Český výraz blamáž pochází z německého Blamage, o kterém Wikipedie praví, že Blamage wurde im 18./19. Jahrhundert in der Bedeutung Beschämung, Schande aus dem französischen blâmer (tadeln) neu gebildet. Es handelt sich also nicht um eine Entlehnung, sondern um einen Scheingallizismus. Tedy, zestručněno, francouzsky to není, ale dobře to zní.

Asi jako právě projednávaná obžaloba z Ištvanovy dílny, jíž jsou viněni Ivo Rittig, Jana Nečasová a jejich dva kumpáni z toho, že se měli neoprávněně dostat k informacím ze zprávy Bezpečnostní informační služby. K prokázání čehož slouží prostorové odposlechy nařízené 300 km nepříslušným Okresním soudem v Ostravě a jak se zdá, nepříliš dobře srozumitelné.

Jestliže Petr Nečas sdílel se svou dominantní sekretářkou lůžko, sdílel s ní zřejmě i utajované informace, avšak prokázat, že tyto byly v konkrétní formě předány Rittigovi, jeví se býti úkolem nadlidským, ba i nadištvanovským. Takže, jak uvedeno shora, blamáž, arci s dovětkem, že poslední dvacetiletí odnaučilo místní elity studu, pročež místo aby se po zprošťujícím rozsudku Ištvan a Šlachta zastřelili ve svých pracovnách ze služebních pistolí, pustí se do další monstrosní akce, přesvědčivše naivní domorodé obyvatelstvo, že poslední neúspěch je jen jednou prohranou bitvou ve svaté válce s korupcí. A není vyloučeno, že Išvan bude mít jednoho dne na budově VSZ v Olomouci a Šlachta na unimobuňce na Zbraslavi bustu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)