nebo o stránkách podporujících mezinárodní terorismus?

Jen o trochu lepší by byl systém opt-in. Každý zákazník by byl při podpisu smlouvy dotázán, zda si blokaci dětské pornografie "a podobných nechutností" přeje čili nic. A z nevinného zákazníka, který se odmítne zachovat jako ovce, je tu rázem sprostý podezřelý.

Příliš mne nepřekvapuje, že systém bude nejprve testován v Austrálii. Ve východní Evropě by narazil na příliš čerstvé reminiscence na komunistickou censuru (krok Vodafonu byl v České republice přijat s takovou mírou nelibosti, že zatím žádný jiný operátor neměl odvahu k filtrování se připojit), v USA nebo v západní Evropě jsou zase příliš silné "watchdog" NGOs typu Statewatch. Austrálie, se svou pasivní a otupělou občanskou společností, je pro takové experimenty ideálním výchozím bodem. Co bude dál, ukáže výsledek australského "pilotu".

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)