Již jsem tomu téměř nevěřil, ale přece se to stalo: v pořadí třetím rozsudkem vyhověl senát 8 Ca Městského soudu v Praze mé žalobě na průtahy na straně ministerstva spravedlnosti a opustil tak právní názor, jehož se dosud navzdory jednoznačně artikulovanému nesouhlasnému stanovisku Nejvyššího správního soudu přidržoval. Určitě to nebylo lehké rozhodnutí: jen doufám, že členům senátu nebude muset daňový poplatník zaplatit skupinovou psychotherapii – vzhledem k tomu, že identicky rozhodl MS-P ve třech dalších mých věcech, mohly by její náklady překročit – ostatně zcela zbytečně vynaložené a ne právě malé – náklady řízení.

Po třech letech je tedy šance, že požadované informace obdržím: oč jednodušší a levnější by bylo dodržet zákon hned napoprvé!

Na rozsudku mne zaujaly dva detaily: jednak to, že MS-P stále operuje se SprŘ/1967, ačkoli řízení bylo zahájeno v r. 2006, za účinnosti SprŘ/2004, a že podle jeho názoru může žalovaný pariční lhůtu svémocně prodloužit. Jsem přesvědčen, že nemůže, přesto doufám, že nebude třeba tuto hypothesu otestovat v další exekuci.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)