Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Praha 7

Zásluhou informačního zákona existují místa, kam se odvažuji toliko za denního světla a s ochrankou: příkladmo Karlovy Vary nebo Hajany u Brna, které jsem svého času poslal pro neposkytnutí informací do exekuce – posledně jmenované sidlo dokonce dvojnásobné.

Do podobného postavení se dostává Praha 7, městská část proslulá Veletržním palácem, Matějskou poutí, propadající se Stromovkou, zříceninou Šlechtovy restaurace, Blankou a jinými veřejněsprávními a rozpočtovými atrakcemi.

Bylo nebylo, obrátil se na mne loni v létě Michal Altair Valášek s prosbou, zda bych nepožádal o informace týkající se projektu nové radnice, které pro něj řečená část vyhledala, avšak jejich poskytnutí podmínila zaplacením nákladů ve výši 800 Kč. Pokud požádám i já, nebude úřad moci argumentovat, že informace kvůli mně musel vyhledat.

Praha 7 informace dle očekávání neposkytla ani mně, načež se jí zastal Magistrát, jehož právní myslitelé sestrojili konstrukci informací vyhledaných de facto a de iure, míníce, že skutečně vyhledanou informací je až informace zaplacená: do té doby ji smí mít úředník v šupleti a tam ji skladovat, dokud za ni některý ze žadatelů neuhradí úředníkem požadované náklady.

S tím jsem samozřejmě nesouhlasil a podal žalobu. Záměru šikanosní konstrukci vyvrátit však zabránil starosta městské části Jan Čižinský, který mi požadované informace poslal, takže nezbylo než vzít žalobu zpět. Což jsem tedy, starostovi klna, učinil. To je bezesporu škoda, neboť z usnesení soudu o zastavení řízení je patrná vysoká úroveň argumentace radničních úředníků: ve vyjádření, jež jsem již od soudu nestačil obdržet, vyplývá, že dovodili nedostatek pasivní žalobní legitimace, an úřad městské části nemůže být přece žalovaným.

Pročež zazvonil zvonec a této informační pohádce je, bohužel předčasný a antiklimaktický, konec.

Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 5138

Komentáře   

0 # abba Hilarion 2017-03-27 13:42
Nebyl by to krásný svět, kdyby nebylo možné úřady žalovat? Konečně by tyto měly "klid na práci"
0 # Anonymní 2017-03-27 21:49
Priznam se, ze vubec nechapu "přípisem ze dne 14. 12. 2016,
zn. 065754/2016/OPP/OP/Hl, soudu sdělil, že úřad městské části nemůže být pasivně legitimován, protože nemá způsobilost mít práva a povinnosti, tedy nemá způsobilost být účastníkem řízení" ... jak to dotycny mohl myslet? Snad nikdo prece nemuze byt tak hloupy nebo tak nevzdelany. Neslo by ziskat ze spisu uvedenou listinu?

Dekuji,

MH
0 # Tomáš Pecina 2017-03-27 22:44
Šlo, až tam teď půjdu nahlížet do spisu týkající se zakázky na "prolomení šifrované komunikace", mohu to udělat.
0 # Anonymní 2017-03-27 23:56
Řada lidí existenci správního soudnictví nezaznamenala...a nemusí to být nutně hlupáci. Je však pravdou, že pokud tato skutečnost zůstala utajena právnímu oddělení ÚMČ P7, je "hloupost" diagnózou ještě mírnou...

Listina obsahující takto brilantní právní argumentaci ÚMČ by byla vskutku zajímavá:-)

Glosátor
0 # Mormegil 2017-03-28 11:14
Přiznám se, že příliš nechápu tu právní situaci. Pokud někdo chce po úřadu informaci a ten ji musí náročným způsobem získat, takže náklady naúčtuje žadateli (jak předpokládá InfZ), ale dříve, než je dotyčný žadatel uhradí, kdokoli jiný (může být i dohodnutý s původním žadatelem) požádá o stejnou informaci, musí ji obdržet zdarma? (Načež ji třeba předá původnímu žadateli, který ji už uhradit nemusí?) To je nějaké divné, ne? Chápu, že postup „informace máme v šuplíku, ale nedáme je, dokud původní žadatel nezaplatí“ je také dost podivný, ale tohle zase znamená, že placení za práci při složitém dohledání informace je zbytečná snadno obejitelná konstrukce. Dosud jsem si asi předpokládal, že to funguje tak, že úřad odhadne náklady, ale dokud je (kdokoli) nezaplatí, tak práci na vyhledávání nevykoná; nevýhodou pochopitelně je, že se jedná jen o odhad a skutečné náklady mohou být jiné (ale to je vždy riziko odhadů pracnosti).
0 # Tomáš Pecina 2017-03-28 11:21
Pokud povinný subjekt práci vykoná, už ji nemůže účtovat žadateli. Jinak by celý § 17 InfZ pozbýval rozumného smyslu.

Toto tvrdím před soudy opakovaně, bohužel, zatím jsem vždy vyhrál z jiných důvodů.
0 # Mormegil 2017-03-28 13:02
Ano, tohle dává vcelku smysl, pokud ale nemá dojít k výše zmíněným absurdním výsledkům, musí zjevně úřad s vykonáním práce čekat, až mu ji žadatel uhradí. Tedy, chápu-li dobře, chyba se zde stala již v tom „[informace] pro něj řečená část vyhledala, avšak jejich poskytnutí podmínila zaplacením nákladů“. Správně měla chtít náklady zaplatit a až poté informace vyhledat.
0 # Tomáš Pecina 2017-03-28 13:07
Přesně tak. Opačný postup je i neúsporný a plýtvá veřejnými prostředky: proč by měl daňový poplatník platit náklady na vyhledání, které se žadatel následně může, zcela svobodně, rozhodnout neuhradit?
0 # gogo 2017-03-28 13:35
Tady je vidět, jak vzdálený je svět právníků od světa slušných lidí.
Stát se to mezi fyzickými osobami, skončil byste a příště by s vámi nikdo nic nedomlouval.
Takhle je to potyčka mezi prudičem a byrokratem a zde mám tendenci být spíš na straně byrokrata, pokud ovšem je cena za službu adekvátní - to nedovedu posoudit.
Z poplatku se samozřejmě nesmí stát nástroj proti občanovi, ale pokud byla přibližná částka známa a žadatel s ní byl srozuměný, jsou tyhle tanečky jen ukázkou osobnostních profilů zúčastněných.

Logickým řešením bude dvoufázové řízení:
1. detailní odhad ceny poskytnutí informace včetně započítání ceny odhadu. Bude samozřejmě potřeba se "jistit" a cenu raději trochu nadsadit.
2. po zaplacení vlastní plnění
Důsledky? Zvýšení ceny, prodloužení termínů.

Jakkoliv držím palce v boji proti přebujelé byrokracii a zvůli úředníků, tak tohle mi přijde nedůstojné.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)