Autorem blogu je 
Jsme vždy potěšeni, můžeme-li informovat o novém, rodícím se policejním talentu, jako jsme měli tuto příležitost v případě nprap. Felcmana, muže, jak víme, nadmíru hloubavého a pravé intelektuální ozdoby místního oddělení policie v Praze v Krakovské.
Avšak nejen v metropoli najde se podhoubí pro rozkvět nadaného policejního mládí: i na drsné periferii republiky, v Teplicích, se může objevit nevšední zjev v oboru vyšetřování extremistické kriminality. Dovolte proto, abychom uvedli na scenu nprap. Jiřího Křapa, vrchního inspektora SKPV v Teplicích.
Toho si představíme na dvou případech z letošního roku. V prvém začal nprap. Křap stíhat jistého L. R., kterýžto přišel na demonstraci oděn ve zhruba takovéto tričko. Přestože symbol slunečního kruhu (Sonnenrad) není sám o sobě závadový
, ve spojení se dvěma lvy vzniká synergický efekt a, usoudil nprap. Křap, vzít si takové tričko je proto přečinem projevu sympathií. Což mu potvrdil i znalec, jehož dílo bohužel zatím k disposici nemáme a nemůžeme čtenářské obci ani intimovat jeho identitu (přestože ji tušíme). Pro úplnost stížnost obviněného.
Ve druhém případě jde o extremistu proslulého, takříkajíc značkového, nám dobře známého Pavla Matějného, a o skutek, jakými se na tomto blogu běžně nezabýváme, ježto máme za to, že podobného jednání by se účastníci demonstrace měli vystříhat, nechtějí-li se dopustit skutečného, nikoli jen fiktivního trestného činu. Co dokázal nprap. Křap z prima facie banálního skutku vytěžit a jakou argumentaci při tom použil, je však pozoruhodné.
Ponořme se do děje. Zde je Křapovo usnesení, zde předmětné video:
V čase cca 6:05 vidíme obviněného, jak zdvihá cosi ze země a vrhá tím směrem k policejnímu automobilu. Není patrné, o jaký předmět se jedná, a rozluštit to nelze ani z jednotlivých snímků videa.
Na záběru, kde Matějný předmět bere do ruky, má rozměr pouze několika pixelů, a může to být cokoli, od kamene přes plastovou láhev po prázdnou policejní výbušku. Nepomůže nám ani dráha letu předmětu, protože ten je relativně pomalým a nekvalitním snímačem mobilního Samsungu zachycen v jediném bodě trajektorie, v místě, kde se dostal do zákrytu se stromem v pozadí. Na žádném jiném snímku letící předmět rozeznatelný není.
Kromě toho je z videa patrné, že na místě, kam mohl předmět dopadnout, zasahující policisté
nejsou. Protože nelze zjistit, ani čím Matějný hodil, ani kam předmět dopadl, je třeba podle zásady in dubio pro reo rozhodnout v jeho prospěch, nelze za těchto okolností presumovat, že to mohl být třeba i kámen a že mohl třeba i zasáhnout policistu: vina se vždy prokazuje mimo rozumnou pochybnost.
Nprap. Křap byl arci jiného mínění. Měl pachatele, měl video, a měl potřebu (či úkol) vytvořit zločin, a tak spojil vrh nezjištěným předmětem se zcela banálním extempore u vodního děla, a odůvodnění nahradil citací ze Šlachtovy zprávy: protože obviněný je známý pravicový extremista, je tím plně odůvodněn závěr, že spáchal výše popsaný zločin. Opět tedy synergie. Pro úplnost i zde stížnost obviněného.
Mimochodem, na demonstraci v Duchcově házeli mnozí, jak lze snadno zjistit, projdeme-li si pečlivě více než 40 videí, která jsou na YouTube z této akce vystavena, a nejméně ve dvou případech byl vrženým předmětem zasažen a zraněn člověk, stíhán je však zřejmě pouze Pavel Matějný, protože na jeho stíhání byl politický zájem.
Komentáře
Ničím totiž není odůvodněn závěr, že dosud neustanovený předmět měl být obv.vržen na zasahující policisty. K tomu chybí sebemenší důkaz. Pak není na místě kvalifikovat jednání obv. tak, jak bylo kvalifikováno, to jest, jako násilí proti úřední osobě, nehledě na to, že ničím není odůvodněn závěr, že se tak mělo dít, ze strany obviněného, v úmyslu působit na její výkon, naopak, zjevně by se jednalo o napadení pro výkon pravomoci, když už.
Nebýt videa, tak nejsou ani důvody pro zahájení tr.stíhání pro výtržnictví.
Protože má v určité (řekněme militantnější) části hnutí vysoký kredit,
a take proto, ze neandertalske proticikanske pochody organisuje s typickou nackovskou agresivitou.
Jestli jeho vystoupeni na videu za vytrznictvi nekvalifikuje, pak uz nevim co.
Samozrejme toto vse je podle obhajcu jen vyjadreni sveho nazoru a postih je nespravedlivy a nedemokraticky, ze... :-))
Nejde tu o vyjádření názoru, ale o to, že aby mohl být určitý skutek vůbec trestným činem, musí dosahovat určité prahové intensity společenské škodlivosti. Snad se shodneme, že první dva skutky takto škodlivé vůbec nejsou, a v případě třetího záleží na tom, čím bylo vrženo a kam. Pokud by to byl kámen, souhlasím, že se (minimálně) o výtržnictví jedná, ale co když to byla plastová láhev, plechovka od piva nebo kus gumy? V takovém případě se o trestný čin nejedná, protože házet takovým předmětem je zcela marginálně společensky škodlivé.
Moderni neandertalec se projevuje mimo jine tim, ze sproste nadava. Primitiv na videu nazval clenku antikonfliktniho tymu "pico" a na teto akci znely neandertalske vylevy jako mrdky, kurvy a jine invektivy. To se jiste neda nazvat civilisovanou vymenou nazoru a organisovani techto individui je spolecensky skodlive.
Jestli neco nacek PM hazel nepokladam za tak dulezite, jako to, ze policejni organ prehledl viditelnou sabotaz policejnich slozek od PM., ktery opravdu otevrel vypousteci uzaver vodniho vozu. Na zaberu teprve po jeho zasahu tece z vozu voda...
Police hodnoti celkove chovani vytrzniku a Matejny se projevoval nejnapadneji, obrazek mluvi za tisic slov...
Ja si treba myslim, ze Vas zpusob vyjadrovani je "neandrtalsky" a spolecensky skodlivy a mel by Vam byt zakazan internet.
Když někdo ukradne v obchodě zboží za 4.999 Kč, jistě je to krádež, ale není to trestný čin. Stejnou "prahovou hodnotu" byste měl uplatnit i pro jiné trestné činy, a ptát se, zda hodit plastovou lahví po policejním autě je srovnatelně závažné poškození společnosti jako ukrást věc za pět tisíc. Podle mě ne, k tomu by muselo být vrženo takovým předmětem, který by byl způsobilý někoho zranit nebo něco poškodit, a to zatím prokázáno nebylo.
Když vezmu přečin výtržnictví, jak je judikaturou, stále relativně volně, vymezen, je třeba objektivně naznat, že jednání obviněného má výtržnický charakter. Hranice mezi přečinem a přestupkem je velmi úzká, bude pak záležet na všech okolnostech, pod co skutek subsumovat.
Ale proč to nafukovat? Tam je účelovost, protože obviněný je "pravicový extremista" zjevně zřejmá.
-es-
Komu ta věta dává smysl, nechť se přihlásí.
Takze ten uzaver je spise napousteci ? A co ten tlakovy ventil, na nej ani pan Matejny nesahnul, voda vytekala sama, ze, ale tak o co se pral na voze s clenkou AKT ? Uz vim, chtel ji dat hubicku a ona se zdrahala....A nemyslite, pane Kaminku, ze ta kytka byla urvana a hozena na silnici a zvire cesky lev ji zvedl a hodil ji smerem k polcajtum ? To by vysvetlilo ten zahadny predmet..Vase osvetleni ohledne detailu napadeni a porouchani policejniho vozu bude jiste velmi rad cist pan Pecina. Neunavne vysvetloval prahovou intensitu skody pro spolecnost a ted mu pan Kaminek prijde s poskozenym vypoustecim uzaverem. 8:-))) Nu coz, kazdy organismus ma vypousteci uzaver, takze bych se rada dozvedela, cim to je, ze ten uzaver zacal najednou vypoustet... vodu... :-))
Mimochodem, západní demokracie gumovou skutkovou podstatu výtržnictví nemají, je to pozůstatek z doby implementace sovětského práva.
Nechci se hadat, informace je mozna uz zastarala, ale podle tohoto ceskehoTrestniho zakoniku skutkova podstata cinu p.Matejneho presne resonnuje a soudce by mel, je li zakon 358 stale platny, na tento zakon brat ohled.
Výtržnictví
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, ,že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
P.S.:
Jeste se podivam, zda je v Cesku zakon proti vandalismu....
Trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. je systematicky zařazen mezi trestné činy hrubě narušující občanské soužití. Pokud zákon tyto trestné činy označuje za trestné činy hrubě narušující občanské soužití, vyjadřuje tím požadavek, aby jednání, jím je některý z těchto trestných činů spáchán, skutečně závažným způsobem a ve výrazné míře narušovalo řádné občanské soužití. Tím se zároveň výtržnictví jako trestný čin odlišuje od přestupku. Proto nikoli každé výtržnické jednání je trestným činem.
Neposledne bude take dulezity obhajce. . Obvinenemu bych doporucovala advokata ex offo, to jsou zpravidla nadsenci cerstve vylihli z pravnicke skoly ...:-)
Docela by mě zajímaly statistiky (myslím ale, že neexistují), v kolika procentech případů byla úspěšná obhajoba zvoleným obhájcem a v kolika "exoffáčem". To druhé bych tipoval na něco kolem 1–2 %.
Přečin výtržnictví byl do právního řádu Československé socialistické republiky vtělen zejména pro ochranu zásad socialistického soužití. Zásady socialistického soužití byly, jakožto mimoprávní termín, lépe právně uchopitelné, než zásady občanského soužití.
Život v socialistickém Československu se řídil ideologií marxismu-leninismu, který byl vykládán doktrínou jedné strany - Komunistické strany Československa. Uvnitř této strany, stejně jako uvnitř státu, panoval tzv. demokratický centralismus. To znamená, že menšina se musela naprosto podřídit rozhodnutí většiny.
Uhelnou zásadou liberálně demokratického právního státu je, že sice rozhoduje většina, ale v mezích platného práva. V tom je základní rozdíl - meze platného práva v nejširší možné míře chrání práva menšiny proti většině. Pro komunisty je pojem "právo" sprostým slovem.
Jinými slovy: cokoli, co Strana (a vláda) jednou, poměrnou většinou, odhlasovala a vtělila do zákona, platilo, dokud Strana (a vláda) nerozhodla o opaku. Dnes, cokoli vláda, zákonem zakotveným postupem, odhlasuje a schválí, platí, ovšem při aplikaci zákona (podzákonného právního předpisu) je nutno používat takový výklad zákona, který je v plném souladu s platným právem. Vyjádřit to jde velmi stručně - contra legem facit qui id facit quod lex prohibet; in fraudem legis vero qui, salvis verbis, legis sententiam eius circumvenit. Tedy, nikoli litera, ale duch zákona je zákonem.
Tedy, cokoli nebylo v Československé socialistické republice v souladu s doktrínou marxismu-leninismu, či diktátem Komunistické strany Československa, bylo zároveň jednáním, které bylo lze subsumovat pod pojem hrubá neslušnost, či výtržnost, a k tomuto konání došlo na veřejnosti, či na místě veřejnosti příslušném, bylo lze stíhat jako trestný čin výtržnictví.
Nyní to až tak jednoduché, alespoň z pohledu právní theorie, není. Máme zde zásadu subsidiarity trestní represe (trestní represe jako ultima ratio), konstitučně chráněnou svobodu projevu etc. etc. Vycházíme z principu, že jedinec je státu nadřazen prima facie, a že stát má do práva jedince oprávnění zasahovat pouze v nezbytně nutných případech, a v rozsahu, který je nezbytně nutný k dosažení účelu takového zásahu.
Přihlédneme-li k tomu, jeví se skutek obviněného spíše jako triviální natolik, že má sice výtržnický charakter per se, ovšem, s ohledem na okolnosti, místo spáchání skutku, veřejnost, jejíž pokojné občanské soužití mohlo být skutkem narušeno in loco, nedosahuje typové společenské škodlivosti potřebné, aby byl stíhatelný jako přečin výtržnictví, ale měl by být projednán jako přestupek proti občanskému soužití.
Závěrem třeba ještě poznamenat, že přestupek (proti občanskému soužití) není v žádném případě "nic" - hrozí za něj pokuta ve výši až Kč 20,000.00 + náhrada nákladů řízení paušální částkou Kč 1,500.00, což přestavuje slušný, průměrný čistý měsíční plat, či mzdu, v tomto státě. To není bagatelní trest. Opakované spáchání obdobného přestupku brání pak činci třeba v tom, aby sobě opatřil zbrojní průkaz (ztrácí spolehlivost), či byl přijat do služebního poměru k Policii České republiky, pracovního poměru k obci jako strážník obecní policie etc.
Odpovědnost za přestupek již zanikla.
Situace, která zjevně nastala, to jest, že chybí mírnější trestní ustanovení, nemůže přece jít k tíži čince a vést k nadměrné kriminalisaci - nemůžeme jej projednat pro přestupek, tak mu dáme podmínku.
Právě to je důvod, proč jsem se domníval, že tyto účinky má až den, kdy se obviněný o trestním řízení dozví, ale NSS takto neuvažoval (on vůbec ve své judikatuře moc neuvažuje).
Zrovna správní trestání je příkladem toho, že i "jen" zahájení úkonů tr.řízení může vést k zásahu do konstitučních práv podezřelého, a že zákonodárce, a judikatura obecných soudů, na toto jakkoli nereflektuje.
Další problém, který by bylo možné připomenout, je totožnost skutku - činec může být projednáván pro přestupek. Může být i uznán vinným, a takové rozhodnutí nabýt moci práva. A až potom se k tomu nějak přidá prokuratura a budou zahájeny úkony tr.řízení, později vydáno usnesení o zahájení tr.stíhání atd. Nejvyšší soud, ve své dosavadní judikatuře, chápe zásadu zákazu změny k horšímu a zásadu totožnosti skutku, právě k oblasti správního trestání, mnohem méně restriktivně, než by tomu mělo být.
Obecně, český zákonodárce nedostatečně reflektoval na právní názor ESLP v tom směru, že rozdíl mezi přestupkem a tr.činem je toliko kvantitativní, nikoli kvalitativní, a že obvinění z přestupku je subsumovatelné pod pojem tr.obvinění ve smyslu ustanovení čl.6 odst.1 Úmluvy. Nereflektuje ani na, v tomto směru brillantně odůvodněnou, judikaturu Ústavního soudu (zrušení části zákona o přestupcích, která vylučovala žalobu ve správním soudnictví u bagatelních přestupků, třeba).
K tomu se přidají dva "nejvyšší" soudy, které si často protiřečí, a někdy (nebo spíše často) až ostentativně očividná snaha NSS hájit zájem státu i tam, kde žádný není, nebo není oprávněný. A problém je na světě.
Zkusím najít důvodovou zprávu a stena k novele PřZ, která § 20 odst. 2 vložila, zda se k tomu náhodou nevyjádřil předkladatel nebo se o tom nehovořilo v rozpravě.
Ve státě, a za situace, kde se snaží obejít "institut osoby blízké", velmi nepravděpodobné.
Předkladatel chtěl úpravu 2 + 1, tj. dva roky objektivní a rok subjektivní lhůty. Ústavně právní výbor sněmovny navrhl místo toho stavění lhůty po dobu, po kterou se vedlo trestní řízení, což bylo schváleno, ale vinou chyby v administrativě PSP byl do Senátu poslán návrh zákona bez této změny, tedy jiný, než byl schválen. Senát arci navrhl stejnou změnu jako ÚPV a s tímto pozměňovacím návrhem vrátil předlohu sněmovně. To zákon přijala v původním znění (tj. v jiném, než byl předložen Senátu).
Takže kdokoli bude chtít, může napadnout § 20 odst. 2 PřZ jako neústavní z důvodu frapantního porušení ústavní legislativní procedury.
Jistě toho při vhodné příležitosti využiji
Jdu se, raději, podívat i na toto ustanovení, není-li tam ústavní renonc. Člověk nikdy neví, třeba je 1 roční prekluse absolutní.
RSS kanál komentářů k tomuto článku