Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Tři dny po uplynutí zákonné lhůty odpověděl ministr vnitra na žádost o ochranu před nečinností svých podřízených. Žádosti nevyhověl a zákonnou lhůtu, která činí nejvýš 30 dnů (vyjma zvlášť složitých případů, o jaký se zde arci s ohledem na jasně artikulované pokyny soudu nejedná – a kdy činí lhůta 60 dnů), v rozporu se zákonem prodloužil na neuvěřitelných 168 dnů, řka, že do té doby se jistě vyjádří Nejvyšší správní soud, k němuž se ministerstvo obrátilo s kasační stížností.

Nově má tedy ministerstvo na rozhodnutí čas do 30. září; páté výročí našeho registračního návrhu oslavíme přitom už 12. srpna.

Zda za této situace podat žalobu na nečinnost už nyní nebo s ní vyčkat, až když rozhodnuto nebude ani k prvnímu říjnu, prozatím váháme. Máme totiž obavu, že NSS nebude mít kasační stížnost projednánu ani na konci září – jen zřídka je jeho rozhodování tak rychlé – a ministr lhůtu znovu o další půlrok prodlouží, čímž fakticky sám přizná kasační stížnosti odkladný účinek, místo aby o něj ministerstvo řádně požádalo soud.

Aktualisováno.
Prozatím jsme podali rozklad.
Komentáře   
0 # Anonymní 2014-06-23 20:33
Jestli je pro řízení důležíté to, jak rozhodně NSS, pak by bylo na místě spíš řízení přeruši, než si dávat tak okatě obstrukční lhůtu. A co když NSS nerozhodne? Budou opět prodlužovat?
Docela těžké obcházení zákona.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-23 20:43
Přerušení by bylo obcházením zákona rovněž. Pokud se jim nelíbí, že je rozsudek pravomocný, měli požádat NSS o přiznání odkladného účinku.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Ivo Telec 2014-06-23 22:30
Ach jo.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-23 23:38
S tim neresitelnym stavem maji trosku pravdu. Teda v tomto pripade.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-23 23:39
Ale jinak je to samozřejmě neuvěřitelné.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-24 01:22
Chovanec si stěžoval na šéfku nemocnice. Ta teď ve funkci končí.

Myslím si, že dopisování si s tímto soudruhem je celkem ztrátou času.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-24 01:32
Ano. Poslal jsem NSS dotaz, kdy lze očekávat rozsudek, a jakmile obdržím odpověď, podáme žalobu. Čekat dál nemá smysl.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Martin Prokeš 2014-06-24 10:10
Meritum stranou. Píšete: "takto „právně neřešitelné situace“ vznikají pravidelně pokaždé, když je kasační stížnosti žalovaného správního úřadu vyhověno, a platné právo zná mechanismy, jak se s takovou eventualitou vypořádat."

Pokud v mezičase MV vázáno názorem KS spolek zaregistruje a následně NSS věc vrátí KS s tím, že má potvrdit odmítnutí registrace, spolek existuje... Mohl byste mi, prosím, ony mechanismy přiblížit?
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-24 10:40
Zrušením rozsudku krajského soudu "obživne" rozhodnutí o odmítnutí registrace, a novější rozhodnutí o registraci, které je s ním v rozporu, se v přezkumném řízení zruší (bylo vydáno v rozporu s překážkou věci rozhodnuté). Předpokládám, že úplně stejně se to dělá ve všech případech, kdy žalovaný správní úřad uspěje s kasační stížností, a nikomu to nečiní potíže.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-24 10:43
…což pochopitelně neznamená, že pokud k tomu skutečně dojde, takový postup nenapadnu jako nesmyslný, frapantně protiústavní a naprosto, úplně a hlubinně pitomý. To jen pro pořádek.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Martin Prokeš 2014-06-24 11:02
Papírová válka se zombie rozhodnutími a cestováním v čase se hrát dá, dokud nenarazí na sein - co s existujícím spolkem, jeho majetkem a závazky a právy třetích osob? Zrušit a zlikvidovat? Tu úpravu považuji za velmi nešťastnou a nedomyšlenou.

Např. na VŠ touto cestou hrozí existence úspěšných absolventů, kteří byli ze studia pravomocně vyloučeni před jeho absolvováním (!) a Vámi navrhované nebude vůbec proveditelné.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-24 11:11
To se ale v právu řeší poměrně rutinně, kdykoli lze opravným prostředkem brojit proti pravomocnému rozhodnutí. Pikantní je to třeba v asylovém právu, kde jsou následky ještě o stupeň závažnější než u spolku, který jen bude prohlášen za od počátku neexistující.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2014-06-24 11:20
Milá banko, protože náš spolek nikdy platně nevznikl, jistě uznáš, že tvůj úvěr nemůžeme dále splácet, ale pokud chceš, můžeš si o tom se mnou přijít popovídat do mé nové vilky, kterou jsem si za peníze, které mi neexistující spolek půjčil, právě koupil.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-24 11:53
Vhodnější je, aby tu vilku koupil spolek, a pak jste si ji v dobrovolné dražbě vydražil.:)

Yossi
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-24 12:22
"v přezkumném řízení zruší" - Vzhledem k rychlosti soudů bývá občas problém s lhůtou pro zahájení přezkumného řízení či vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení. Zvláště, když se teď pro vydání druhého uvedeného podle výkladu MVČR počítá taky jen roční lhůta. Navíc přezkum není opravný prostředek, ale jen podnět k zahájení řízení z moci úřední. V tomto případě je to nepodstatné, ale pokud je nějaké rozhodnutí k tíži účastníkovi řízení, může se dočkat odpovědi ve stylu "Nechci zahajovat, neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo zahájeno v určité věci řízení z moci úřední. Čau.", jak Vám ostatně napsal Pořízek. Někdy zákon přímo počítá i s tím, že zrušení rozhodnutí vlastně nic neznamená, viz § 94 odst. 4 stavebního zákona.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Anonymní 2014-06-24 10:42
Jiří Přibáň: O morálce práva: Běloruská variace na fullerovské téma
novinky.cz/.../...


Když jsem od předsedy Unie běloruských spisovatelů obdržel oficiální pozvání k účasti na festivalu středoevropské literatury a společně s ním i úřední žádost o vízum, ihned jsem do ní doplnil osobní údaje, zaplatil požadovaný osmdesátilibrový poplatek a druhý den žádost společně s pasem odeslal zvláštní kurýrní poštou na běloruskou ambasádu v Londýně, jejíž internetové stránky uvádějí pětidenní lhůtu pro vyřízení běžného jednorázového turistického víza. Namísto víza mi však po týdnu překvapivě přišla žádost zpět s tím, že jsem údajně vyplnil zastaralou verzi a navíc zaplatil špatnou částku. Přestože ambasáda uváděla na internetových stránkách částku osmdesát liber, anonymní úředník z londýnské ambasády mi sdělil, že správná částka je nyní sedmdesát pět liber. Když jsem navíc porovnal žádost o vízum, kterou mi poslali organizátoři, s novou žádostí, kterou mi poslala ambasáda, zjistil jsem jen jediný rozdíl, totiž malou poznámku v záhlaví, aby žadatel vyplnil žádost tiskacím písmem. Přestože jsem příslušné kolonky vypisoval na počítači, běloruský stát se očividně s wordovským fontem nespokojil.

Zamítnutí žádosti z takových podivných důvodů ve mně pochopitelně vyvolalo podezření, jestli se nejedná o byrokratickou obstrukci nějakého příliš iniciativního úředníka běloruské ambasády. Když jsem zamítnutí první žádosti ukazoval kolegyni, která se specializuje na mezinárodní a evropské právo, ještě jsme pobaveně žertovali, že by bdělí běloruští policisté také mohli třeba „náhodně“ objevit balíček s kokainem v mém kufru. Postup běloruského oddělení víz jsem ale chápal především jako zvláštní formu vyrozumění, že si coby autor knih s podezřelými zmínkami o disidentech, právu a revoluci mám dávat při nadcházející cestě dobrý pozor na to, co říkám a dělám.

Jako občan země EU jsem proto byl připravený o tomto zvláštním přístupu pro každý případ zpravit zastupitelský úřad v Minsku, ale rozhodně jsem se takovou nepříjemností příliš neznepokojoval. Spíš mi přišlo smutné, že i v dnešní Evropě existuje takový politický režim, a představoval jsem si, o co hůř se asi musí jeho policisté a úředníci chovat k vlastním spoluobčanům. Času na podání nové žádosti nicméně zůstávalo dost, a tak jsem okamžitě vyplnil novou žádost, zaplatil úředně požadovanou částku sedmdesáti pěti liber a opět zvláštní kurýrní poštou poslal vše na běloruské velvyslanectví v očekávání, že tentokrát už jeho úředníci nebudou mít jediný formální důvod k odmítnutí mé žádosti.

K nemalému překvapení ovšem žádost přišla zpět opět zamítnutá, tentokrát z důvodu, že jsem údajně opět zaplatil špatnou částku, protože nyní měla správná částka být pro změnu osmdesát liber. Přestože již bylo jasné, že moje cesta do Minsku není vítaná, okamžitě jsem zavolal na ambasádu a po půl hodině mě spojili s jakýmsi úředníkem, který mi suše oznámil, že musím znovu zažádat a zaplatit správnou částku, protože ta se mění ze dne na den. Ještě to samé odpoledne jsem tedy částku zaplatil, žádost potřetí poslal kurýrní poštou do Londýna s tím, že zbýval ještě víc než celý týden na vyřízení mé žádosti.

Když k mému nemalému rozhořčení ovšem pas s vízem nepřišel ani dva dny před plánovaným odletem, zavolal jsem opět na vízové oddělení běloruské ambasády a tam mi po vyslovení mého jména okamžitě a bez jakéhokoli dohledávání či ověřování informací sdělili, že mé vízum „možná“ bude vystaveno ve čtvrtek, tj. v den mého odletu do Minsku. Pošťák mi přinesl obálku s pasem dvě hodiny po odletu letadla. Jinými slovy, o mé žádosti ve vízovém oddělení od samého začátku velmi dobře věděli a bez toho, že by běloruský stát musel oficiálně zamítnout mou žádost o vízum, několikatýdenní obstrukcí mi nakonec fakticky znemožnil do Běloruska odcestovat.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
Přidat komentář