Člověka při četbě judikatury napadají podivné asociace…

V románu Bleak House popisuje Charles Dickens londýnský Kancléřský soud (High Court of Chancery), proslulý pomalostí svého rozhodování, těmito pamětihodnými slovy:

This is the Court of Chancery, which has its decaying houses and its blighted lands in every shire, which has its worn-out lunatic in every madhouse and its dead in every churchyard, which has its ruined suitor with his slipshod heels and threadbare dress borrowing and begging through the round of every man's acquaintance, which gives to monied might the means abundantly of wearying out the right, which so exhausts finances, patience, courage, hope, so overthrows the brain and breaks the heart, that there is not an honourable man among its practitioners who would not give—who does not often give—the warning, "Suffer any wrong that can be done you rather than come here!"

Na dávnou četbu jsem si vzpomněl nad čerstvým nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2747/08, v němž jde o daňovou povinnost stěžovatele – mimochodem nijak malou, v řádu desítek milionů korun – za rok 1992. Pokud vše půjde dobře, může se stěžovatel (anebo jeho dědicové) dočkat spravedlivého rozhodnutí o zaplacené dani kolem roku 2011–12.

Suffer any wrong that can be done you rather than come here! Nebyl by to krásný a případný nápis na průčelí soudní budovy většiny tuzemských soudů?

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)