V květnu 2002, v rámci opensource víkendu, jsem měl na ČVUT v Praze v Dejvicích přednášku o budoucnosti elektronického podpisu. Kritisoval jsem tehdy nedotažený a jednostranný přístup vnitra k elektronickému podpisu a řekl jsem, že neméně potřebné by byly další aplikace, jež jsem pracovně nazval ePošta, eNotář a eKolek.
ePošta měl být webmail zajišťující potvrzení o tom, že elektronicky podepsaný e-mail byl doručen; ten nyní v podobě datových schránek funguje (a lze diskutovat o tom, nakolik je vhodné a bezpečné, že ke svému provozu nakonec ani nevyžaduje elektronický podpis, ale postačí přihlášení uživatelským jménem a heslem).
Jako eNotáře jsem označoval to, co známe jako konversi elektronických dokumentů, tedy službu autorisovaného převodu listinného dokumentu do elektronické podoby a nazpět.
Konečně jako eKolek jsem presentoval specialisované centrální webové počitadlo, vydávající účastníkům řízení identifikátory použitelné pro zaplacení soudních a správních poplatků. Nic podobného dodnes nemáme (s výjimkou počitadla generujícího variabilní symboly pro úhradu poplatků za elektronický platební rozkaz), v této oblasti vývoj ustrnul v 19. století: stále kupujeme, lížeme a lepíme kolkové známky, tak jak činili naši prapradědové.
Chce-li občan něco po soudu nebo správním úřadu, musí na žádost nalepit kolek – což elektronickou formu vylučuje – anebo počkat, až jsou mu sděleny údaje pro identifikaci platby, což komunikaci znesnadňuje a činí z nejjednoduššího požadavku typu žádost o kopii listiny z katastru nemovitostí nebo obchodního rejstříku záležitost až několika týdnů.
eKolek lze implementovat mnoha způsoby. Představit si lze na příklad skutečnou obdobu kolkových známek, což by byly soubory udávající hodnotu kolku s elektronickým podpisem (značkou) vydávajícího místa, např. ministerstva vnitra. Tyto kolky by poplatník nakoupil, obdržel je do své datové schránky a poté připojil podle potřeby k elektronickému podání. Úředník by kolek zneplatnil tím, že by soubor uploadoval autoritě, která ho vydala. Ta by zároveň automaticky zajistila převod ceny kolku na účet úřadu, eventuálně jinou formu vypořádání.
Jiná, jednodušší možnost je prosté centrální počitadlo, ze kterého poplatník odebere jedinečný číselný identifikátor, pošle poplatek s tímto variabilním symbolem na účet úřadu a na podání zároveň identifikátor uvede.
Třetí možná varianta je kredit zasílaný na účet spojený pevně s datovou schránkou. Na podání je identifikována datová schránka a sdělení, např. že poplatník hradí soudní poplatek ve výši 3 000 Kč z účtu spojeného s jeho datovou schránkou "abcdefg". Úředník zpracovávající podání na základě této disposice částku z poplatkového účtu inkasuje, aniž by se poplatník musel starat o cokoli dalšího, jako je účet úřadu/soudu nebo variabilní symbol.
Tak schválně, co z toho ministerstvo vymyslí – a hlavně, kdy už konečně!?
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
eKolek anebo Co ještě chybí eObčanovi k eSpokojenosti
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2403
Komentáře
O.N.
RSS kanál komentářů k tomuto článku