Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Hyenismus

Ten Langáškův judikát jsem shodou okolností četl v létě, když byl nový, v souvislosti s vytvořením svého archivu úřední desky rozhodnutí NSS. Nyní, téměř po půl roce, si jej povšimli na Novinkách a s určitou mírou pro žurnalisty symptomtické prostoduchosti jej tam reflektují.

Jde o to, že jedna z četných pojišťoven proti pokutám za přestupky, společnost FLEET Control s. r. o., použila v řízení standardní prostředek obrany, obvinění nežijícího přestupce, s čímž však neuspěla a dočkala se z úst Nejvyššího správního soudu osočení z hyenismu a nevkusu. Věc má arci více právních i ethických rovin a bylo by od nás pokrytectvím předstírat vyšší než malou míru spravedlivého rozhořčení, neboť rozhořčeni nejsme.
První otázkou je, zda v procesním právu týkajícím se trestního řízení, soudního nebo správního, vůbec existuje něco jako neethická obrana. Obviněný má právo soudu nebo správnímu úřadu na svou obhajobu lhát, což je zajisté samo o sobě morálce se příčící jednání, a má právo na to, aby společně s ním lhal i jeho obhájce; otázkou nezákonnosti té části ethického kodexu ČAK, která to advokátu zapovídá, jsme obšírně řešili před třemi lety v žalobě Petra Kočího na Komoru v souvislosti s případem Lucie Šlégrové. Tou se budeme zabývat až poté, co o ní soud rozhodne, nicméně příslušnou argumentaci snad nebude předčasné uvést i na tomto místě:
Vztah advokáta ke klientovi je upraven ustanovením § 16 odst. 1 a 2 AdvZ, a to tak, že advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).
Tato ustanovení tacite předpokládají, že právní normy obsažené ve stavovském předpisu – ethickém kodexu – nebudou konstruovány tak, aby advokát tím, že pro rozpor s nimi odmítne splnit pokyny klienta, způsobil klientovi újmu. Pokud by tomu tak bylo, nedostál by ethický kodex imperativu vyslovenému ve shora citované judikatuře Ústavního soudu, a vznikla by situace, že klient, který v řízení jedná bez zastoupení advokátem, by byl v lepším procesním postavení než ten, který je advokátem zastoupen, neboť by mohl účelně uplatňovat ty procesní prostředky, které jsou sice efektivní, ale advokát jednající jeho jménem je uplatnit nesmí; ledaže by tak advokátem zastoupený klient učinil sám, proti vůli svého advokáta, což však úkon v očích orgánu veřejné moci, před nímž je řízení vedeno, krajně diskredituje, a nadto je tak tomuto orgánu poskytována nežádoucí informace, že daný pokyn klienta byl advokátem odmítnut.
Jen takový ethický kodex, který vznik podobných eventualit vyloučí, lze pokládat za ústavně konformní implementaci ustanovení § 17 zákona o advokacii.
Ustanovení čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 17 odst. 3 ethického kodexu rozšiřuje povinnosti advokáta nad rámec daný zákonem o advokacii zejména tím, že jeho projevy musejí být věcné, střízlivé a nikoli vědomě nepravdivé.

K tomu žalobce předesílá, že už podmínka pravdivosti projevů advokáta je sama o sobě prima facie nezákonná, neboť v zájmu klienta může být sdělit orgánu veřejné moci vědomě nepravdivou informaci, zejména v trestním a přestupkovém řízení, kde má obviněný právo vypovídat za určitých okolností nepravdivě, např. popírat svou vinu, a nesmí mu to být přičteno k tíži. Jestliže by advokát nemohl činit jménem klienta vědomě nepravdivá prohlášení, mohl by orgán provádějící řízení snadno zjistit, která z prohlášení klienta jsou nepravdivá, jednoduše tím, že advokát by je nemohl potvrdit a klient by byl nucen učinit je sám. Takový závěr je evidentně absurdní: obhájce by se tak stával aktivním pomocníkem obžaloby a nikoli toho, komu je povinen v řízení primárně pomáhat a na čí straně musí vždy stát.
Jestliže tedy připustíme, že obviněný má právo hájit se s maximální možnou efektivitou, a jeho advokát je povinen mu při tom být nápomocen, asi bychom mu zároveň neměli vytýkat, že si počíná neethicky, neboť ethičnost procesní obrany je se zájmy efektivity nejednou v rozporu.
Obvinit z přestupku nežijící osobu je jistě amorální, avšak ukazuje-li se, že tento postup vnese do řízení prodlevu, která je ve prospěch skutečného přestupce, nelze než pokrčit rameny a omezit se na konstatování, že přestupkově obviněný se, využiv privilegia svého postavení, nedopustil ničeho, co by bylo zákonem nedovolené. Emoce soudu nesluší.
Druhou otázkou je, zda nelze určité jednání legitimně podřadit pod nutnou obranu před zvůlí státní moci. V jedné z nedávných diskusí na tomto blogu jsme se většinově shodli, že je v zásadě legitimní bránit se exekucím, vymáhajícím pochybné dluhy, přiznané mnohdy fikcí doručenými exekučními tituly a nafouknuté na mnohonásobek skutečné výše nejrůznějšími položkami, jež by v civilisovaném světě nemohly obstát jako spravedlivé, předstíráním renty od blízké osoby, v jejímž důsledku se dlužník kvalifikuje pro oddlužení, ana ona renta jakýmsi zázrakem pokryje právě 30 % závazků.
Podobně by tomu mohlo být i v případě dopravních přestupků: má-li policie za přijatelné, že bude místo na nebezpečných místech měřit rychlost na úsecích zcela bezpečných nebo pokutovat řidiče za neaktuálně vybavenou autolékárničku, je přijatelnou obranou hájit se tím, že vinu svedeme na nežijícího pachatele a poté v poklidu vyčkáme prekluse.
Jistě, právní stát vypadá jinak a protože ex iniuria ius non oritur, bylo by naivní myslet si, že k onomu tímto způsobem doklopýtáme. Výsledkem bude nejspíš kafkovský (příp. nabokovovský) svět, kdy se absence náhradní žárovky ve výbavě automobilu bude trestat deseti lety zákazu řízení, ale zároveň každý bude vědět, že stačí uplatnit některou z průhledných výmluv a přestupkové řízení nikdy k uznání viny nedospěje.
Nicméně, pokud jsme v České republice na cestu k tomuto světu vykročili – a o tom jsem, bohužel, nikoli bezdůvodně přesvědčen – zní ethická argumentace Nejvyššího správního soudu v lepším případě jako irelevantní samomluva, v horším jako arogance hlasatele morálky obývajícího slonovinovou věž.

Aktualisováno.
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 12895

Komentáře   

0 # Anonymní 2016-12-03 05:52
...v žalobě Petra Kočího na Komoru v souvislosti s případem Lucie Šlégrové.

Nerozhodl nahodou soud tento tyden (ve prospech pana Kociho)?
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 12:31
O tom nic nevím (a ani on ne).
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 12:56
Nicméně je to skutečně tak, kárné rozhodnutí bylo zrušeno. Děkuji za upozornění.
0 # Anonymní 2016-12-03 10:44
Kdybych oslovoval exekutora, soudce NSS, úředníka apod.: „Vy nenažraná hyeno,“ myslíte, že bych uspěl s odkazem na tento precedent?
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 10:50
Ten článek tvrdí, že existuje přípustný dubletní tvar precedent. Existuje, zhruba stejně jako existuje "by jste". Správně česky je pouze precedens, "precedent" je ohavný anglicismus.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 10:51
Věcně: ano, pokud soudce smí označit účastníka řízení za hyenu, není důvodu, proč by totéž nemohl udělat účastník řízení ve vztahu k orgánu.
0 # Anonymní 2016-12-03 12:14
...a protože není úředně stanoveno, které zvíře je „lepší,“ můžu si asi vybrat i libovolné jiné, včetně zdůraznění jemu obecně přisuzované vlastnosti. Taková inspirace! Díky, NSS.
0 # Anonymní 2016-12-03 11:54
Vážený autore,

lidská společnost není mechanismem, který by se dal řídit počítačovým programem. Takový stav by neměl být ani chtěný. Váš formalismus při výkladu práva je nejrychlejší cestou k totalitní vládě nesmyslných nařízení, proti čemuž, paradoxně, sám často brojíte.

Je otázkou, co podle vás vůbec právo je. Pravda a spravedlnost, nebo formální konformita s právním řádem? Zajímalo by mě totiž, jak si ospravedlňujete tvrzení, že obviněného "právo" lhát by mělo být ještě podporováno právním řádem! A skutečně myslíte, že právo by mělo být oddělené od "ethiky"?!

Vždy se podivuji nad jímavými příběhy o mastných pokutách za chybějící žárovku. Jste vůbec řidič a máte nějaké osobní zkušenosti s kontrolami? Má osobní zkušenost je taková, že PČR jedná maximálně lidsky, dají nanejvýš "dýchnout" na alkohol a to je vše. Rychlost u nás měří pouze na vjezdu do města, kde se mi to zdá rozumné. Ze svého okolí neznám jediný případ buzerace dopravní policií.
Dovedu si však představit, že nějakého zmetka, který se chová nanejvýš arogantně, skutečně důkladně proklepnou. Ti jdou pak samozřejmě nejvíce slyšet a v roli obětí se dovolávají svých "práv". Podle mě je jen dobře když tito pocítí, že jim není tolerováno vše, jejich přístup se nepochybně promítá i do jiných oblastí a třeba jako řidiči jsou vyloženě nebezpeční druhým.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 11:59
To by bylo thema na essai, proč má obviněný právo lhát – když je to neethické. Nemá ho mít? Pak by bylo na místě žádat, aby se hájil ethicky. Má? Pak mu ho tedy laskavě dopřejte a nenadávejte mu za to.

Vaše zkušenosti s vlídnou a nebuserující policií vám upřímně závidím, já mám zkušenosti drasticky jiné (i jako řidič, i jako zmocněnec obviněných v přestupkovém řízení).
0 # Anonymní 2016-12-03 12:12
Možnost lhát mu z podstaty věci vzít nelze a snažit se o to zákonem je tudíž nesmysl. Nicméně si myslím – což jsem rovněž napsal! –, že by ho v tom zákon neměl ještě podporovat.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 12:24
Tomu arci vůbec nerozumím. Na rozdíl od hmotného práva má procesní "binární" charakter: něco buďte smíte nebo nesmíte, není možnost, že byste směl, ale neměl byste.
0 # Anonymní 2016-12-03 12:34
Tak jinak. Když lže obviněný, nic s tím neuděláme a nezbývá než to tolerovat. Proč ale do toho ještě zatahovat advokáta a přes nařízení ho nutit, aby i on lhal ve jménu klienta?!

Na rozdíl od vás nevidím problém v tom, když by byla diskrepance mezi tvrzením advokáta, který lhát nesmí, a mezi tvrzením klienta, který lže. V takovém případě by pouze vyplynula pravda na povrch, s čímž nemám dle svého pojedí spravedlnosti nejmenší problém.

Vy tvrdíte opak, tedy že by mělo být umožněno advokátovi ve jménu svého klienta lhát. V tom spatřuji onu "podporu lhaní zákonem" (OK, v tomto případě spíš vnitřními předpisy ČAK.)
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 12:40
Proč ale do toho ještě zatahovat advokáta a přes nařízení ho nutit, aby i on lhal ve jménu klienta?!

To vysvětluji v tom posledním odstavci, který jsem do citaci doplnit při aktualisaci: protože kdyby klient lhát směl a advokát ne, dozvěděl by se orgán pravdu, takže klient bez advokáta by na tom byl líp než klient advokátem zastoupený.

Omezovat advokáta co do obsahu sdělení, nad rámec formy, je tedy popřením samotného smyslu advokacie (což se vysvětluje v dalších, již necitovaných odstavcích žaloby).
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 12:42
Dovedeno ad absurdum, obhájce, který ví, že jeho klient je vinen, nesmí v závěrečné řeči říct, že je nevinen, protože to je vědomě nepravdivá informace a kárný delikt podle Ethického kodexu ČAK.
0 # Anonymní 2016-12-03 13:18
Proč by měl advokát říkat, zda je klient vinen nebo nevinen? Advokát řekne, že vina klienta ne/byla prokázána. Soud by mu otázku, zda ví, jestli je klient vinen, neměl položit a advokát by na ni měl odmítnout odpovědět.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 13:31
Nejde o to, že by soud přímo pokládal advokátu skutkové otázky; to ani udělat nesmí. Vím ovšem o mnoha advokátech, kteří koncipují závěrečnou řeč z důvodu přesvědčivosti tak, že vinu přímo popřou ("můj mandant se žádného ze skutků, pro které byl postaven před soud, nedopustil (např. …což jednoznačně vyplynulo z provedeného dokazování)"). Tak to děláme sami např. u V. Pechance.
0 # Anonymní 2016-12-03 15:40
Rozhodování by etické hledisko určitě mít mělo. „Pravidlo“ jej z principu obsahovat nemusí a osoba soudce jeho reprezentantem není (etiku určuje společnost a ta soudce nejmenuje). Přezkum některých rozhodnutí porotou složenou z etických autorit za účelem vydání závazného stanoviska by bylo dobré řešení.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 21:35
Kontrolní otázka, nejen pro vás: Jak byste se díval na to, že by pachatel, který se hájí "neethicky", např. obstrukčně, dostal o to přísnější trest? Připomínám, že trestní zákoník přihlíží ke spolupráci s OČTŘ jako k jedné z obligatorních polehčujících okolností, ale kontrární ustanovení v něm není, ztěžováním svého usvědčení si pachatel nepřitěžuje.
0 # Anonymní 2016-12-03 22:40
Dobrý večer,

odpovídám na kontrolní otázku. Obstrukční jednání obecně považuji za využití možností, které právní řád obviněnému/pachateli k obhajobě dává, ale přísnější trest pro usvědčeného pachatele, který při své obhajobě prokazatelně lhal, bych vnímal jako spravedlivý. Nepovažoval bych za chybu, kdyby to trestní zákoník umožňoval.

tw
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 23:04
Děkuji. To je poměrně běžný názor, reflektující "intuitivní" představu, že každá obhajoba trestného činu, tedy amorálního jednání, je sama o sobě amorální. A amorální jsou tedy i lidé, kteří se touto činností živí.

Taková úvaha vede k závažnému negativnímu důsledku, že je-li někdo nevinný a bude se hájit tvrzením své neviny, bude mu to vposledku přičteno k tíži, protože přece "lhal". Byl bych proto pro neutrální chápání obhajoby, jako něčeho, co nemá na výši trestu vliv.
0 # Anonymní 2016-12-03 23:21
Nemyslím si, že každá obhajoba trestného činu je amorální ani že obhájci pachatelů trestných činů jsou amorálními lidmi. Napadá mě řada důvodů, proč je důležité, aby obvinění/pachatelé měli obhájce, reálně pracující v jejich prospěch.

Druhý odstavec Vaší odpovědi jsem nepochopil. Jak může být nevinnému, jenž se hájí tvrzením své neviny, kdokoli vyčíst, že lže? Jak zalhal?

tw
0 # Tomáš Pecina 2016-12-03 23:25
Chápu, že si to takto explicitně nemyslíte, ale vzorce vašeho uvažování jsou tím ovlivněny. Morální soudy "obhajoba zločinu není amorální" a "nemluví-li obviněný před soudem pravdu, mělo by mu to přitěžovat" jsou fatálně inkompatibilní.

Když je někdo, kdo tvrdí, že je nevinen, usvědčen, pak přece "prokazatelně" lhal, nebo ne?
0 # Anonymní 2016-12-03 23:49
Obhajoba a vyhýbání se odpovědnosti - zde vědomým lhaním - jsou dvě různé věci, a přestože přijímám první, druhou už ne. Nepřijde mi to v rozporu.

K tomu prokazatelnému nebo prokázanému lhaní - ano, to s Vámi souhlasím. Nicméně, je špatné, když odsoudí nevinného, ale pro něj je nepřiměřený jakýkoli trest, i ten nezvýšený. Mám to chápat tak, že lhaní není přitěžující okolností jako kompenzace omylnosti (nebo zlé vůle) soudů?

tw
0 # Anonymní 2016-12-04 08:06
Já za inkomopatibilní spíš považuji požadovat po OČTŘ dodržování všech psaných i nepsaných pravidel, zatímco vůči jednotlivým "protivníkům" jedete kroky daleko v šedé zóně.

Yossi
0 # Anonymní 2016-12-04 11:43
Advokát neobhajuje trestný čin, ale osobu z TČ obviněnou. Obviněný se může považovat na nevinného, protože nespáchal, protože spáchané nepovažuje za TČ, protože čin jinak trestný vzhledem k okolnostem takovým jednáním nebyl, byl nepříčetný atd. I když se to neprokáže, taková obrana („lhaní“) přitěžující okolností není. Za neetickou je považována obrana, která zneužíváním práv účastníka řízení brání zjištění pravdy a vydání řádného rozhodnutí. Typickými obstrukcemi jsou např. opakované zjevně smyšlené námitky podjatosti, bezdůvodné změny zástupců, účelové návrhy na předběžná opatření, podezřelé neschopenky, a jistě také házení viny na mrtvé zastupující firmou, která se na toto specializuje. Ale neméně neetické a stejně běžné jsou obstrukce páchané soudy, např. správně nezastoupení a nepoučení účastníci řízení, fikce všeho druhu, vyhazování či „nepřipuštění“ zástupců, provádění důkazů jen těch, které můžou svědčit např. pro vinu, omezování možností vyjádřit se, atd. Přezkum porotou složenou z etických autorit by řešil obojí.
0 # Anonymní 2016-12-04 14:22
Jen, ze v US to tak funguje-lhat se fizlovi, ani u soudu nesmi a to za zadnych okolnosti.
Pokud jste obvineny a lzete, tak vam prihodi nejaky ten rok navic, pokud vam tu hlavni vec neprokazou, porota rekne, ze jste nevinen, ale prokaze se, ze jste v prubehu tr.rizeni lhal, tak vam hodi alespon rok, dva za lhani.
Neuveritelny, ale je to tak.
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 18:16
Jistě, v U.S. to funguje poněkud jinak, trestné činy jako perjury nebo contempt of court v českém právním řádu existují, ale téměř se nestíhají.
0 # Anonymní 2016-12-04 21:12
Tomu moc nerozumim- "...českém právním řádu existují, ale téměř se nestíhají...."

V CR muzete preci lhat ze zakona do aleluja, jste-li obvineny, nebo by vam hrozilo tr.stihani.

Jedu v CR ozraly, zastavi me fizl a rekne: "pil jste neco pred jizdou?" Reknu "ne, nikoliv" - zjisti se, ze ano a mam soud, ze jsem ridil a mel vice nez 1 promile-nic vic.
V US reknu fizlovi :" ne nikoliv", zjisti se opak a dostanu 20 dni jail time za DUI a 4 mesice k tomu za lhani fizlovi.

To preci neni stejne, jako v CR, teda pokud me neco neuniklo?
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 21:18
V ČR smí obviněný lhát, ale nesmí křivě obvinit jiného z trestného činu. Svědci nesmějí lhát vůbec (ledaže by způsobili sobě nebo blízké osobě nebezpečí stíhání, a v takovém případě mohou odmítnout výpověď, lhát ne), ovšem prokázaná lež u soudu se stíhá poměrně zřídka.
0 # Anonymní 2016-12-04 21:35
O krivem obvineni jineho, ci lhani svedku nebyla rec. Slo by o obvineneho-kdyz v Praze nekomu rozbiju hubu s tr.nasledky, dostanu 4ku, a budu celou dobu tvrdit, ze jsem tam nebyl, tak nakonec dostanu tu holou 4ku, bez ohledu na to, jak jsem krasne lhal.
Kdyz totez udelam ve Phoneix, dostanu 16 a kdyz budu skutek popirat, ze jsem tam nebyl, nikoho jsem nevidel atd, tak mi daji 3ku navrh za lhani-pri scitani trestu tam budu skoro za dvacku.
Coz me prijde sileny a v tom je CR jeste stale pravnim statem.
Neocon
0 # Filip Šudák 2016-12-10 00:15
To je úplná "klasika".

Proboha, odpověď na to, proč může obviněný lhát, a že se může bránit per fas et nefas, nelze hledat v zákoně. Jde o právo, uhelnou zásadu trestního práva processního, jež má své ratio, logický historický původ a logický vývoj.

Řečeno velmi zestručněně: jednoho dne jsme si řekli, že budeme u soudu dokazovat. Že se nebudeme spoléhat na ordál (Boží soud). Když jsme si řekli, že budeme dokazovat, otázka zněla, kdo bude dokazovat.

Původně byla odpověď jednoduchá: obviněný. Platila presumpce viny a bylo na obviněném, aby prokázal, že zloskutek nespáchal (něco jako "označte důkazy na podporu svého tvrzení, že vám žalovaný žalovaný peněžitý obnos nezaplatil"...).

Protože prakticky neexistovaly jiné důkazy, než co kdo řekl, jediným způsobem, jak dokázat svou nevinu, bylo zpravidla ustát všechny stupně práva útrpného. Když vezmete v potaz, že přesnou kodifikaci stupňů a způsobů přistoupení k činci právem útrpným zakotvilo až Constitutio Criminalis Theresiana roku 1769, záleželo hodně na tom, které městské právo, či vrchnostenský soud, a také pro jaký delikt, k činci útrpným právem přistoupil, zda jej vůbec přežije. Kdo četl smolné knihy ví, že právem útrpným bylo přistupováno zpravidla vždy, i když činec sua sponte vypověděl vše, co věděl, a k skutku se přiznal, neboť bylo potřebné "ověřit", zda-li vypověděl činec skutečně sua sponte všecko, a nic nezamlčel, či-li nic, a jiný způsob jaksi právo neznalo.

Když jsme si řekli, že nebudeme přistupovat k obviněným útrpným právem, uběhlo ještě pár let, než jsme si rovněž řekli, že nebude ani jinak nucen k tomu, aby cokoli říkal (výpraskem metlou, půstem a temnou komůrkou...).

Když jsme si řekli, že obviněného nebudeme jakkoli nutit, k tomu, aby se přiznal (srov. per exemplum §. 202. a §. 203. Řádu soudu trestního, daného zákonem č. 119 ze dne 23. května 1873 Ř. z.), řekli jsme rovněž, že může lhát.

Tím se liší trestní právo processní kontinentálního způsobu (inquisičního) a trestní právo processní angloamerického způsobu: obviněný v angloamerickém trestním procesu má sobě na výběr: buďto bude mlčet, neříkat nic (přímá aplikace zásady nemo tenetur se ipsum accusare), nebo, že bude "svědčit" ve svůj prospěch, ale i neprospěch; pak je ovšem v postavení shodném s jakýmkoli jiným svědkem, a na pokládané otázky je povinen odpovídat pravdivě a úplně.

Když jsme si řekli, že obviněný může lhát, a že jej za to nelze jakkoli trestat (nejde o přitěžující okolnost), nemůžeme, z povahy věci, předpokládat, že lež bude "ethická" či "morální".

Ethické a morální je dovolit obviněnému, aby činil pro to, aby se vyhnul odsouzení pro skutek, pro nějž je opověděn v obžalobu, vše, co není zákonem zakázáno (zásada legální licence), a čím nemůže zasáhnout do práv jiných (proto nesmí tvrdit nepravdivé skutečnosti, které někoho obviňují z skutku, který je subsumovatelný pod příslušnou dikci trestního ustanovení jako přečin, či zločin). Věcí státu pak je, aby v souladu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretensí (tj., že co mu zákon nepovoluje, nesmí provádět, a to co mu zákon povoluje, musí provádět způsobem, který neodporuje nejen liteře, ale i smyslu, platné právní úpravy), prokázal, že obviněný lže, tedy, prokázal opak.

Vyplývá to ze zásady, že neexistující věci se neprokazují: jsem-li nevinen, pak vina neexistuje, a není v mých schopnostech vždy (zpravidla nikdy) prokázat, že jsem nevinen. Naopak, existuje-li vina, je věcí toho, kdo toto tvrdí, aby to prokázal.

Pak je, přeci, nesmyslné ex principo se "handrkovat" lhal-li obviněný ještě v "přípustných" mezích, nebo už přes čáru. Copak to není nesmysl?
0 # Filip Šudák 2016-12-10 00:38
Proč by, proboha, měl mít obhájce jiné postavení, než obviněný?!

Je sice prastarou zásadou, že obhájcem v tr.řízení ("velkém") může být jen advokát (srov. §. 39. odst.1 řádu soudu trestního č. 119/1873 Ř. z., pravděpodobně k tomu bylo přistoupeno, když bylo povoleno, aby se obhájce radil s klientem bez přítomnosti soudce vyšetřujícího - srov. Art.36 §. 11. in fine Constitutio Criminalis Theresiana), který je, chudák, mordován ČAK, ovšem nedává mi sebemenší smysl obhájce, který bude jednat jinak, než by jednal klient.

Jistě, je věcí obhájce, aby klientovi vysvětlil případné právní dopady toho, co řekne (drbani si často myslí, že se vyviní, a pak se diví, že jsou odsouzeni ještě navíc za něco, co neudělali, jenom si to vymysleli, protože neví, že to je trestné), ale trvá-li klient na určitém tvrzení (návrhu, námitce...), je jaksi obhájcovou povinností toto provést.

Nebo snad bude podávat jedno odvolání advokát a druhé klient, obě s stejným petitem, ale pro jiné důvody? Má klient sám tvrdit, že auto řídil umrlec a advokát má uvést řidiče, který je toho času v Somálsku (pošta tam nedoručuje, vláda neovládá ani hlavní město, takže justiční spolupráce je těžce mimo realitu)?

Co je ethické? Svědek, který je v Jihoafrické republice (= pro správní orgán neřešitelný pat - správnímu orgánu neposkytnou JAR soudy součinnost, takže bude muset svědka obesílat klasickou mezinárodní doporučenou zásilkou s doručenkou, která ovšem nesplňuje náležitosti doručení podle správního řádu - když tedy dopis svědek odmítne převzít, nebo nevyzvedne, správní orgán s tím nic nenadělá)? Svědek, který je mrtvý (= vůbec jej nejde obeslat a vyslechnout, představ si!)? Či svědek v Afghanistánu, nebo Somálsku (= v prvé případě se doručenka nevrátí, v druhém případu pošta vůbec nefunguje)?

No, v každém případě, označit toto za hyenismus může pouze hyena. Je to, no, řečeno po prostu, vyjebané, trapné, ale to je asi všecko... Je to PRÁVEM obviněného hájit se, jak uzná za vhodné! A obhájce má dvě možnosti: vyhovět, nebo se obhajoby vzdát (nebyl-li k ní určen soudem / ČAK...).
0 # Tomáš Pecina 2016-12-10 10:33
Náš názor je tedy velmi blízký. Faktem arci je, že podle čl. 4 odst. 3 ethického kodexu ČAK jsou projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie, inter alia, nikoliv vědomě nepravdivé, což s optimálním hájením zájmů klienta v určitých situacích koliduje.

Je ovšem fakt, že ČAK některá ustanovení Kodexu aplikuje toliko přísně výběrově, např. na ty advokáty, kterým vadí, příkladmo, její čachry se zakázkou na taláry.
0 # Filip Šudák 2016-12-13 13:51
V tomto takystátě se obecně všecko aplikuje přísně výběrově, nemyslíte?
0 # Radek Mikula 2016-12-03 17:14
Tohle téma se zdá být produktivní, viz:

Den po vynesení rozsudku poskytl Jirát rozhovor pro server lidovky.cz, v němž Ratha kritizoval za obstrukce i za chování v jednací síni. Zopakoval, že Rath podle něj nikdy nenastoupí do vězení, protože pokud bude rozhodnutí o odnětí svobody pravomocné, uteče. "Existují země, s nimiž nemáme smlouvu o právní pomoci, existují země, které nevydávají své občany. Například Izrael. A Rath má v ruce potvrzení, koneckonců o tom mluvil u soudu sám, že jeho děda byl obětí holokaustu. Jakmile toto ukáže, dostane izraelské občanství," uvedl.

Mluvil také o tom, že Rath má někde schované peníze z trestné činnosti. "Tipuju to určitě na stovky milionů korun," prohlásil. Exhejtman prý peníze ukrýval do zahraničních firem, v nichž oficiálně nefiguruje, takže jsou těžko dohledatelné.

Obvodní soud pro Prahu 1 začne Rathovu žalobu na ochranu osobnosti projednávat 23. února. Právě skutečnost, že Rath Jiráta zažaloval, označila šéfka pražského vrchního státního zastupitelství Lenka Bradáčová za důvod, proč Jiráta neoslovila s tím, aby si vzal na starost i odvolací řízení v Rathově trestní kauze. Nechtěla prý přistupovat ke kroku, který by mohl vést k další Rathově námitce ohledně podjatosti státního zástupce. O žalobě na Jiráta hovořila v televizní diskusi jako o obstrukci, za což si od Ratha sama vysloužila žalobu. Spor ale vyhrála, protože podle soudů se vyjadřovala v rámci výkonu veřejné funkce, a proto za výroky není odpovědná jako soukromá osoba.
0 # Leo Tydlitát 2016-12-03 22:58
Ano, hyenism. Lidé předčasně umírají na zlé nemoci, zatímco členové Lidových milicí lačně větří pár stovek za „špatné“ parkování a neznají jinou míru.
0 # Anonymní 2016-12-04 02:50
Tady nejde o vázanost pokyny klienta (pominu-li to, že advokát nemá vědomě lhát). Daná "pojišťovna" si ty kulišárny vymýšlí sama, o žádné pokyny nejde (připomeňme, že to používá v x jiných případech). A tahat na smrt nemocné (potažmo pak jejich příbuzné) či mrtvé do řízení hyenismem je.
0 # Anonymní 2016-12-04 15:14
Pokud vím, tak obviněný sice lhát může, ale má to své meze v tom, že nesmí jiného křivě obvinit. V trestním řízení nemůže být odpovědný za TČ křivého svědectví a nepravdivého znaleckého posudku, ale za TČ křivého obvinění ano.
Kl
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 15:35
Jistě, také se v té správní žalobě výslovně píše "za určitých okolností".
0 # Anonymní 2016-12-04 17:10
Pokud se shodneme na tom, že obviňovat jiného křivě z deliktu je nezákonné (předpokládám, že vzhledem k existenci přestupku proti obč. soužití, který spočívá v křivém obvinění jiného z přestupku, platí v přest. řízení totéž co v trestním), pak jsem moc nepochopil, co tu řešíme. Jestliže právní zástupce někomu radí nezákonný postup, pak je to nezákonné i nemorální. Pokud se bavíme o otázce, zda je správné někoho hájit v mantinelech zákona, ale z morálního hlediska pochybným způsobem, je to otázka jiná.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 18:13
Mrtvolu nelze křivě obvinit, protože nemůže být dotčen objekt trestného činu/přestupku (opačný je názor Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 7 Tdo 170/2015, ale to mám za diskutabilní).

Můj názor je, že pojem "ethická obhajoba" je principiálně vadný. Zločin nikdy nelze hájit ethicky, a neethické jsou i ty techniky obhajoby, které se běžně uznávají za účelné a nutné, např. bagatelisace následků, imputované spoluzavinění poškozeného, snižování podílu obviněného k újmě spolupachatelů, znevěrohodňování svědků, včetně těch, kteří vypovídají pravdu atd. Obhájce, který by nic z toho nesměl dělat, by nebyl obviněnému k ničemu.

Proč si tedy hrát v procesním právu ne ethiku? Podle mne jde o čistě technickou, mimomorální záležitost.
0 # Anonymní 2016-12-04 21:05
No vidíte, i NS mi dává za pravdu :-). I mrtvý má pořád osobnostní práva, byť je samozřejmě nemůže hájit sám (viz případ Peroutka). A je-li nezákonné (a lhostejno, zda jen v rovině práva civilního, či i veřejného) mrtvého pomlouvat, pak tím spíše je nezákonné mrtvého křivě obviňovat z trestného činu nebo přestupku. Navíc je to prostě prasárna házet své prohřešky na jiné, kteří s věcí nemají nic společného a mají omezenou možnost se bránit. A taktéž je prasárna k něčemu takovému radit. Cožpak tím dlouhodobým pobytem na temné straně síly :-) Váš morální cit již natolik otupěl, že to nevnímáte. Sorry za trochu toho ad personam :-).
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 21:12
Ve své praxi jsem nikdy nic podobného nepoužil, a nepoužívám např. ani obstrukce. Kdykoli sáhnu k ostřejšímu kroku, je to v reakci na jednání protistrany (Mazla nikdo nenutil, aby si za znalecký posudek řekl odhadem desetinásobek zákonné odměny, Uhlíř se z úmyslu bojovat proti extremismu vyznal sám, Petrásek začal obtěžoval mou klientku taky čistě sua sponte).

Otázku po etičnosti obhajoby si kladu v čistě akademické rovině, a formuluji ji tak, že není pěkné obvinit mrtvého, ale copak je někdy obhajoba pěkná?
0 # Anonymní 2016-12-04 21:46
Dobrá tedy, pokud se zde nebavíme o legálnosti či nelegálnosti obhajoby (kde se ukazuje, že ķřivé obvinění jiného není v souladu s pozitivním právem), ale o etičnosti (divím se, že jste nenapsal ethičnosti) obhajoby, zastáváte tedy názor, že v rámci obhajoby není žádný prostředek neetický? Nebo byste spíše souhlasil s tím, že i pro obajobu nakonec nějaké etické hranice jsou, a neshodneme se jen na tom, zda křivě obvinit mrtvého už tuto hranici překračuje, či nikoli?
Kl
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 22:26
Kloním se k variantě, že, jak jsem předestřel, obhajoba je mimomorální. Z pohledu klienta je to jasné, asi si těžko představit obviněného, který řekne svému obhájci: "Pane doktore, to se mi moc líbilo, jak ethicky jste mě hájil, a že jste nepoužil ten argument, který jsem vám navrhnul. Svých tři sta tisíc, co jsem vám za obhajobu zaplatil, si určitě zasloužíte!"

Z pohledu obhájce je to podobné. Klient si mě platí proto, abych mu pomohl, ne abych si udělal dobrý pocit, a když se musím smířit s tím, že se snažím vyhnout base lumpovi, který se ožral jako nejmenovaný sudokopytník a zabil na přechodu dva lidi, měl bych se smířit i s tím, že při tom využívám všech dostupných prostředků. Samozřejmě s výjimkou Yossiho, ten tomu člověku určitě pomůže dostat spravedlivý trest, ale takové obhájce naštěstí nikdo nechce.
0 # Anonymní 2016-12-07 13:54
TP:

Prosím, neberte si mě do huby, tohle je i pod Vaši úroveň. Jen proto, že Vám člověk netleská při dětinském a mnohdy kontraproduktivním nátlaku na OČTŘ, nemusíte být takhle zvánovecky osobní.

Yossi
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 13:58
Tu kontraproduktivnost by pán mohl laskavě nějak exemplifikovat? :-)
0 # Anonymní 2016-12-07 14:13
Ani moc ne, když tu přes cenzuru prochází jen "slavné" výhry. :) I když na přístup některých soudců a SZ k Vašim klientům má jistě vliv Vaše chování k nim. Ale jsem rád, že na dětinskosti se shodneme. Kontraproduktivnost neuznáte, o tom tady bylo už ix debat.

Yossi
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 14:51
A myslíte, že byste se o prohrách nedozvěděl např. z komentářů. Jenže ony žádné jiné, než o kterých informuji, jaksi nejsou :-)
0 # Anonymní 2016-12-07 15:40
TP:

Nedozvěděl, protože OČTŘ nestojíte ani za to odstíhání za vinklaření, takže proč by řešily nějaký blog.

Yossi
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 17:11
Opět mě viníte z trestného činu, Yossi. Zkoušel to Pavel Uhl, bez úspěchu, zkoušeli to jiní, takže to asi bude tak, že se tohoto trestného činu nedopouštím. Sestímsmiřte.
0 # Anonymní 2016-12-07 17:16
Zkuste číst více s pochopením, říkám, že nestojíte OČTŘ za odstíhání, nikoli, že pácháte TČ, přece víte, že ty dvě věci nejsou zaměnitelné.

Morálně Vámi sice opovrhuji, ale že bych Vás potřeboval udávat, za to mi to fakt nestojí. K právním kvalitám kolegy Uhla se s ohledem na advokátní etiku nemůžu vyjádřit. :)

Yossi
0 # Anonymní 2016-12-07 17:46
"Morálně Vámi sice opovrhuji, ale že bych Vás potřeboval udávat, za to mi to fakt nestojí."

Tvl Yossi-proc chodite kazdy den na blok nekoho, kym opovrhujete? Stava se Vam to v zivote casto, jako ze prijdete k nekomu na navstevu domu a reknete mu-"Jarousku, uplne tebou opovrhuju, je miz tebe na bliti, ale neudelal by jsi mi kafe?".
A druhy den tam zvonite znova, na kus reci...

Pred par mesici jste se tu ptal Goga, jestli se nekdy lecil na psychiatrii-mohu Vam, s laskavym svolenim, polozit stejnou otazku?
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 20:17
Nechápete hloubku Yossiho oběti, Neocone. Dělá to pro vás (pro nás).
0 # Anonymní 2016-12-07 20:29
To mate pravdu, to jsem asi nedocenil... Skoda, ze kazdy Prosinec neudelujete cenu "Mimozemstan Roku"
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 20:40
Třeba jednoho krásného dne vstanu s postele, sprásknu ruce a zhrozím se nad svým dotud amorálním životem, a začnu jednat podle Yossiho představ. Ale co budu dělat, copak něco, v Yossiho očích, vůbec umím? Tak ano, dokážu překládat z/do několika cizích jazyků, umím trochu programovat počítače, nějakou méně náročnou administrativní práci typu třídění papírů nebo zadávání dat v Yossiho kanceláři bych snad zvládnul (nezapomínejte, mám maturitu! vážně!)… Zamyslím se nad tím!
0 # Anonymní 2016-12-07 21:00
Az Vy budete bez job, tak Yossi nebude mit zadnou kancelar a na to bych vsadil 3 roky starou Escalade.
Neocon
0 # Leon Kreutzfeld 2016-12-07 22:26
Yossi: "K právním kvalitám kolegy Uhla se s ohledem na advokátní etiku nemůžu vyjádřit."

Tuhle jsem videl takovy vtip:

Q: Why won't sharks attack lawyers?
A: Professional courtesy.

Mimochodem, vtipu na pravniky je vic nez zidovskych prislovi.
0 # Anonymní 2016-12-08 07:27
Tak oprava, nemáte na víc.

Yossi
0 # Guy Peters 2016-12-08 11:06
J. Backa, který si říká Yossi, je tady na tomto blogu připomínán jmenovitě proto, protože je ztělesněním všeho, co je pro špatné advokáty jeho typu příznačné: chabá erudice, alibismus & neschopnost maskovaná arogantními osobními útoky.
0 # Anonymní 2016-12-08 12:08
Naložte víc, nad racionální kritikou od elitního právníka z ROH se vždy rád hluboce zamyslím.

Yossi
0 # Guy Peters 2016-12-08 12:46
Stačí, J. Backo, abyste si nastudoval pojem absolutní např. na pojmu absolutismus. Pak Vám třeba konečně dojde, jak jste byl zcela mimo, i když při Vaší inteligenci a schopnosti sebereflexe, pochybuji.
0 # Anonymní 2016-12-08 13:02
Takže nic nového, škoda. Tak zas někdy příště, až Vám rupne žilka a zase něčemu neporozumíte.

Yossi
0 # gogo 2016-12-08 14:41
Toto musí být pro Yossiho přímo rajská hudba:
parlamentnilisty.cz/.../...

Až bude takto aktivní i profesní komora kuchařů a opravářů PC, tak zavládne skutečný krásný nový svět.
Chybí mi tam ještě profesní komora sexuálních pracovnic. Řekl bych, že ony nejvíc trpí podomáckým vinklařením neautorizovaných osob.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-08 15:48
Ing. Radek Neužil, LL.M., tajemník Komory daňových poradců ČR, k tomu dodává: „Na příkladu daňového poradenství je zřejmé, že státu by nemělo být jedno, pokud se daňoví poplatníci, mnohdy nevědomky, řídí daňovými radami nekvalifikovaných osob a působí tak často škodu nejen sobě, ale i státnímu rozpočtu.“

To je přesně to, co Yossi tvrdí v případě advokátů: ethicky jednající daňový poradce by nikdy svému klientovi nedovolil krátit daně!
0 # Tomáš Pecina 2016-12-08 16:46
Tato mentalita je ovšem dlouhodobě mimo mé chápání: aby si mě lidé vybírali ne proto, že mi věří a vědí, že jim, když to půjde, pomůžu, ale že mám na určitou činnost úřední povolení. A ještě bych měl tu drzost kritisovat někoho, kdo to dělá líp než já, právě pro absenci toho papíru. Přijetím do ČAK zřejmě člověk ztrácí pocit studu, jinak si to neumím vysvětlit.
0 # Anonymní 2016-12-08 17:39
Ne, netvrdím - yourlogicalfallacyis.com/strawman

Yossi
0 # Anonymní 2016-12-04 23:28
Čekal jsem, že odpovíte takto. Myslím si však, že každé lidské konaní je dobré, špatné nebo morálně neutrální (nikoli mimomorální). Co třeba obhájit klienta za pomoci vydírání svědka. To by pro Vás bylo (podobně jako křivé obvinění) "pouze" nezákonné, ale jinak mimo kategorie morálky, nikoli však nemorální? Nebo, ad absurdum, co svědka rovnou usmrtit?
Kl
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 23:35
Já přece nehájím obhajobu vedenou protiprávními prostředky, jen takovou, která je, posuzováno měřítky ČAKu, "neethická", např. využívající lživých tvrzení.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-04 23:46
Možná bychom měli vyjít z toho, co je důvodem připuštění obhajoby. Tímto důvodem je bezesporu zabránit justičním omylům, odsouzení nevinného. A protože nikdy nevíme, nebo minimálně to nevíme předem, kdo je vinen a kdo nevinen, musíme se ke každému chovat jako k presumptivně nevinnému, a obhajobu mu umožnit, přestože, hájí-li se skutečný pachatel, je taková obhajoba vždy amorální (morální je se přiznat). Vytýkat usvědčenému, že se hájil neethicky, je tedy unfair, asi jako kdybychom vytýkali vodě, že je mokrá, nebo rybě, že neumí chodit.
0 # Anonymní 2016-12-05 08:25
Abychom nemíchali jablka a hrušky. Já se neptám na legálnost či nelegálnost určitých způsobů obhajoby (i když právě zastáváním se křivého obvinění k vedení obhajoby nelegálními prostředky nabádáte), ale na jejich morálnost a nemorálnost. Jistě se shodneme na tom, že morálka a právo nejsou dva shodné normativní systémy, byť se jejich pravidla mohou do značné míry překrývat. Chtěl jsem jen prozkoumat udržitelnost Vašeho tvrzení, že na obhajobu a její způsoby nelze vztáhnout žádná morální měřítka. Jinými slovy, pokud tvrdíte, že nehájíte obhajobu vedenou protiprávními prostředky, je tomu tak jen proto, že nechcete, abyste Vy nebo Váš klient měli nějaké opletačky, ale z čistě morálního hlediska si myslíte, že o takových prostředcích nelze prohlásit, zda jsou dobré, nebo špatné? Nebo ještě jinak, představme si, že by se svět zbláznil a nějaký šílený nejvyšší soudce takové prostředky v rámci obhajoby prohlásil za souladné s právem, pak by se Vám nijak nepříčilo je použít? Anebo podle Vás zákonodárce současné zákony stanovící meze obhajoby nastavil tak dobře, že se shodují i s Vašimi morálními kriterii (snad jen s výjimkou onoho křivého obvinění)? Můj názor je ten, že některé způsoby obhajoby nejenom, že jsou nelegální, ale jsou zároveň i nemorální. Jiná otázka je, zda z těch, které legální jsou, jsou některé nemorální. Samozřejmě v našem fuzzy logickém světě hranice toho, co je morální a co už ne, bude značně mlhavá. Pro někoho je za hranou už přifukování spoluodpovědnosti poškozeného, pro jiného je to křivé obvinění a pro dalšího není nemorální ani vydírání svědka. To však není důvod pro tvrzení, že obhajobu máme umístit zcela kamsi mimo prostor morálního posuzování. Ale to je jen názor blbého a naivního policajta :-), advokáti to pochopitelně obvykle vidí jinak.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 09:46
Advokáti to vidí prismatem své peněženky.

Moje úvaha vychází z toho, že hájit amorální čin je vždy amorální, tedy stricto sensu ethické by bylo toliko obhajovat nevinné.
0 # gogo 2016-12-05 10:13
Nemáte pravdu.
V běžném životě, mezi slušnými lidmi, pokud člověk někomu způsobí škodu, musí ji napravit, dotyčnému se omluvit a bere se jako nejpravděpodobnějsí, že to nebylo úmyslné. Pokud bylo, bývá do důvodem pro ochlazení vztahů s širší komunitou.
Když už se malér stane, slušný člověk netvrdí, že to neudělal, ale snaží se vysvětlit, jak k tomu došlo.
Tj. slušný člověk ve slušné společnosti se hájí bez lhaní. Funguje tak většina rodin a většina zájmových uskupení. Hajzly totiž mezi sebou nikdo nechce a je potřeba jisté kolektivní hygieny, aby se jim nedařilo.
Nejde o žádnou formu svatouškovství, pouze o vypěstované chování na základě reciprocity.

Neříkám, že tento model lze kodifikovat, ale zároveň odmítám glofifikaci hajzlovství jako normy.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 10:20
Říkáte to samé, co já, gogo. Obhajoba vinného je vždy amorální, ethické je se přiznat. Proto buď musíme advokacii prohlásit za neethickou profesi (k čemuž vy, stejně jako poručík, máte imanentní sklon), anebo uznat mimomorálnost obhajoby.
0 # Anonymní 2016-12-05 10:58
Ani jsem tak neřešil to, zda obhajoba viníka je per definitionem neetická, ale to, jestli se shodneme na tom, že některé způsoby hájení klienta už jsou morálně nepřípustné?
0 # gogo 2016-12-05 13:10
Obhajoba vinného nemusí být amorální. Být vinen zabitím člověka neznamená být zločinec, člověka lze zabít a být v právu jak přirozenému, tak psanému. (např. v sebeobraně).
Jde o to, co je cílem obhajoby. Může to být maximalizace výhod pro klienta (např. uděláme ze zločince oběť a z oběti zločince), nebo hájíme pachatele tak, aby nebyl trest nespravedlivý. Např. chlapa přejel proto, že byla mlha a on nebyl vidět.

Já chápu, že aby se člověk před zrcadlem nepozvracel, musí si svoje chování umět ospravedlnit. Může si rozdělit život na profesní a soukromý, jak to nejspíš dělali dozorci v koncentrácích. Ale stejně si myslím, že málokdo je schopen důsledně přepínat a hajzl prostě hajzlem zůstane. Minimálně je s takovým člověkem riziko mít bližší vztahy, protože pokud ty vztahy přestanou být pro něj výhodné, zneužije situace a sám si to před sebou hravě ospravedlní.

Chápu taky, že standardní procedura průchodu spravedlnosti musí být nějak formalizovaná a nesmí spoléhat na čestnost žádné ze stran. Přesto si ale stojím za tím, že sprosté lhaní by nemělo být bráno jako norma. Být hajzl samozřejmě není trestné, ale nevidím taky důvod tento stav nějak lakovat na růžovo.
0 # gogo 2016-12-05 13:23
Mimochodem, vzpomeňme např. na roli v procesu svatořeční, kterou sehrává advocatus diaboli. Jistě nejde o nemorální konání, jeho cílem je uvést všechna možná hlediska tak, aby k nim bylo zajuato stanovisko a jeho prostřednictvím nalezna rovnováha. Jistě tento advocatus netvrdil, že Karol Wojtyla pořádal swinger party. Mohl ale namítat, že v době války zabíjel Němce.
0 # Anonymní 2016-12-05 13:55
Nevim, Gogo, co resite-advokat je povinen pomoci klientovi za kazdych okolnosti vsemi dostupnymi i nedostupnymi prostredky, jedno, zda-li se to nekomu libi, ci nikoliv. To je proste prace, kterou si hadam dobrovolne vybral.

To je jako by jste mel za zle lekari, ze operuje cloveku, jenz ma 180 kg nadvahu, bypass-nemeli by ho nechat chcipnout, kdyz si ty srdecni problemy privodil svym nezrizenym zranim?
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 14:28
Vaše představa, gogo, je blízká pojetí ČAKu, tedy že advokát je přísně ethicky jednající profesionál, kterého ani nenapadne, aby svému klientovi doporučil nebo třeba jen naznačil něco nepěkného. Užitečnost takového obhájce pro obviněného se blíží nule, protože průměrnému obviněnému – a cca 90 % obviněných je stíháno právem a jsou to často máločeho se štítící ničemové – je jedno, jestli k jednomu ošklivému skutku spáchá ještě další, méně závažný, bude-li výsledkem, že za ten první skutek nebude odsouzen.

Škoda, že v tom přestupkovém řízení zastupovala obchodní společnost a ne advokát, to by pak bylo daleko zajímavější.
0 # Anonymní 2016-12-05 15:21
Nějak se ty reakce na ten můj dotaz odklánějí jinam. Pořád jsem se nedozvěděl, zda už jsou prostředky obhajoby, které považujete za nemorální. Ne pouze nezákonné. To je podstata toho sporu o obsah toho judikátu. Ten soud nijak nezpochybňuje, že i darebák má právo na obhajobu. Říká jen, že i prostředky obhajoby lze posuzovat nějakými hledisky morálky. Odhlédněme teď od toho, jestli soudu něco takového přísluší, nebo jestli házet nepravdivě své průšvihy na mrtvého, je skutečně morálně nepřijatelné. Ptám se, jestli vůbec akceptujete myšlenku, že někde nějaké morální hranice jsou, nebo jestli stále trváte na tom, že v souvislosti s prostředky obhajoby nelze hovořit o tom, zda jsou, či nejsou morálně přijatelné. Nebo to v současné době má zákonodárce tak dobře sladěné s morálkou, že nemorální je až to, co je nezákonné (např. vydírání svědka), anebo vydírání svědka považuje pouze za nezákonné, ale z čistě morálního hlediska byste proti němu, pokud by mohlo posloužit zájmům obhajoby, nic neměl?
0 # Anonymní 2016-12-05 15:52
V demokracii plati-cokoliv neni zakazano, je automaticky povoleno. Cili, pokud advokat nepouziva ilegalni/nezakonne prostredky, je vse ostatni legalni/povolene.

Debatu o moralce, v dobe, kdyz SZ umyslne, opakovane a dlouhodbe pouziva nekonecna odvolani v neprospech obz., jen aby je psychicky a predevsim financne znicili, muze vest jen nekdo, kdo tomu v zivote celit nemusel.
Neocon
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 15:54
Existují pouze zákonné meze, morálka se v těchto případech neuplatní.
0 # gogo 2016-12-06 12:38
Neocon:
Příměr s lékařem je naprosto absurdní. Zásadním rozdílem je z hlediska struktury systému to, že zachránění jednoho člověka nemá vliv na jiného. Jinak řečeno, nehraje se hra s nulovým součtem, což je naopak typická situace ve sporech, kde vystupují advokáti.
Kdybyste přesto chtěl zůstat u těch lékařů, byla by ta situace analogická dvěma transplantacím ledvin dvěma pacientům, přičemž by na stole byla jen jedna náhadní ledvina a dva chirurgové by do kříže vyřezávali ogány u vedlejšího stolu a přišívali svému pacientovi. A to ještě ti pacienti by za nic nemohli.

TP:
Já netvrdím, že by měl být nějaký arbitr elegance u ČAK, jen bych si prostě odpustil nějaké řeči o morálce.
Pokud jde o lhaní, pro mě by mělo smysl nastavit limity tam, kde nepravdivý výrok poškozuje někoho jiného. Stejně tak bych rád viděl potrestané ty, kteří účelově křivě obviní někoho např. ze zneužívání, jak se to občas děje u rozvodů. A naopak posílil výhody v případech lítosti, doznání a vypořádání se.

Bohužel ten advokátský systém vede k extrémům, takže naděje na spravedlnost je pouze při neobvyklé konstelaci.
0 # Anonymní 2016-12-06 14:29
Absurdni je Gogo, ze nazory, jako mate Vy, ma 85% CZ spolecnosti-to je absurdni.
Plati vyse napsane a doufam ze jeste bude platit 300 let-cokoliv neni zakazno, je povoleno.
S moralkou u soudu se nechte Gogo vyfotit-takovy je zivot.
Neocon
0 # gogo 2016-12-06 16:28
To máte přece jako v jiných oborech. Obchodník může být slušný, nebo být hovado. Nikde není zakázané být dobytek a žádná komora to ani nestíhá. Ale taky nikdo nezpochybňuje, když toho člověka za dobytka označíte.
Nikdo nedumá, zda obchodnictví stojí před, za, pod nebo nad morálkou. Nositelem morálky je daný člověk a je na něm, jak se chová a na jeho okolí, jak na to zareagují. A zákony by měly trestat toho, kdo jiného poškozuje. Třeba i tím lhaním.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-06 16:38
Jste argumentačně mimo hřiště, gogo, dokonce zcela mimo sportovní areál, spíš kdesi v polích. Abyste mohl porovnávat, musel byste vzít někoho, jehož profese je inherentně amorální, třeba nájemného vraha, a řešit, zda při plnění určité objednávky neporušil pravidla profesionální ethiky nájemných vrahů.
0 # gogo 2016-12-06 16:39
Je snad profese advokáta inherentně amorální?
0 # Tomáš Pecina 2016-12-06 17:20
Ano, protože advokát musí hájit amorální skutky amorálně jednajících osob.
0 # Anonymní 2016-12-06 18:03
To je uzasny primer, clovek by si otrel mokre/vlhke oci.
Akorat ze Vas obchodnik nabizi sluzby, a svym chovanim k zakaznikum urcuje, zda-li bude uspesny, ci nikoliv-tedy kdyz bude v soukromem sektoru sprosty, ci se chovat jako hovado, tak je to jen jeho business a jeho vec-on nakonec spadne na hubu, bez otazek a je jen na zakaznikovi, zda-li bude i nadale vyuzivat "dobytka" sluzby...

Kdezto u soudu stoji obz.zpravidla nedobrovolne (!), jestli to Gogo nevite a soudce, ci SZ neni zadny prodavac ve Vecerce na malem meste-tenhle clovek rozhoduje o Vasem byti, ci nebyti, rozhoduje o tom, jestli se s Vami rozvede zena, jestli ve Vasi posteli bude spat nekdo jiny, komu budou deti rikat tato a jestli budete bez penez a zadluzeny po usi...
Tudiz na neho Vami srovnatelna kriteria tak trochu neplati. Protoze jako obz. se nemuzete sebrat a jit jinam, kde na Vas budou milejsi-viz.Vase srovnani s obchodnikem, jak se chova.
V tomto oboru slusnost neplati-viz. Yossi, ktery drive ci pozdeji se svym pristupem, skonci s advokacii, nebo se presune na exekuce, budou li jeste fungovat.
Byl jste Gogo nekdy ve svem zivote obv., ci obz. a stal jste nekdy pred soudcem?
Neocon
0 # gogo 2016-12-07 07:53
Váš postoj mi přijde příliš extrémní. S amorálními osobami spolupracujeme přece běžně - taxikáři je vozí, pekaři krmí a lékaři je ošetřují.
A advokát přece nemusí hájit amorální čin, nakonec kdyby to dělal, bylo by to i férovější, než aby sprostě lhal. On by měl hájit svého klienta před tím, aby mu byl vyměřen nespravedlivý trest. Účelem soudu je nalezení a vykonání spravedlnosti. To, že se tak děje formou řízeného střetu stran je jen forma provedení. A to, že z toho dělají advokáti nikoliv optimalizaci a vybalancování, nýbrž boj o maximílní zisk na úkor všech, je jen důsledek celkové struktury a nastavení. V běžném životě mezi slušnými lidmi by takové chování vedlo nutně k ostrakizaci a přerušení sociálních vazeb, zatímco v advokátní profesi jde o výhodnou strategii.
Ale jak jsem psal, je spousta povolání, kde jsou pravidla nastavena tak, že se vyplatí být hajzl a je pak na každém, jak si uspořádá život.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-07 11:59
To je postoj ČAKu: advokát má klientovi zajistit co nejspravedlější, nikoli co nejpříznivější výsledek. Takový advokát by to ale měl mít napsaný na velké ceduli přede dveřmi kanceláře, jako disclaimer, přičemž jsem přesvědčen, že by brzy skončil na sociálních dávkách.
0 # gogo 2016-12-07 13:28
To ale samozřejmě záleží na zbytku systému. Před nějakými 40 roky byla optimální strategie zase jiná a taky bylo na každém, jak to vyřeší sám pro sebe. Nakonec jsou advokáti, kteří nedělají některé typy sporů i proto, že je jim to nepříjemné.
Ale pozor, na rozdíl od ČAKu, si nemyslím, že by mělo být povinné členství v komoře a komora měla trestat vzpurné kusy.
Jen bych si tipl, že kdyby se soud vedl tak, že rozhoduje porota ze slušných občanů a bere se hlavně ohled na jisté zvykové právo a obecný, občanský, pohled na spravedlnost, tak by možná advokáti, zastávající extrémní pozice při obhajobě byli méně úspěšní než ti konsensuální. Nechat se zastupovat podvodníkem a seriovým lhářem by bylo už od začátku jisté stigma.
Dalším hlediskem při posuzování, zda bylo dosaženo spravedlnosti, je to, představit si sebe v opačné pozici. Ono je sice strašně fajn poslat do kriminálu nevinného, na kterého vinu hodíte, ale chce to zase dost silný žaludek a asi i trénink.

Ale to jsou jen kdyby ...
0 # Anonymní 2016-12-07 14:23
Jeste jednou Gogo-jste-li obz., je tomu tak nedobrovolne, sam jste si to nevybral ( na rozdil od taxikare, zelinare, pekare, ci pri nemoci lekare), proti vam stoji lide, jejich jediny cil je Vas oholit jak nemluvne, znicit Vas pracovni a soukromy zivot, a dost Vas do kriminalu.

Proto jsou vsude na svete ty nejdrzejsi lawyers ty nejuspesnejsi. SZ zpravidla nezajima, jste-li vinen, ci nikoliv, mate-li dve male deti, nebo jste bezdetny a kdyz Vas odsoudi, tak prijdete o dum na hypoteku.
Je zajima jenom, at to je co nejdrive odsouzeno-v neprospech obzalovaneho a pokud to nahodou nevyjde, tak se odvolam-me to nic nestoji, ale obz.tam bude za dalsich 200 taliru a uuvdime, jak dlouho to vydrzi...

Nerikala Vase babicka, neco jako: na hruby pytel, hruba zaplata? Moje ano...
Apropos-byl jste tedy nekdy pred soudem?
Neocon
0 # gogo 2016-12-07 15:01
Mnohdy jste ale u soudu dobrovolně a sám si tu cestu vyberete, protože nemůžete nebo nechcete spravedlnosti dosáhnout vlastními silami. Třeba když vám zloděj vykrade dům a vy chcete svoje věci zpět.
Většina lidí se shodne na tom, že zloděj má vše vrátit, škody nahradit a odpykat si trest.
Na druhé straně, součástí spravedlnosti je ale to, aby mu nebyly přičteny skutky, které nespáchal a bylo eventuelně přihlédnuto k okolnostem v jeho prospěch. Např. krádež jidla hladovým člověkem je většinově chápána jako omluvitelná věc.
Každý spor má dvě strany a kdyby byla úplná infomace o všech okolnostech, bylo by posuzování snazší. Toto nebývá splněno, tak se počítá s tím, že obě strany budou nejlépe motivované v předkládání důkazů, podporujících jejich verzi. Tímo způsobem se má dojít k vyjasnění. Bohužel se z metody stal cíl a všeobecně se má za to, že správný postup advokáta je dosáhnout osvobození klienta za každou cenu. Spravedlnost je pak zredukována na pouhé právo obou stran vést desinformační kampaň pro svoje cíle.
Systém tím definuje optimální strategie a společnost se postupně přizpůsobuje a pokud tato metoda dává výsledky v rozporu s obecně uznávaným pojetím spravedlnosti, dostává se v povědomí lidí celý obor do oblasti společenské špíny, se kterou je lépe nemít nic společného.

U soudu jsem byl, ale naštěstí jen z víceméně studijních důvodů.

Soud taky můžete chápat jako jakousi ochranu pachatele před excesy, protože ve společnostech, kde se spravedlnost bere do rukou bezprostředně a komunitně, bývají tresty velmi tvrdé a nebývá nouze o přehnané a exemplární tresty.
Ten zloděj by měl být tedy v podstatě vděčný, že skončil u soudu a ne s useknutou rukou nebo na dně rybníka.
0 # Anonymní 2016-12-07 15:37
"Soud taky můžete chápat jako jakousi ochranu pachatele před excesy"

To si delate srandu, ne Gogo? Copak v zapadni civilisaci, o ktere se tu bavime, nekdo lyncuje zlodeje, seka ruce apod.?

Bavili jsme se zde o trestnich kauzach-nikoliv obcansko pravnich. A ja neznam nikoho, a ani jsem neslysel o nikom, kdo by stal dobrovolne pred trestnim soudem-nikdy a nikde.
Proste, lawyer, ktery zastupuje obzalovaneho ma povinnost pouzit vse, co by bylo ku prospechu klienta, stejne jako tak kona opacne SZ. Kdo tvrdi opak, je budto blazen, nebo clovek neznaly veci, ze pane Yossi...
Neocon
0 # gogo 2016-12-07 16:04
SZ např. v případě vraždy nahrazuje toho zabitého. Obviněný k soudu nechodí dobrovolně, leda by mu hrozilo něco horší od poškozeného. Dále samozřejmě platí vše co jsem napsal v souvislosti s tím, jak je chápána spravedlnost a co se stane, kdy výsledky soudu se budou diametrálně lišit.

Ona ta vaše západní civilizace .. třeba v USA se lynčovalo poměrně donedávna a končívalo to oběšením.

Už se trochu vytrácí podstata sporu. Advokát by měl mít samozřejmě svobodu ve způsobu vedení obhajoby. Výsledky soudních jednání zase zpětně ovlivňují společnost, tak bych se moc neradoval ze slavného vítězství vrahů a zlodějů.
0 # Anonymní 2016-12-07 17:06
Jenze zakon Gogo hovori, ze SZ musi (ne muze, ale musi) predkladat dukazy pro obe strany stejne, tedy ve prospech (!!) i neprospech obz.
To uklada zakon-a uz jste to nikdy videl? Nebo o tom slysel? Alespon z doslechu, ze by tomu tak bylo? Leda stolice, Gogo, stolice...

Jestli myslite lynche nekde v MS, AL a vubec na hlubokem jihu v 60tych letech-tak ty s pravem nemeli a nemaji nic spolecneho a je to vice nez pul stoleti nazpet. Take jsme meli segregovane skolstvi, restaurace, wc, skoly, university apod-ale to je pryc.
Jak muzete napsat, ze tr.soud chrani zlodeje pred lyncem-tomu vazne nerozumim.
Neocon
0 # gogo 2016-12-08 07:49
Tam, kde není důvěra ve spravedlnost oficiální cestou, nebo taková cesta neexistuje, nastupuje spravedlnost individuální, nebo komunitní.
Vždyť přesně toto právě vzniká v Evropě.
0 # Anonymní 2016-12-08 13:08
A co ted tedy Gogo vznika v Evrope? Co mate na mysli?
Neocon
0 # gogo 2016-12-08 13:35
Komunity, které neuznávají právní systémy daných zemí a budující své paralelní systémy. De facto tak již funguje řada oblastí, dřív nebo později bude muset vláda zaujmout stanovisko oficiálně.
0 # Anonymní 2016-12-08 13:48
Aha, to jsem nevedel. Neco konkretniho? Kde, v jake zemi, jaka komunita atd.?
Neocon
0 # gogo 2016-12-08 14:22
Typicky se jedná o komunity orientované na islámské právo.
Příslušného stupně vývoje dosáhli ve Francii, poměrně brzy bude následovat i Německo a Švédsko. Jedná se zatím samozřejmě o omezené oblasti, ale myslím, že vývoj bude rychlý.
0 # Anonymní 2016-12-05 16:11
Takže kdyby zákon dovoloval vydírání svědka, neměl byste žádný problém to využít?
Kl
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 16:14
Zákon to nemůže připouštět, vaše otázka tudíž nemá rozumný smysl.
0 # Anonymní 2016-12-07 07:41
Tak ale různé jiné formy nátlaku na OČTŘ a znalce Vám přece vůbec nejsou cizí.

Yossi
0 # Anonymní 2016-12-05 20:44
Snad v současném právním řádu, ale zákonodárce může v podstatě připustit cokoli se mu zamane, pokud má dostatek moci. A že všelijakých šílených zákonodárců v dějinách bylo. Problém je v tom, že současná pravidla obhajoby jsou nastavena tak, že nejsou v zásadním rozporu s morálními principy. Což Vás vede k odvážnému generalizujícímu tvrzení, že pravidla obhajoby jsou už jaksi z definice mimo možnost jakéhokoli morálního soudu. Jenže nechápu, proč zrovna tato pravidla by měla být jakousi výjimkou mezi ostatními pravidly, popř. zákony. Tak jako mohu z hledisek morálky posuzovat jakýkoli zákon, zda je morální, nebo nemorální, popř. morálně neutrální, např. mohu uvažovat o morálnosti zákona stanovícího, že lidé náležející k určité etnické skupině nemají některá lidská práva, tak zrovna tak mohu morálně posuzovat zákony upravující obhajobu. Já třeba omezení spočívající v zákazu křivého obvinění považuji za morální. Naopak bych považoval za nemorální pravidla, požadující po obhájci, aby přispíval k usvědčení obviněného a vymezující mu roli jen co do usilí o snížení případného trestu. Prostě fakt odmítám to, že ta pravidla obhajoby je nutné už jaksi z definice vyjmout z morálního posuzování. Nejsou to jen hypotetické příklady (ale i kdyby byly, pokud bychom třeba jen v myšlenkovém příkladu našli takový případ právní úpravy obhajoby, která by byla zjevně nemorální, pak to znamená, že není pravda, že morální posuzování těchto pravidel je vyloučeno už z definice), protože už se vyskytovaly šílené režimy mající šilené právní úpravy obhajoby a není nijak vyloučeno, že zase přijdou šílené režimy mající šílené zákony, a ty šílené zákony se budou vyskytovat i v právní úpravě obhajoby. Pak byste si patrně i Vy musel o takové právní úpravě učinit morální úsudek.
0 # Tomáš Pecina 2016-12-05 23:05
Tyto hypothetické úvahy nemají smysl. V daném případě se asi dá argumentovat, že při obhajobě zcela bagatelního deliktu byla použita obhajoba poněkud nepřiměřeným prostředkem, ale na druhou stranu jsou sankce i za tento bagatelní delikt značné, v souladu s tím, co píšu na konci svého blogpostu. Tedy: neudělal bych to, ale nebudu to odsuzovat a naopak kritisuji soud, že se v obiter dictu do kritiky pustil.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)