Sprostý podezřelý
– to je geniální cimrmanovská zkratka vystihující podstatu tzv. policejního myšlení. Pro policistu neexistují nevinní lidé, jsou jen ti, kterým doposud nebyla trestná činnost prokázána. A protože společnost od policie vyžaduje pachatele trestné činnosti odhalovat, měla by jim k tomu dát dostatečné prostředky, zejména možnost komukoli vstoupit do bytu a provést tam prohlídku, kohokoli odposlouchávat a hlavně ho, bez rušivých vlivů soudu a obhájců, zavřít do vazby, dokud se nepřizná. Poctiví se přece nemají čeho bát, těm nic nehrozí!
Toť v kostce pohled policisty na obviněné a také na ostatní složky justičního procesu, na státní zastupitelství, na soud a na obhájce. Není náhoda, že – minimálně ještě nedávno – policie ve svých databasích evidovala, kdo byl kdy obviněn z trestného činu, ale nikoli už, jaký byl výsledek trestního řízení. Byl-li snad někdo obžaloby zproštěn, neznamená to, že by byl nevinný, ale že ostatní OČTŘ odvedly fušerskou práci. Pro mě je vinen, můžeme si říct parafrasí na další okřídlený svěrákovský výrok.
Jedním z důležitých bitevních polí mezi policií a námi ostatními jsou policejní database sprostých podezřelých. Cíl je jasný: mít dokonalý přehled o otiscích prstů a DNA každého občana, čímž se vyšetřování řady trestných činů velmi usnadní. Háček je v tom, že sprostí podezřelí si těchto údajů cení a neradi je policii dávají, minimálně do té doby, dokud se ze sprostých podezřelých nestanou sprostými odsouzenými.
V každé zemi je tato bitva v jiné fasi a jiný je její průběžný výsledek. Česká republika patří díky ustanovení § 65 nového policejního zákona mezi ty země, kde smí policie v tomto směru vůbec nejvíc: odebrat vzorky každému, kdo kdy byl obviněn z úmyslného trestného činu, a ponechat si je v databasi, dokud sama uzná za vhodné.
Už několik let se chystám, že se do této problematiky pustím a pokusím se přimět Ústavní soud, aby se sprostých podezřelých proti policii zastal. A nyní jsem k tomu dostal příležitost. Munice je dost, zejména v podání citovaný nález Velkého senátu ESLP ve věci S. et Marper v. Spojené království představuje imposantní judikatorní dílo s velmi pečlivou argumentací a precisně rozebranými prameny práva. Na straně druhé je tu policie a její spřátelený
třetí senát Ústavního soudu, zejména duo Musil-Mucha, které dosud nikdy nenechalo policisty na holičkách a podrželo je i ve zdánlivě ztracených kausách, jako byla v loňském roce ta s nerovným přístupem k odposlechům (dovolíte-li ještě jednu drobnou parafrasi, u Ústavního soudu what the First Section giveth, the Third taketh away). Je zřejmé, že ani jedna strana nebude ochotna prodat svou kůži (a svou DNA) lacino.
O průběžné situaci na bojišti budu své čtenáře pravidelně informovat.
Aktualisováno.
A vida: to se tedy stát prohne, takhle mastná pokuta!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
K neústavnosti plošných odběrů vzorků DNA podezřelým
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Národní database DNA
- Počet zobrazení: 3818
Komentáře
Držím palce pane Pecino!
Co se týká ND DNA, nejsou tam vzorky DNA, ale profily, i když se přiznám, že netuším, zda v systému CODIS nebo SGM+.
Vobořil je známý právní ignorant, § 82 PolZ se samozřejmě vůbec neuplatní. Čtěte qualitní právní autory
Ad anonym:
chci se zeptat, kdyby někomu byly odejmuty otisky a dna a nebylo mu nic prokázáno, má možnost se písemně na někoho obrátit, aby byly tyto jeho údaje z databází vyřazeny?
Můžete o to požádat policii (§ 21 odst. 3 ZOOÚ), ÚOOÚ (§ 21 odst. 4 ZOOÚ) nebo soud (§ 13 ObčZ).
Policie vám odpoví, že pro ni jste vinen a když vás z toho obhájce vysekal, můžete být rád a neobtěžovat. ÚOOÚ má plné ruce práce s honěním Google aut, ten neudělá nic. Jedině u soudu můžete theoreticky uspět, ale stěží dřív než u ÚS nebo ve Štrasburku.
a pokud by tak učinil a nebylo mu vyhověno a později by mu bylo něco dokázáno na základě figurování v nějaké databázi, mohl by ten důkaz označit za neprávem získaný a tudíž soudně nepoužitelný?
Velmi správná otázka. Nemohl, půvab formulace § 65 odst. 5 PolZ je v tom, že okamžikem ztotožnění se evidence ipso lege legalisuje.
Kdyby se vám přesto podařilo prokázat neoprávněnost zpracování osobních údajů, narazil byste na problematiku derivativních důkazů a Miranda v. Arizona a nověji Magnus Gäfgen. S infaustní vyhlídkou.
Takže máte smůlu, prakticky likvidace záznamu nedosáhnete, v nejlepším případě vám pošlou potvrzení, že ho zlikvidovali, ale bez jakýchkoli příznivých dopadů pro vás.
ÚOOÚ je banda darmožroutů a tohle jsou výsledky.
RSS kanál komentářů k tomuto článku