Velmi dobře, jsem ovšem zvědav, zda bude Nejvyšší soud tuto linii sledovat i v dalších rozhodnutích, nebo zda šlo, stejně jako u Vrchního soudu v Praze, spíš než o projev spravedlnosti o výron
třídnínenávisti komunistických soudců (a soudkyň) k expolitikovi ODS.
Ukáže se to například v kause pana Ž., jenž, soudě dle v článku odkazované fotodokumentace, vypadal po střetu se strážníky pražské městské policie o poznání hůř než zfackovaný Rath. Vrchní soud přiznal směšných 50 tisíc, Nejvyšší soud nechává spis už třetí rok
uležet.
Komentáře
Doufám, že pan Ž. nedostal pokutu za vjezd z utajeně-zakázaného směru? A jak dopadli ti zbylí policisté, tlačenka přetlačila? Já bych jim uložil podmínky + zákaz činnosti + omluvu v regionálním deníku. A všechny satisfakce by platili oni, ne město.
To jste mě fakt pobavil pane Pecino. Přestáváte být již soudný.
T. Moláček
Tak proč tedy tak nesmyslná částka? Najděte jiné vysvětlení!
Veřejně činná osoba může být slovně rozdrcena kritikou, aniž by mi to vadilo (někdy se i bavím). Ale vidět na tutéž osobu fyzický útok mne uráží a znechucuje, přestože je napadeným veřejná osoba. Dokonce to hodnotím jako vážnější, protože něco lze přehlédnout na vesnické taneční zábavě, kdežto mezi veřejně činnými osobami to má být naprosté tabu.
Dovolíte mi jednu lehce osobní poznámku? Mám o Vás někdy obavu, Tomáši, že máte sklony k absolutizování. Tady se to projevuje: nemůžete paušálně říci "je veřejně činná osoba, tak má prostě nižší ochranu". Pak by se dalo tvrdit třeba to, že jako veřejně činná osoba má nižší ochranu práva volebního, což je asi blbost. Je třeba rozlišovat, zda se daná úvaha hodí i na danou (jinou) situaci či nikoli. A já soudím, že útoky verbální a fyzické jsou prostě jiná liga.
Můj názor je tedy ten, že D. R. by měl dostat za fyzické útoky shodné odškodnění jako kdokoli jiný.
Jestliže v.z.o. musí snášet vyšší míru zásahů do svých osobnostních práv, je naprosto případné, aby za exces (ať už verbální nebo brachiální) byla saturována nižší satisfakcí než o.v.n. Jinak vzniká logicky neobhajitelný "schod" mezi slabším a silnějším zásahem.
Něco jiného je ovšem dosah satisfakce. Tam je jasné, že zfackovaný Vopička může rozumně požadovat, aby byla omluva přečtena při příští tancovačce, ne aby vyšla na titulní straně Mladé fronty, jak by mohl plausibilně požadovat Drath.
Protože se však neshodujeme již v základních (pardon: fundamentálních) předpokladech, pak nemá cenu se divit, když se neshodneme v závěru. Prostě to oba vidíme jinak a nezbývá, než tím naši dnešní debatu ukončit.
Pište do blogů častěji, byť s Vámi někdy nesouhlasím, je to zhusta zajímavé a dává to dobré podněty k zamyšlení!
S přáním všeho dobrého Váš stálý čtenář
Jestliže napíšu o Vopičkovi, že je grasel, musím se omluvit. Jestliže to napíšu o Drathovi, omluvit se nemusím.
Jestliže dám Vopičkovi do zubů, musím mu zaplatit pět tisíc korun. Jestliže totéž vykonám na Drathovi, musím mu zaplatit sto tisíc.
To by znamenalo, že v.z.o má slabší ochranu u méně intensivních, ale silnější u intensitvnějších zásahů, a to je prostě neobhajitelná proposice.
1) Pokud nadám veřejně Vopičkovi do retardů, musím mu zaplatit 5.000 Kč. Pokud nadám shodně Rathovi, nemusím mu zaplatit nic, neboť je veřejně činná osoba. Vopičkova a Rathova čest nejsou stejné (přesněji nepožívají stejné ochrany) a lze jim nadávat různou měrou.
2) Jestli dám Vopičkovi do zubů, musím mu dát 10.000 Kč úplně stejně jako Rathovi, protože Vopičkovy i Rathovy zuby jsou úplně stejné a nesmím bouchat ani jednoho.
"Schod", alespoň jak jsem pochopil to slovo, je mezi Vopičkou a Rathem v prvním případě. Pokud Vy témuž jevu říkáte jinak, klidně si to pojmenujte dle vlastní libosti a já se budu držet Vaší terminologie. Stojím si však pevně na bodu 2).
Grafická metoda je výborná, sám si to občas v hlavě maluji. Jestlipak víte, že na podobné téma bude v ČR i konference: argumentation2011.wordpress.com/
Nechám stranou módní blbiny typu Law and Literature, ale vizuální metody by mohly být zajímavé.
Ale zpět k věci: já mám DVĚ křivky pro DVA různé druhy útoků!
1)Jednu pro verbální útoky: u Vopičků jede chvíli po ose a pak se zvedá. U Rathů jede po ose velmi dlouho a pak se pomaličku zvedá (až když jde o výroky zcela extrémní, které jsou nelegitimní i v případě veřejně činných osob).
2) Jednu pro fyzické útoky: ta je shodná u Vopičků i Rathů.
Již jsem shora vysvětlil, proč si myslím, že jde o dvě různé, nesouměřitelné věci. Proto musí být dvě různé křivky.
Až mi potvrdíte, že se shodujeme na tom, v čem se neshodujeme, navrhuji jít na oběd a nechat toho.
Vaše úvaha je scestná, což lze snadno demonstrovat na příkladu vrhu vajíčky, což je útok nikoli přímo brachiální, leč přesto fysický. V právu neexistují kvantové skoky, proto je zcela správné přiznat v.z.o., nebo v tomto kontextu minimálně politikovi, nižší (byť ne nutně nulovou) míru ochrany před vrženým vajíčkem než o.v.n. Chcete snad pro vajíčka zavádět třetí křivku?
Problém je v metodologii: podle Vás neexistuje ostrý přechod mezi morálním a fyzickým atakem (s čímž v zásadě souhlasím), a proto nemá cenu mezi nimi rozlišovat (a s tím již nesouhlasím). Tento problém je však (jak sám trefně uvádíte) v právu všudypřítomný!
Ostrý rozdíl mezi pokusem a dokonaným skutkem, mezi krádeží a zpronevěrou atd. existuje jen v učebnicích. V praxi dříve či později narazíte na sporný případ, který je (nebo se zdá být) přesně uprostřed. A co teď?
Buď zvolíme Váš přístup a nebudeme nic rozlišovat (a pak vlastně celý právní řád ztratí smysl) nebo zvolíme tradiční přístup (a zrovna zde souhlasím s tradiční moudrostí), že ano, může být šedá zóna, ale přesto obecně existují kategorie pokusu/dokonaného skutku a je třeba mezi nimi v zásadě rozlišovat.
První přístup mi přijde jako zavírání očí před realitou. Vždyť zjevně existují pokusy i dokonané činy a jistý rozdíl mezi oběma pojmy je! To přece nemůže nikdo popřít. Když to budete uměle popírat jen kvůli tomu, že může také existovat hraniční případ, který se těžko rozhodne, pak to bude asi tak smysluplné jako argumentace, že šíp nikdy nedoletí do cíle, neboť vždy urazí jen polovinu zbývající vzdálenosti. S tímhle přístupem narazíte hlavou na cihlovou zeď (resp. neuhnete a šíp Vás propíchne). Právo musí přece vycházet z reality a ne z podobně umělých konstrukcí (a teď nepoužívám slovo „umělý“ v jeho starším významu)!
Problém s tím, že mohou existovat také přechodové fáze, se v právu snadno vyřeší tím, že soud nebude mít obě křivky pevně dané. Podle míry morálního/fyzického rozměru daného skutku si křivku může posunout nebo upravit, aby odpovídala konkrétním případu, jinak to ostatně ani nejde. To však nemění nic na tom, že v zásadě je rozdíl mezi morálním a fyzickým útokem a že každý z nich má křivku jinou.
A protože mám věc již za uzavřenou, přeji Vám dobrou chuť a jdu jíst!
Ano, ovšem nikoli pro (relativní) exces v tomto stupni.
Rozhodně nechci dělat komunistům obhájce. Měl jsem jich před rokem 1989 plné zuby. Ale nemohu se ztotožnit s panem Pecinou, že za všechno špatné v justici mohou jen bývalí komunističní soudci.
Vycházím ze své vlastní zkušenosti, kdy jsem se né vlastní vinou stal součástí jedné restituční kauzy. V tomto restitučním sporu zejména BÝVALÉ komunistické soudkyně vyhověly restitučnímu nároku restituentům, ač tito v žádném případě nesplňovaly podmínky pro restituci. Čs. stát tak díky těmto soudkyním přišel o miliardové majetky.
Jeden z právních zástupců restientů byl veden jako agent StB v tzv. Cibulkových seznamech. Druhý právní zástupce restituentů byl od roku 1969 vojenským prokurátorem. Čili oba dva kovaní soudruzi.
Podle Vaší filozofie (a i pana Peciny) by restituenti neměli být ve sporu úspěšní, protože o věci rozhodovaly bývalé komunistky.
Opak je však pravdou. Proč si asi restituenti - mimo jiné šlechtici pravděpodobně s pravicovými názory - vybrali za právní zástupce právě bývalé komunisty?
Dle mého názoru právě proto, protože tito advokáti - komunisté - mělí své známé v řadách dnešní justice a mohli se s nimi "domluvit".
Není to tedy o tom, že soudce, co byl členem KSČ je automaticky špatný, protože má v sobě zakořeněnou třídní nenávist. O třídní nenávisti to rozhodně není. Je to především o penězích. Pokud by měl být komunista - soudce dnes z justice vyhozen, tak ne za to, že byl komunistou (i když do strany jistě vlezl z prospěchářství), ale za to, že se nechá uplácet či nerozhoduje dle zákonů.
Komunismus není o "rudé knížce", ale o způsobu myšlení a chování. Při pohledu na dnešní politickou scénu jsou pro mě mnohem horší komunisté s "modrou", "oranžovou" či jinobarevnou knížkou.
T. Moláček
RSS kanál komentářů k tomuto článku