Autorem blogu je 
Dobře jsem udělal, že jsem neudělil květnovou cenu Osel měsíce za lehce šokující usnesení Krajského soudu v Plzni. Zaslouží si ji totiž jiné judikatorní dílo, rozsudek Městského soudu v Praze, kterým soudkyně Lobotková rozhodla, že se vydavatel Haló novin nemusí omluvit Janu Šináglovi za to, že jej list označil za prostoduchého a vulgárního antikomunistu a že kritickou pasáž odvolání Miroslava Grebeníčka ocitoval jako názor Vrchního soudu v Olomouci, takže vznikl dojem, že Šináglovo jednání odsoudil sám vrchní soud.
Soudkyni Jaroslavě Lobotkové budou oslí uši (mimořádně v provedení s malou rudou hvězdičkou na konci boltce), kterými vyznamenáváme podobně pozoruhodná díla v oboru práva, jistě slušet, zaslouží si je právem.
Aktualisováno.
Odvolání.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Jan Šinágl je (podle českých soudů) nejen darebák, ale i prostoduchý a vulgární antikomunista
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Jan Šinágl
- Počet zobrazení: 3261
Komentáře
1) Institut snížené ochrany osobnostních práv platí pro každou osobu veřejně činnou, nejen pro Vondráčkovou ("mafie") či Šloufa ("gangsteři"). Platí tedy i pro občanské aktivisty vstupující na veřejné kolbiště, komunisty i antikomunisty.
2) Určitý skutkový základ kritiky osoby žalobce ve vztahu k jeho veřejné činnosti je dán, prostředky k prosazování názorů a zpochybňování oponentů volí silné a lze je proto i slovy silnými označit.
3) O intenzivní exces se s přihlédnutím ke kontextu oboustranného napadání nejedná, mantinely přiměřenosti jsou z obou stran posunuty.
Oslí uši si ZČÁSTI (jen na jedno ucho)nalepím dobrovolně po doručení do Brna sám:o)
Jádrem neoprávněného zásahu je ovšem to, že imputují pasáž z rekapitulace odvolání přímo soudu, což je jednoznačně difamující skutkové tvrzení. Nemáme-li senát vrchního soudu pokládat za skupinu blábolivých starců, musíme trvat na tom, že za takto podsunutou kritiku je třeba se omluvit bez ohledu na její obsah (a to i v případě, že by byla oprávněná). Podrobnosti viz odvolání, jakmile bude dokončeno a vystaveno.
RSS kanál komentářů k tomuto článku