Když se kdysi v 70. nebo 80. letech minulého století otevřely archivy německé předválečné diplomacie, našly se v nich depeše německého velvyslance v Praze adresované do Berlína. Mimo jiné se v nich popisují nářky v Československu působících německých podnikatelů na to, jak je české úřednictvo diskriminuje: za přidělení téže státní zakázky musí Němec dát úředníkům třikrát větší úplatek než Čech.

Na tuto kuriosní depeši jsem si vzpomněl nad státnickým projevem presidenta Klause na žofínském foru, v němž president obvinil americkou obchodní komoru v České republice, která kritisuje místní korupční prostředí, z chamtivosti: skutečným motivem jejich konání prý není nic jiného než starost o vlastní zisky.

Pokud vím, německá vláda u československé nikdy ve věci úplatkové nerovnosti neintervenovala, něco takového lze ostatně jen těžko převést do legislativního jazyka (zákon přikazující postupovat při korupci nediskriminačním způsobem by byl patrně bizarnější než cokoli, co z československého parlamentu kdy vyšlo), a podobně lze jen těžko očekávat, že by mohla dosáhnout nějakého výsledku obdobná iniciativa amerických podnikatelů. Klausův chauvinisticky laděný proslov je však přesto něčím, co by člověk čekal spíš od presidenta banánové republiky než od hlavy členské země EU: obludná korupce ve všech sferách veřejné správy je vážným problémem České republiky a je zcela lhostejné, čím jsou poukazy na ni motivovány.

President, který v této souvislosti namísto toho, aby se zabýval kritikou, obviní z nečistých úmyslů kritika, prokazuje, že by si na svou standartu místo lvů a orlic skutečně zasloužil spíš – svazek banánů.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)